První jarní písky

1. "Srab Rebuffat"

Všechny obrázky

Předpověď na první dubnový víkend slibovala azúro prašan (teda prašan už néé), takže jsme celí natěšení vyrazili ve čtyřech (Lukáš, Králik,Bidlo a já) Paní Fifinkou na české a německé pískovce. Sobota byla ve znamení rajbasování na skalách u Hodkovic n.M, i když výživné převislé cesty se také našly. Vpodvečer byl uskutečněn přesun na Lukášovu usedlost v Polesí. Večer stihl přijet strejda Tokijo, leč nekalilo se jako jindy, neboť Bidlous byl onemocnělý a zbytek lezců znaven celodenním klimbeřením. V neděli ráno Lukas poskládal ve stodole 5 kusů funkčních bicyklů a jelo se na skály nedaleko Žitavy. Lezlo se již s menším nasazením, nemocného Bidla polehávajícího pod skálou nahradil odpoledne jistič a druholezec Tokous, který dokonce vpodvečer vylezl svojí letošní první pětku na prvním. Před odjezdem ze skal se skupina rozdělila, trojice nemocných a mrcasníků (sory Toku) pod vedením šikovného Králika jela do chalupy a já byl přemluven Lukýskem k dolezení jeho dva roky starého prvovýstupu na nevelký masívek, kilák vzdálený od Popovy vyhlídky. Ale když jsme přijeli na místo, ukázalo se, že cesta byla zřejmě letos kýmsi ukradena, neboť pod vrcholem byl zatlučen další nový dřík. Přesto jsme hezkou cestu čistě přelezli a shodli se na poctivém sedmém stupni obtížnosti. Lukáš byl zdravě naštvaný a lezecky stále neuspokojený a proto mě ještě v pozdním odpoledni přemluvil k výstupu na nedalekou Podkovu, věž, kolem které již 28 let jezdí a přemejšlí jak a s kým se na ní vydrápat. Zvolili jsme nejlehčí Starou cestu se stavěním z náhorní strany. Více času než samotné vylezení cesty zabrala příprava důkladného stavěcího štandu na předskalí, ale byl to Berghail!!, mohli jsme také za odměnu nahlédnout do historické vrcholovky z roku 1965 a slanit z původního kovaného slaňáčku. Lukýsek byl už spokojený a na ukradený prvovýstup trochu zapomněl. Sedli jsme na kola a hurá zpátky do chalupy.
Cestou do Prahy ještě malá zastávka na Sychrově v domečku. Hugo se Zůzou bohužel spinkali, takže jsme pozdravili jenom zámeckého tatínka Hoeho.
Přestože to bylo po plastbetonové sezóně první pískovcové lezení, dařilo se nejen cesty onsajtovat, ale i úspěšně překonávat strach vysoko nad posledním jištěním. Díky Lukýskovi za poskytnutí chalupy a všem za bezvadný víkend s vůní pískovců.....
Zde přehled co jsme dali: 2x VIIb, 6x VII, pár šestek, spousta pětek a čtyřek, celkem asi 20 cest.