Reportáž tentokrát z čistě lezeckého, dá se říci výkonnostního, hlediska, aneb co prozradí kniha túr letošní humanitní výpravy do Bielovodské doliny.
Ze soboty sedmého srpna v knize nenajdeme výstupy pochopitelně žádné. Jen na poslední stránce telefon na horskou a sloupec čísel na mobily většiny z dvaadvaceti tatranců, ta do knihy zapisujeme na tradiční vlastivědné procházce ke Kačacímu plesu. Ale to už jsme měli za sebou nepohodlnou noc, vyplněnou tlučením hlavou do okénka rychlíku nebo do svého souseda, jízdu s autobusáckým šizuňkem do Lysé Poľany (cesta stála od 38 do 99 Sk, podle ksichtu), pochod Bielovodskou s placením v horárni a stavění stanů na tábořišti. Pak už se jen pokoušíme udělat si jasno, která hora je která, jak se kam vystupuje a kudy se slézá. Počasí nám to příliš neusnadňuje.
I přes to, že se v neděli o mnoho nezlepšilo, můžeme se dočíst o smělých plánech: Započal nápor na Českou vežu, vypravují se tam hned čtyři družstva o celkem devíti lidech, na vrchol však nevystupuje nikdo. Vlasta s Káťou se vrací od nástupu (horská nemoc), Radek s Juditou zdolávají pár délek prý nikterak krásné cesty a v deštíku ustupují, dvěma spojeným družstvům - Pionýr, Bára, Zahrada a Kubas, Nika - se na JV hřebeni vede podobně; Další dvě družstva se chystají prozkoumat Litvorový štít. Pup, Otík a Lucka hledají přístup na Gerlachovské spády, pak se v mlze brodí sutí Litvorového žlabu, aby nakonec svou snahu o nalezení nástupu vzdali a vypravili se na výlet na Zbojandu. Pavel H. s Martinem, kteří snad původně chtěli vystupovat také Z pilířem, nakonec své plány dobrovolně či nedobrovolně mění a vystupují na některého z Litvorových mníchů; Výprava Goba, Petry a Renaty s Tomášem pak ukázala k velkému cíli příštích dnů - k Velickému štítu a jeho SZ stěně. Druhé družstvo záhy sestupuje, zatímco Gobo a Petra postupují tak rychle, že je deštík zastihuje až délku pod vrcholem a tak jsou toho dne jediní, kteří dosahují vytčeného cíle; Nakonec se v knize dočteme, že Pavel J. s Markétou zvolili výlet na Zbojandu a Térynu rovnou, nutno ještě dodat, že Beruška, která si zapomněla doma helmu, vyšla naproti Verče a dvěma lahvím pálenky do Lysé Poľany.
V pondělí devátého nám Deny z Prahy gratuluje k pěknému počasí, realita je však od soboty pořád stejná - zataženo hutnou šedou dekou, se základnou mraků tu ve výši vrcholů, tu ve výši nástupů. Oblíbené cíle zůstávají stejné: Na České veži působí Gobova čtveřice, o směru a výsledku výstupu však nejsem schopen podat svědectví a trojice Pup, Otík a Beruš se pokoušejí o výstup JV hřebenem, avšak se srovnatelným výsledkem jako jejich předchůdci. V místě zakončení žebra také cestu opouštějí, nevrací se však podél hřebene a přes nástupové sedlo dolů jako pondělní pětice, ale stoupají trávníky vpravo vzhůru, sestupují do Spádové dolinky a hledají schůdný sestup jejím prahem. Nakonec slaňují; Zmíněná pětice posílená o Verču zatím stoupá nad Gerlachovské spády k nástupu Hrubé Sněžné kopy. Tam však, těsně pod základnou mraků, pouze svačí a sestupuje do tábora; Největší věci se odehrávají opět na Velickém štítě. Tři družstva - Pavel J. a Markéta - Vlasta, Radek a Judita - Pavel H. a Martin - v předešlý den vyšlapané cestě a snad i dalších směrech začínají razit tzv. čínský expediční styl, charakterizovaný výstupy velkého množství horolezců na jeden vrchol (vzpomeňme si na dvacetičlenné vrcholové družstvo z Everestu!).
Úterní předpověď převzatá tentokrát z polských zdrojů je pravdě o hodně blíže, to však neznamená, že by bylo počasí lepší. Předpověď pouze přesněji popisuje stávající nepříznivý stav. Cíle jsou tomuto faktu úměrné: Zbojnická chata, Česká dolina a Lysá Poľana. Povzbuzením může být pohled do jižních dolin, kde svítí slunce, které později odpoledne po dešti nakukuje i na doposud studený sever. Skupina vracející se ze Zbojandy využívá této příjemné změny ke koupání v plese a bouldrování a tak jedinými výstupy tohoto dne zůstávají Polská cesta na balvan u Litvorového plesa, Turistická cesta (přes modrou značku) tamtéž, Rozporový kout, Přesah ze sokolíka a Hrana na medvěda na sousední balvan a obtížná Cesta na tření s neméně zapeklitou Kubasovou variantou západní stěnou dalšího z kamenů; Na tábořišti se mezitím rozjíždí prodej sladkostí a buřtů, donesených Tomášem a Renčou z Javoriny; Káťa s Luckou odjely během dopoledne domů.
