Strašlivá historka s dobrým koncem

Vlastovo drama v Tatrách

Vlasta padl patnáct metrů přímo Vlkovi do štandu. Rozbitá hlava, záchranka a nakonec pobyt v nemocnicích v Popradě, Košicích a v Praze. Naštěstí to dobře dopadlo a tak můžu předložit líčení této nehody ze třech pohledů. (Vybráno z http://www.lezec.cz )

Jak to viděl Petr Schnabl (HO Vyšehrad):
Apokalypsa na Východné Slavkovské veži ....s dobrým koncem.
V týdnu od 8. do 15.února t.r. vyrazily dva velké pražské kluby, jak jinak, než opět na stejnou chatu. Tentokrát na Zbojandu. V té době byl ve Vysokých Tatrách vyhlášen 4.stupeň lavinového nebezpečí. Označme oba kluby pracovně (podle metodiky ČHS) XL a XXL. Hlavní náplň obou klubů byla zhruba stejná - výcvik nováčků v zimních podmínkách. V neděli bylo dopoledne ještě všelijak. Mlha se ale kolem jedenácté hodiny rozptýlila a udělal se krásný mrazivý den. Stěny po týdenním mizerném počasí hnusně zaplácané, sníh v dolině a ve žlabech taky nic moc. Přesto většina osazenstva chaty nadšeně vyrazila. Někdo hřebenem na Svišťák, na Strelecké věže, hřebenem na Východnou Slavkovskou věžu ....Jedna dvojka z XXL ale vyrazila SZ stěnou cestou klasifikace II-III na Východnou Slavkovskou vežu. Zkušený borec (prý byl z klubu nejvýše!!!) a mladá dívka, poprvé v zimě v Tatrách. První délku tato dvojice lezla asi 3 hodiny. V dopolední mlze netrefili cestu, nějak se práskli, no však to znáte. V 15.30 už byla většina lidí zpátky na chatě a dvojku poněkud s údivem sledovala. Měla ulezeno asi 3 délky, nad sebou ještě spoustu lezení a pořád lezli vzhůru. Pak se ale ozvalo ze stěny volání o pomoc. Prvolezec spadnul a vážně si poranil hlavu. Téměř za tmy a do opět horšícího se počasí vyrazilo záchranné družstvo tvořené převážně rakváči z oddílu XL vedené jeho šerifem (věkový průměr cca 55 let). Asi po dvou hodinách se k nim dostali, a kolem osmé hodiny už všichni byli na chatě. Perfektní práce. Děvče prochladlé (bylo asi -20 C), ale prvolezec řádně zdevastovaný. Díra do lebky jako hrom (přilba mu nebyla moc platná, rána byla v obličejové části a na čele). Dorazila HS, chlapce ošetřila, transportovala do popradské nemocnice, kde ho celou noc operovali, ráno převezli vrtulníkem do Košic a posléze do Prahy na neurochirurgii na Homolku. Přežil a snad bude v pořádku. Zaplať pánbůh. Až sem by to byla věc, která se bohužel občas stává. Před časem jsem se na Lezci poněkud nešťastně zapojil do diskuse na téma: horolezectví je holt nebezpečný sport a nic moc s tím nenaděláme. Jako naprostou samozřejmost, kterou jsem ale nezdůraznil, jsem předpokládal přiměřenou míru opatrnosti a zejména zodpovědnosti k sobě a spolulezcům a ve zvýšené míře k lidem, kteří v horách začínají. Nevím do jaké míry provedl XXL rozbor celého karambolu, snad ano. Ale je tu pár pořádných otazníků. Přestože mezi účastníky XXL byla několik zkušených lezců, instruktorů, včetně K.T., kterého všichni čtenáři horolezeckých serverů dobře znají, došlo v činnosti této dvojky k několika hrubým chybám. Lezecké družstvo bylo naprosto nedostatečně vybaveno. Neměli žďárák! Neměli ani jednu baterku! Neměli lekárničku! Neměli píšťalku. Postupovali vzhůru i v době, kdy už dávno měli slaňovat. Neměli telefon (ale signál tam stejně nebyl). Druholezkyně ale dokázala dokonale ječet o pomoc, tím to poněkud nahradila. Měla ale silně nevyhovující boty - lehké trekovky nahoře s textilem. Zato měli oba na cestu II-III spoustu frendů, vklíněnců a expresek a dalších udělátek. Netrefili nástup a přestože se dívka chtěla vrátit, postupovali ještě chvíli před setměním stále vzhůru. Ale evidentně do pasti. Na hřeben se stejně nemohli včas dostat, nemohli tušit co je čeká na sestupu Vareškovou dolinkou (byl vyhlášený 4.stupeň a minus 20) a neměli baterky !!! Tohle by se opravdu v horách předvádět nemělo. Měli kliku, že byla po ruce parta, která je rychle a s přehledem dostala dolů. Těžko říci, jestli by oba, na pokraji šoku, mrazivou noc přežili.
No a od té doby vše probíhalo super. Lavinový stupeň klesl za dva dny na dvojku !!!
Celý týden slunce a mráz. Zbojanda, Záhor a jeho personál jsou úplně super. Jídlo na jedničku. Točený Staropramen. Krásný, mladý holky! Prostě paráda. Až na jedny mírně znečištěné lyže a dvě košťata na zápraží se už nic špatného nepřihodilo.
Takže, ještě jednou díky Pánubohu a Igorovi.

