Jak jsme přežili naše první hory

Rubrika: Historky členů
Autor: Mamánek

Bergell 2011 aneb co dělají nováčkové, když v Tatrách prší

John
1. Cesta do Bergellu
2. Cesta na Gianetti
3. Briefing
4. Naše první cesta na Dente della Vecchia
5. John
6. Víťa a pohodička ve štandu
7. Mamánek v první délce
8. Mamánek ve štandu
9. Suzán a Mamánek - vrcholovka
10. Pizzo Badile
11. Suzán a Mamánek
12. Suzán v jihovýhodním hřebeni na Pizzo Badille
13. Suzán na vrcholu Pizzo Badille
14. Mamánek na vrcholu Pizzo Badille
15. Suzán a Mamánek - vrcholovka
16. Punta Sertori
17. Cestou na Punta Sertori
18. Suzán v Marimonti na Punta Sertori
19. Mamánek ve štandu
20. Suzán ve štandu
21. Jen dvě tutový C4ky, drží náš tutovej štand....
22. Suzán na vrcholu Punta Sertori
23. Mamánek na vrcholu Punta Sertori
24. A máme ouvej...
25. Feu a pohodička ve štandu
26. Heli pro nás neletěla
27. Sportovkáři na žule
28. Píťa, Ivča, John a Feu
29. Cestou domů

Prolog:
Někdy brzy na jaře, už Suzán s Mamánkem nadšeni výpravou do prvních hor, plánovali, co si kdo vezme. Shodli jsme se na tom, že musíme mít alespoň 50 litrový batůžky, jelikož se musí vejít Nutella 5kg a 30 balení čokolády. Musli tyčinky v nepřeberném množství jsou samozřejmost. Píťa postávaje onoho času poblíž to ohodnotil slovy: "Hmm, nováčkové vyrážejí na hory..." Moc se tehdy nemýlil.

Věru snad nikdy nebylo tolik nováčků jako letos. Ztráty jsou tedy povolené a tak Suzán s Mamánkem dostávají požehnání přímo od předsedy "klidně jeďte spolu, bude to zkušenost". Ne všichni zastávali stejný názor...

Den odjezdu nastává a v Tatrách vytrvale prší. Vytahujeme záložní plány a radíme se kam to vlastně pojedeme. Suzán s Mamánkem mají jasno, chtějí jet do hor. Píťa ustupuje ze svých původních plánů o horském lezení a nechává si vnutit názor od Feu o malebném lezení v Arcu. Nejprve se nás Píťa snažil nalákat též do Arca "Děti, tam je lezení jako v horách, co Vám budu povídat Luxus a jestli se budete mazat... doporučuju", leč naše vůle je pevná jak skála v Řeži a tak neustupujeme ani kousek z našeho původního plánu. Jedeme do hor, jedeme do Bergellu!!!

Nakonec vyrážíme v sestavě Suzán, Mamánek a John s Víťou. Píťa se k naší výpravě přidá později i s Feu a Ivčou, musí si ještě skočit na SmíchOFF.

Konečně na místě. Rozhlížíme se z široka a jsme nadšeni krásnou přírodou a stále říkáme "podívejte támhleta skála a támhleta skála, ježkovi oči, tady je to samá skála...". Dorážíme na chatu Gianetti, a jakmile se uvelebíme, John konečně procitnul... zjistil, že poslat Suzán s Mamánkem na nákup jídla pro tři, hlavně když Mamánek je stále na tvrdé dietě pod dohledem svého dietologa byla chybou, která už se nesmí nikdy opakovat. Smutně se dívá na výběr polystyrenových sucharů a instantních kaší "A co maso? Já chci svojí rybyčkovou pomazánku, tak alespoň lovečák. Kde mám svoje musli? Ještě, že mám sebou sachariďák a Májku". Uklidnil jsem jej slovy, nechtěl jsem vše tahat nahoru, ale napsal jsem Píťovi, donese nám v rámci tréninku 3kg hovězího.
Den po dni zdoláváme vrcholy a věru dbáme na metodiku. Snad i Víťa je konečně klidnější, protože co Vám budu popisovat, nejprve v naší výpravě neprojevoval veliké nadšení, dokonce se i trošku bál, ale jen co by se za nehet - dalo schovat.
Čas od času fouká větříček a sem tam se přižene mráček. Jsme děti hravé a tak není divu, když při sestupu propadneme zdejší kratochvíli a koulujeme se o sto šest. Poté děláme fotky ze slunné Itálie a pokračujeme vždy dál.
Mezi nejkrásnější výstup Suzán a Mamánka patří dozajista - Punta Sertori cestou Marimonti. John jistě bude vzpomínat na Pizzo Badille cestou Molteni, kterou šel s Víťou a Feu. Píťa se tento rok uchýlil ke sportovnímu lezní a podzim svého života tráví pod dohledem statného ošetřovatele.
Hory se nám velmi líbí a tak smutníme, že jednou budeme muset odjet. Marná sláva - Bergellská žula je úžasná. Dle původní předpovědi se po šesti dnech dostavil déšť a jelikož není šance na zlepšení vracíme se domů.

Cestou zpět se vracíme v původní sestavě i s Feu, Píťa s Ivčou jedou do Arca, krému mají dost. Cestou zpět nám Feu nahazuje lezení v Juře, jsme nadšeni a říkáme si, jak ukážeme sportovkářům lezení na 1/2, leč pro špatné počasí se vracíme přímo domů. John pláče a tak mu slibuji, že s ním ještě o těchto prázdninách do Jury zaskočím.

Co napsat na závěr jiného než bylo to prostě úžasné. Díky všem, kteří tam byli s námi a měli trpělivost s proměněním našich snů.

Vytvořeno: Mamánek 1.8.2011 12:38
Upraveno:Mamánek 4.10.2011 23:58další...