Prodloužená dovolená v dolomitech

Rubrika: Reportáže z akcí
Autor: Lukas B

aneb 53 hodin v kufštajnu

Počet účastníků se ze základu Bidlo, Beruš, Králik a já nejdříve rozšířil o Kláruš a turistu Pepu a následně zúžil o Filipsa nedostavšího dovolenou v rámci pomsty zlého šéfa za plánovaný odchod tohoto notorického fluktuanta ze současného působiště.

A tak v sobotu v devět ráno zavrčely benzinové motory dvou plechových ořů, totiž jednak Bidlousova Rejzra, a druhak luxusního dálničního speciálu mazdy 626, který jsem si v nerozumné domýšlivé pýše vypůjčil od hodného tatíčka. Cesta mile ubíhala až kamsi k Příbrami, kde začal Rejzr trucovat. A tak jsme upřeli zvídavé zraky do motorovéo prostoru, kde jsme objevili nekvalitně kontaktující kabel od cívky a přehořelý kabel ke svíčce třetího válce. Za přispění hodné paní ze stánku s plynem, která nám darovala drátěné ramínko na šaty, které jsme přetransformovaly v přítlačku kontaktu na cívce a přilehlého vrakoviště, které vydalo kabel a svíčku, se nám podařilo během pouhých dvou hodin vozilo bezchybně opravit. Dále cesta proběhla bez zajímavostí a za deštivého soumraku dojíždíme na Sellapas. Zde zjišťujeme, že je po dešti, zima, vlhko, větrno a blátivo, a tak sjíždíme směrem ke Canazei a v jedné útulné serpentině nocujeme na útulném travnatém plácku s dvojicí dřevěných stolků a s popelnicí, kde se nám zalíbilo natolik, že jsme tam přespali celkem čtyřikrát. Ráno moudřejší večera, a tak v azuroperverzopičasu turista Pepa a turistka Kláruše vyrážejí na Piz Boé a zbylé osazenstvo do stěny u parkoviště, totiž spodní části jihovýchodní stěny Piz Ciavazes do cesty malý Micheluzzi za 4+. Levou ruku na bočák nohy na tření, zapnu skobu- no nudanudašeďšeď, cesta zdolána, sestup nalezen, další dny Bidlo a Beruš zdolávají cesty Abramkante 7, Schubert 6+ a velký Micheluzzi 6+, vše na Ciavazes, Já s Králikem jsme utrápili Rossi-Tomasini 4+ na Ciavazes, Mariakante 4+ na Pordoi a po přejezdu na Falzarego Comicci (Ostkante) 4+ na malou věž Falzarega. Tůristi pak obchodili Langkofel a Selly, později cosi okolo Falzarega. Nocleh na parkplatzu kousek pod Falzaregem. Další den (čtvrtek) pak byl věnován rodinnému mrcasu na činkvetórách, kde se jednodélkově skalkařilo a především svačilo. V pátek jsme se strejdou Bidlem utrápili první pilíř na Tofáně (5+) a děvčata s gardepánem Pepou pochodili jakousi ferátu s tunelem. Z výstupu pilířem zmíním rozhovor s taliánským horským vůdcem, kdy jsme tak nějak pokecali jak se máme a pak jsem přiznal, že jsme z české republiky. Vůdce se zamyslel a pak zařval na celou stěnu: Kurva! Vysvětlil to následujícně: this is a czech word for bad weather, že byl někdy v osmaosmdesátým kdesi v patagónii s nějakým Šmídem, který tímto výkřikem zahajoval každý den po tři měsíce v reakci na stabilně hnusné počasí.
Odpoledne je poněkud poznamenáno záhadnou chorobou, mající zřejmě původ v nespolehlivém zdroji vody, která propuká u Kláruše, u mne a nakonec během noci i u Králika, choroba ta se projevila úpornou nevolností, zevrubným vrhnutím a ochromující zimnicí. Tento fakt ve spojitosti s příchodem trošku méně climbing friendly počasí (po týdnu azura s pravidelnou podvečerní bouřkou) je jasným impulsem pro abfárt cuhauze. A tak vesele vyrážíme směrem k matičce stověžaté. Auta předou jako kolowrátky a cesta mile ubíhá, zde ovšem pozor, u Kufsteinu je najednou důkladně ztrestána má pýcha a rozežranost a místo abych si klimatizovaným dálničním speciálem odvezl chrochtající tělo domů, zachrochtal plechový oř naposledy a více nechrochtl a jenom smutně kvičel startérem. Takže chvíle tupého zírání do motoru a pak notrůf na 112, a už je tu milý opravář od automotoklubu a hrabe se v útrobách zdechlého vozu. Po půlhodince však konstatoval, že je to cu koplicýrt a tak přesazujeme lidstvo a batožstvo do zbylého rejzru pokračujícího ku Praze, a já s Králikem jsme odtaženi před autoservis, kde se ubezpečujeme, že v katolickém Rakousku se před pondělkem kvalifikované pomoci nedovoláme. Na neděli nocujeme v autokempu u medvědů, jde se v satisfakci za krvavých 14 euro sprchujeme dvakrát večer a třikrát ráno. V neděli pak prohlížíme malebné město a odpoledne vyrážíme prozkoumat jakousi Klettergarten zakreslenou na mapě města, kteroužto přes všechno hrdinné bloudění mlázím nenacházíme. Jako drobní škudlilové nenocujeme na pondělek v kempu, ale za lérmšucvandem u dálnice. Ráno jsme v mazda servisu první na řadě, a už se nám šťourají v motoru, dokonce i kafe nám uvařili, leč neopravili, respektive jako každý značkový servis navrhli zahájit časově i finančně nákladnou postupnou výměnu dílů dokud to najednou náhodně nezačne jezdit, základní rozpočet pro první fázi výměn pravděpodobně zcela funkčních dílů je v přepočtu něco přes třicet tisíc bez záruky, že to potom pojede. A tak pár telefonátů do Prahy a už je na cestě odtahovka. Odpoledne ještě popolézáme na místní umělé stěně pod širým nebem a v devět večer odjíždíme náklaďákem do Prahy, chcíplý oř se válí na korbě. Řidič a majitel odtahovky v jedné osobě je docela unavený a máme strach, aby nám neusnul, a tak z něj celou cestu taháme nějaké rozumy, což byl asi dobrý nápad, neboť jak jsem se později dověděl, po složení chcíplotiny v Praze cestou domů k Berounu mikrozaspal a zajel několik patníků. Doma jsme v úterý někdy po čtvrté ráno. Nyní je zdechlé vozidlo v péči správkařů a zatím to vypadá, že tam ještě chvilku pobude. Kolik jsme komu zaplatili, to snad radši nechtějte vědět. Kolik ještě zaplatíme, to snad radši nechceme vědět my.

Vytvořeno: Lukas B 2.8.2004 10:50