Vejlet na východ

Aneb hrůzostrašné příběhy z východních pískovcových oblastí

Jednou takhle pantáta Hoe navrhl, že jestli nechci jet do ádru, a tak jsem řekl proč jako né. A tak z toho vytěžováním vozidel a rozkřiknutím této informace vykrystalizovala akce o třech automobilech a 10 lidech (respektive 4 auta a 12 lidí). A tak jsem vstal takhle v sobotu v nemravně časnou hodinu, naložil Králika, vyzvedl Pia a Deny, a bujný samaranč svižně dorachotil na parkplaciště u Teplických skal, kde hodný strejda hlídač shlédl technický stav našeho automobilu a naše záplatované ale čisté šaty a navrhl sníženou cenu parkovného, což jsme ochotně uvítali. Zanedlouho dorazily další dvě přibližovadla, a to astrachán obsazený Brtem, Mildou a Petrou, a červené nic obsazené třemi osobami, a to Hoem a Zuzou. Příjemná procházka ke skalám mile ubíhala (zpestřena ohnivou diskusí kdo, kdy a jak může disponovat s knižním průvodčíkem) a již vysypáváme malebnou změť provázků pod Chrámovkama. S Hoe a Zuzou lezeme Sokolíka na věž Sokolík, ostatní zatím trápí další rodinnou cestu hned vedle, a to převislou na Mravenčí, objevuje se taktéž Klára H. doprovázená negativistickým výrostkem. Poté se přesunujeme pod Skalní korunu kde pantáta Hoe plavně vyvzlíná chřtánem staré cesty, nějak jsme špatně odhadli potřebnou délku lana, a tak musíme provádět otřesnou manipulaci s navazováním dalšího špagátu aby se dostal na štand, ale vše dobře dopadlo. Moje účinkování v této cestě s lanem shora je zpestřeno zapasováním mé nebohé kostry v oblasti pánevní do komínospáry, kdy jsem asi minutu myslel, že už jsem napasován navěky, a následným strachem, že si při vyprošťování z tohoto svíravého vězení utrhnu pindíka. Brto je pro změnu v cestě stižen záchvatem nevolnosti, a nevrhl jen díky své spolehlivé metodě, tj, dýchání stylem pářícího se psa. Po slanění odcházím s Králikem a Klárou na Oblíbenou cestu na Herinka, po zdolání této smělé věže Klára podléhá naléhání znuděného výrostka a odcházejí, aby stihli večerní program na obrazovce. Pak s králíkem lezeme ještě další dvě rodinné cesty, a to Starou na Polární trůn a Oblíbenou na Sfingu. Hoe a Brto zatím utrápili jakousi tříkruhovou sokolíkovou ohavnost, kde dali úspěšný berghajl, sedřeli si ruce až k loktům, a brto opět musel zahánět nevolnost svým zrychleným dechem. Nakonec se všichni houfně mrcasíme pod Herinkem, kde pantáta udolává Kruhovou na Krokodýla.
Večer trávíme nikoli v Adršpachu v některé z vyhlášených skalních putyk, ale v Teplici v hospodě Rybárna. První várka piv je přinášena aby svlažila naše vyprahlá hrdla, leč ochotný číšník zaškobrtl a pokládá tác s pivy na stůl poněkud prudce, takže asi čtyři piva se vylila na stůl a následně mě do klína, (naštěstí mám v autě náhradní oděv na převlečení), další den pak šířím kolem sebe mužnou vůni zvětralého piva. Pak jsme jedlipilihodovali, a nakonec popojeli do lesa a užívali nočního odpočinku.
Ráno se přesunujeme do velkých skal v Ádru, Hoe jde provětrat své dva spolulezce na krajinově vděčnou normálku na Krále, my ostatní chvilku bloudíme a pak nakonec úspěšně nalézáme nevýznamnou věž Mník, na kterou s Králikem lezeme zamechovatělý výstupek Snadný výlov. Ostatní se zalekli mechu, a tak se rozprchli po skalách. Po snadném výlovu se přesunujeme za Brtem, Mildou a Petrou ke vstupu a lezeme Kuplířskou na Vrátného (Pio s Deny kdesi zdolávají jakési věže a cesty podivuhodných jmen), a pak se přesunujeme na domluvený sraz pod Milence. Hoe vyráží do komína, a z úmyslu lézt Leteckou se vyvinula Milenecká cesta, za Hoem následuje Zuza, druhé družstvo tvoří Brto s Mildou. My ostatní se dole mrcasíme, svačíme, a pak se s Králikem přesunujeme na hvězdičkovou trojku na věž Želva. Tuto cestu zdolali sasové už v roce 1923, a tak se domníváme, že jde o lahůdkovou a nezáludnou cestu. O omylu mě přesvědčuje ne zcela standardně trojkový spárový krok u prvního kruhu, a následně pak děsivý strach pod druhým kruhem v převislém komínku patnáct metrů nad zemí s možností pádu až na podlahu. Strach je silnější než bolest, a tak nepadám, ale vyrábím si několik zajímavých odřenin a otlačenin. Po návratu pod Milence zjišťujeme, že vršek byl úspěšně dobyt podivuhodnou kombinací několika cest. Hoe s rodinkou se s námi loučí a odjíždějí, my ostatní se loudáme pod Indiána, kde Brto vyvádí a já jsem vytažen Studničkovou cestou na tento často fotografovaný přerostlý patník. A pak už je pozdě, a tak se odebíráme k vozidlu a odjíždíme domů.

