Freeridové orgie vol.2

Žiarska dolina

1.

2.

3. Žiarska chata

4.

5. Informace...

6.

7.

8.

9.

10.

11.

12.

13.

14.

15.

16.

17. Tady se podepíšeme.

18. Sjezdy, sjezdy, sjezdy...orgie.

19.

20.

Všechny obrázky

Akce v Žiarskej dolině byla domluvena dlouho dopředu, což s sebou přineslo pár úskalí. Například hlavní organizátor Radim zjistil, že musí točit rodinohodiny s dětmi na jarních prázdninách. Na poslední chvíli odřekl i Erik, protože rýmička. Přestože urputně sháněl náhradníka, i kdyby měl jet zadarmo, nezdařilo se. Chata byla zamluvená dopředu, takže se platilo i neobsazené místo. Ani lístky ve vlaku nemělo smysl rušit. Nakonec jsme vyrazili ve třech: Happy, Tomáš Chaloupka a Jonáš.

Cesta nočním vlakem je vždy dobrodružná. Tentokrát se o zábavu postarala partička 12 zubařů ze s Plzně náležitě vyzbrojena velkým množstvím Plzeňských piv, o které se chtěli podělit. Cíl cesty měli stejný - Žiarska chata. Pro nás to byla výhoda. Jelikož zpoždění vlaků do Lipťáku není chyba, ale vlastnost, tak ráno objednali akorát o jedno tágo navíc a razilo se společně směr Žiarska dolina. Cesta na chatu je pohodová 5 km s převýšením 450 metrů.

Na chatě ubytování, pivko a rychle vzhůru na seznamovací túru do Smutného sedla. Cesta ubíhá, kocháme se, hory jsou parádní. Nepospícháme, není kam. Prašan na nás stejně čeká. V sedle si z těch výhledů doslova sedneme na zadek, dáme si svačinku, prostě pohoda jazz. Sundat pásy, přepnout vázko, najít si tu svojí linku, kde se člověk podepíše a vzhůru dolů. Jelikož nejsme žádná "Béčka", už cestou nahoru máme vytipovaná super místa, takže i "nějakej ten skůček" se povede.

Na chatě vítězné pivko a zevlování do večeře. Ta není zrovna na Michelinskou hvězdu. Smažák, kuřízek, vepřořízek a bryndzové halušky, neboli kuchyně a la friťák. Přežít se na tom ale dá.

Sobota je den hlavního, nejvážnějšího výstupu. Čeká nás pečlivé plánování trasy, příprava materiálu a volba výstroje, prostě nic nepodcenit. Ale ne, kecám, večer na terase jsme u piva moudře mávli rukou kamsi hore a tam se zítra šlo. Volba padla na předvrchol Príslopu 2020 m.n.m. Nej z celé cesty byl výstup, přišly na řadu haršajzny a chvílemi i mačky. Místní borci nám, bohužel, ukázali, kde je naše místo, když nás přeběhli do kopce jenom na pásech. Holt lepší oddíl.

Sjezd byl opět něco výjimečného. Jarní firn, který tahá za lyže se střídá s nekonečným množstvím prašanu, takže i hodit tlamu je zábava.

Na neděli volíme něco lehčího. Jde nám samozřejmě o sjezd, takže se žádné vyvrcholení nekoná. Docházíme na hrbek pod Nohavicí, kde je meteostanice. Opět kochačka, svačinka a nasávání sluníčka. Sjezd už je typicky jarní, tvrdá krusta a na tom vrstvička odměklého. Co víc si přát. Každý si nacházíme svůj kousek nepopsaného sněhu a snažíme se zvěčnit.

Dál už to nestojí za řeč. Salaš Žiar, jídlo, cesta busem do Lipťáku, tekutý chleba ve čtyřce bez ubrusu, vlak zpožděný o 20 minut, v Praze už o hodinu. Díky pardi a zas někdy, někde.

(Byl jsem s vámi) Happy.