Ve středu jedenáctého nastává konečně zlom! Počasí se mění do stavu, označovaného polskými meteorology jako pogodne. Na Velickém štítě je živo, další čínská skupina se dává do práce. Oblíbenou SZ stěnou i přilehlými hřebeny stoupají Pavel H. s Martinem, Vlasta s Radkem a Juditou, Kubas s Nikou a Verčou; O něco menší nápor zažívá druhý tradiční cíl. Na Českou vežu se vydali Pavel J. s Markétou a Pup s Otou, obě družstva tentokrát na vrchol vystupují; Zaběhaným kolejím předešlých dnů se vymykají další dva výstupy. Gobo vede své tři spolulezce pod Hrubou Sněžnou kopu, nástup však nejsou sto objevit a tak s Petrou vystupuje na Kačací štít (úmyslně?), Tomáš a Renča se vrací do tábora. Dobře dělají, jejich společníci sestupují totiž do Batizovské doliny a domů míří přes Slezan a Poľský hrebeň; Družstvo Pionýr, Bára a Zahrada volí ambiciózní výstup Puškášoým pilířem na Galérii Ganku. I přes nepovedený průstup skalní bariérou na nástupu, kde Zahrada málem bídně hyne pod lokrem, neobyčejně exponovaný výstup i sestup slézáním dvojkovými pasážemi a lámavými žlábky se nakonec celý podnik daří; Pavel J. a Markéta večer odjíždí.
Čtvrtek je stále slunečný a tak kdo ještě nebyl na Velickém štítě, ten tam spěchá. Řeč je o celkem devíti čínských lezcích, rozdělených do čtyřech družstev. Ota a Pup stoupají nelehkými plotnami žebrem, Kubas a Nika s přehledem zdolávají populární spáru v SZ stěně, za nimi postupují volným tempem prokládaným svačinkami Pionýr, Bára a Zahrada, třetím družstvem v cestě jsou Renča a Tomáš. Ti lezou nejpomaleji a tak jsou asi v šest hodin právě jednu lanovou délku pod vrcholem, když se na ně ostatní lezci z Velického dívají zespodu od Litvorového plesa. Vidí Tomáše na štandu, Renča je ztracená kdesi vpředu, později se dozvídají, že už dolezla na vrchol a dobírá. Dlouho, dlouho se nic nehýbe, jen Tomás pořád něco nesrozumitelně volá. Když to trvá přes hodinu (!), jsou pozorovatelé již vystrašeni stejně jako lezci ve stěně. Občas je slyšet útržky vět: Konec lana!, Renčo, prosím, odpověz!, tón nevěstí nic dobrého. Renatu není slyšet vůbec. Když se ozve cosi jako pád kamení, jsme přesvědčeni, že se určitě stal nějaký průšvih a jen to, že Tomáš dosud nevolá o pomoc ani nepíská, nás zdržuje od nástupu do záchranné akce. Čas na dostoupení místa, odkud bychom mohli lezcům pomoci, odhadujeme na dvě hodiny. Po půldruhé hodině se najednou Tomáš pohnul a během deseti minut je na vrcholu, proti obloze jsou vidět dvě postavy. Takže to snad bude v pořádku. Později se na tábořišti dozvídáme, že tato pro lezce i pozorovatele velice zapeklitá situace byla zpříčiněna nedorozuměním a problémy se zaseklým lanem; K bilanci dne ještě připočtěme výstupy na Českou vežu družstvy Gobo, Petra a Vlasta, Judita; Dále pak ještě výstp na Váhu žebrem z České doliny, přes Rysy, Malé Rysy a Kamzičí štrbinu pak zpět provedený Pavlem H. a Martinem; Radek a Verča už ráno vyrazili přes Poľský hrebeň domů.
Pátek začíná brzo. V pět hodin už prší a tak je jasné, že z lezení ten den již nic nebude. Balíme proto urychleně stany a po šesté hodině opouštíme tábořiště, abychom o dvě hodiny později, mokří a s šedivými horami a bouřkou za zády, mohli v Lysé Poľaně nastoupit na autobus a stihnout tak dopolední ICéčko do Prahy; Pětice lezců ještě na tábořišti zůstala s plánem poklidného odchodu a přesunu na nějaké slovenské skalky, ale nakonec počasí překazilo i to.
Na nejpopulárnější štít - Velický - se pokusilo během čtyř dnů (bez úterka, to byl klid) vystoupit celkem 28 lezců, tedy někteří vícekrát. Myslím, že každému se to alespoň jednou podařilo. Nejoblíbenějším výstupovým směrem byla jistě trhlina v SZ stěně.
Česká veža byla v těsném závěsu, zaznamenala 24 pokusů. |