Přelezené cesty:
Teplice:
Sokolík na Sokolík VI (hoe, já, zuza)
Převislá na Mravenčí III (brto, milda, králik)
Pavoučí na Mravenčí IV (pio, deny, zuza)
Stará na Skalní korunu VIIc (hoe, já, brto)
Jakýsi ohavný sokolík na cosi VIIc (hoe, brto)
Oblíbená na Sfingu VI (pio, deny, zuza, já, králik)
Oblíbená na Herinka III (já, králik, klára)
Stará na Polární trůn IV (já, králik, pio, deny, zuza)
Kruhová na Krokodýla VIIb (hoe, já)

Ádr:
Snadný výlov na Mníka V (já, králik)
Kuplířská na Vrátného VIIa (brto, milda, já, králik)
Jakási kombinace na Milence VIIa (hoe, zuza, brto, milda)
Stará na Želvu III (já, králik)
Studničkova na Indiána VIIa (brto, já)
Drž tlamajznu na Kibice VIIa (pio, deny)
Z hrana na Bražeckou věž IV (pio, deny)
jakýsi bouldrování na bezejmenný čudlík (pio, deny)


a jak viděla víkend Bára Š.:
Vsichni se tu rozepisujete,tak mi to neda, abych si zazitky z tohoto vikendu nechala pro sebe.(i kdyz briska prstu ostre protestuji i proti tukani do klavesnice:)Škodila jsem také v Ádru,jen s nehumanitnikem,zato rodilým Ádrařem.Achich ouvej.Pátek ještě ušel,krásné VIIb na 4 gardisty(doporučuji)jenže v sobotu jsem neprozřetelně hlesla něco o tom,že bych si rada vyzkoušela spary...Na rozlez tedy zvolil VIIb Kvédlovačku na Prince.Bezvadná spára,žába z ní vypadává a chyty žádné.Už nikdy neřeknu nic proti spárařským rukavičkám,diky bohu na ně.Odměnou mi bylo sledování a jištění při stavění cesty.Tak jsem se aspoň zapsala do historie,budu v novém průvodci:)Přelezení této nové cesty mě sice stálo poslední zbytky kůže na kotnících,ale stálo za to.Nová cesta nese název Past na rybáře,je to opět ošklivá spára za VIIa.V tomto duchu se pokračovalo,akorát na jinou věž,spára byla delší(cca 30m a dal tam jeden kruh,ale ten daval asi hodinu,pisek byl pekne tvrdej) a za VIIb.V neděli jsem byla polomrtvá,ale byla jsem vyslána do nádherné cesty na Poledníka-za IV s krásným výhledem.Dále hrana na Ramsese za VIIb,taky paráda.A naposled to nejlepší-nalezla jsem do nějaké šestky na Pyramidu a asi dvacet metrů nad zemí(bez kruhu) jsem usoudila, ze uz na to nemám.Tak jsem se vklínila do komína,dobrala spolulezce a odjistila ho nahoru.Bezva zážitek,silně nedoporučuji.Tak jestlipak to někdo dočetl až dokonce?:)