Jak to viděl Kuba Turek (HO Humanita):
Po dlouhých rozhovorech a návštěvě nemocnice na Homolce dodávám pár detailů. Onen XL byl Vyšehrad, XXL Humanita. Zraněný je Vlasta Daněk (dříve HO Chotěboř), spolulezkyně byla vyškolená v celoročním kursu, dva roky aktivní členkou oddílu, poprvé v Tatrách. Za co mohl Vlasta: nevzali si s sebou Žďáráky a čelovky, neměl prsák. O čem lze diskutovat: za každou cenu chtěl dolézt na Vareškův hřeben, protože se mu tam zdál bezpečnější návrat. Co byla náhoda: v lehkém terénu vzal za půlmetrový lokr, při pádu ho stačil odhodit a pak se jen odevzdal osudu.
Co následovalo: kotrmelce a patnáctimetrový pád do štandu. Desetiminutové bezvědomí. Potom se vzchopil a nějak se doplazil zpět ke štandu. Tam ho spolulezkyně provizorně ošetřila a řvala o pomoc. Nikdo ji hodinu neslyšel, protože všichni byli v chatě nebo na túře. Poté se zorganizovala vyšehradsko-humanitní záchranná výprava v čele s Igorem Novákem. Naštěstí šlo natraverzovat k Vlastovi ze žlabu vlevo od Slavkovské galerie. Jednu délku ho spustili po skále, dvě délky s ním slaňoval zachránce prudkým sněhem, zbytek ho dva táhli v podpaží do chaty. Tam se o něj postarala oddílová zdravotnice a následně si ho odvezla horská služba.
Zranění: rozdrcená lebka (zcela zdemolovaná helma Salewa Kappi mu zachránila život) a jedno polámané zápěstí. Jinak zaplaťpámbů nic. Slečna není ani ve velkém šoku, Vlasta neomrzl. Tělo se stáhlo do sebe, komentoval včera Vlasta, jak svůj stav viděl a cítil. Celou dobu jsem stál čelem ke skále, chtěl jsem se podívat do údolí, hlava chtěla, ale tělo odmítalo.
Jak šel čas (odhad): 16 hod - pád, volání o pomoc (slyšel jsem je z vedlejšího hřebene, ale pokládal jsem to za komunikaci mezi lezci), 17 hod - osazenstvo chaty rozpoznává volání o pomoc a osm horolezců se vydává zachraňovat, horská služba slibuje vrtulník, ale pro zhoršení počasí neletí, 18:30 hod - Igor Novák a Pavel Jaroš nacházejí dvojici a začínají ji spouštět, 19 hod - Pavel Jaroš a Kuba Turek táhnou Vlastu dolů sněhem, ostatní balí materiál. 20 hod - Vlasta se dostává do rukou zdravotnice Zuzky Dvořákové a třech jejích pomahačů, zjišťují ránu na hlavě, zastavují krvácení a udržují ho při vědomí. 21:30 hod - přibíhají první chrti z horské služby, konzultují zranění s lékařem a dělají první pomoc. 22:30 hod - Vlasta dostává povzbuzující a poté utišující prostředky, horská ho váže na saně a jede s ním dolů. Někde na hranici lesa se setkávají s druhou skupinou, doktorem a transport pokračuje na traumatologii v Popradě. Tam se obávají o mozek a Vlasta letí vrtulníkem do Košic na tomograf. Tam jsou první operace. Kostičky jsme vám v lebce skládali jako lego, řekl Vlastovi tamní doktor. Nějaké jsme dokonce i vyhodili. Poté převoz sanitkou do Prahy na Homolku, další operace, kapačka, antibiotika, vyšetření oka... A snad to bude bez větších následků.

Jak to viděl Lukáš Bludský (HO Humanita):
Štand dělal Vlasta, protože celou cestu až po okamžik pádu byl prvolezcem a mozkem lanového družstva. byly to prý dvě smyce na dvou hrotech.
A taková maličká poznámka k původnímu schnablovu článku: dokud jsem s několika lidma, kteří se zúčastnili záchranné akce, neprobíral dojmy z takto prezentovaných faktů, domníval jsem se, že se článek zdá trošku nespravedlivý pouze mě. Ukázalo se, že stejný dojem jako já mají i ostatní co byli na zbojandě nebo přímo zachraňovali.
Takže nedomníváme se, že (humanita) jsme banda jelimanů, která by bez vyšehradskejch rakváčů nedokázala dostat zraněného ze stěny do chalupy. Jistě, jejich pomoc byla velmi užitečná, díky nim například ve stěně nezůstal prakticky žádný matroš a v podstatě byli na záchrance lidi navíc, kteří by byli užiteční při eventuelních dalších komplikacích. Asi by akce bez nich byla o trochu pomalejší, a asi by to bylo víc nabité nervozitou.
Dále nechápu proč bychom měli kontrolovat skoro čtyřicetiletého instruktora, jestli má nebo nemá s sebou v batohu žďárák a čelovku. Nevím proč Petr Schn. Píše Přestože mezi účastníky XXL byla několik zkušených lezců, instruktorů, včetně K.T., kterého všichni čtenáři horolezeckých serverů dobře znají, došlo v činnosti této dvojky k několika hrubým chybám.
K větičce sníh v dolině a ve žlabech taky nic moc: my, kteří jsme vyrazili ten den na Streleckou levým žebrem, jsme měli prakticky všichni pípáky, lidi bez pípáků používali lavinové šňůry. Nevšiml jsem si, že by kdokoli z vyšehradu používal něco podobného. Nacvičovali jsme s nováčky brždění cepínem. Opět jsem si nepovšiml, zdali vyšehrad dělal něco podobného. Také pravidelného chlastání do dvou-tří v noci jsem si u humanity nevšiml, nutno říct, že rakváči tomuto svému značně vyčerpávajícímu koníčku vhodně přizpůsobili výběr a náročnost túr.