Jarní lezení v Arcu

Jak uz napsal Komár na diskuzi, výpad do Arca se velmi podařil a každý jsme si odvezli pár pěkných vzpomínek. Tentokrát se méně skalkařilo a více lezlo ve vyšších stěnách v údolí Sarca. Vybrali jsme si tři 300-metrové cesty, každá na necelý jeden den. Dvě byly alpského charakteru po skobách , jedna sportovní.

Čtvrteční dopoledne dospáváme po předchozí noční cestě, ale v poledne už vyrážíme do Massone, známému útesu nad stejnojmennou vesnicí, kde jsou i takové světově proslulé kousky jako např. Underground 9a (přelez T.Mrázka je na oddílovém CD).
Osobní dojem:
Byl jsem v Massone před 6 lety a mohu jen s politováním konstatovat, že oklouzanost dosáhla mokrého mýdla. Snad i proto jsem jen s velkými obtížemi vybruslil převisle vytrvalostního Pegasa 6a+, kterého Komár zapytlil u čtvrtého nýtu. Prvotní euforie a chuť do těžších cest opadla a zbytek dne jsme se trápili v obtížnosti kolem 6a.
Zážitek:
Solidní koncentrace slušně lezoucích a krásně letně odhalených slečen...
Pátek:
Hurá do stěn. Vybíráme 300-metrovou klasiku z roku 1975 B.Somadossi VI+A0(VII) na masív Colodri, který se rozkládá na okraji Arca. Poučeni z internetu, že na Colodri stačí 12 expresek, bereme pro jistotu o dvě víc a jdem na to. Cesta je sice skutečně místy hrstkou nýtů zajištěna (a na štandech jsou kromě pokroucených stromků i kruhy), ale nejtěžší délka 30m kolmé prstové spáry (VII AF) je odjištěna pouze starými skobami.
Kolektivní aspirace na blbost roku:
Podcenili jsme výstup horského charakteru a nevzali si asi jeden frend nebo vklíněnec.
Osobní aspirace na blbost roku:
Neměl jsem ani jednoho prusíka, abych provázal jednu samodomo skobku, která měla dírku průměru 5mm. Místo toho jsem jednou rukou v nejméně jištěném místě ovazoval orezlý dřík jedinou tlustou lanovicí, obšíval jí milimetrovou erární tkaničkou od bot a modlil se, aby v případě mnohametrového pádu tohle uzlování vydrželo. Ó jak by se dával čok...Na druhou stranu musím podotknouti, že lanovice byla tak dokonale provázaná,že ji poslední lezoucí Komár považoval za erární(byla Bidlova) a ponechal jí na svém místě jako záchranu pro někoho dalšího.
Zážitek:
Večerní pohoda u Komárovy výtečné hutné večeře a příjemné opojení z červeného vína...
Sobota:
Bříška na prstech jsou nateklá a bolestivá na dotek, lýtka bolí od neustálého odšlapávání koutů a spár, přesto již po osmé ráno odcházíme z parkoviště pod Parete Zebratte vylézt 10-ti délkovou plotnovačku Gabri Camilla 6b(7).
Osobní zážitek:
Krásné 4metrové odlezy v 6+ hlaďoučkých plotnách (oznali jsme pravý smysl slova lýtkaření). Big-wallové kyvadlo na sedmé délce, na čtvrtý pokus jsem to křídlo přeci jen chytil...a barevní, adrenalinem řvoucí padáčkáři plachtící několik desítek metrů kolem nás.
Neděle:
Smutek, už se mi nechce lézt. Jsem hadrový nemluvící panáček, kterého ostatní znovu směrují pod skálu. Netrefujeme přístupovou pěšinku. Třicet stupňů, na zpocené tělo se lepí všudypřítomný pyl a škrábanců od větviček přibývá.
Konečně pod nástupem. Začínáme další horskou velkolepou klasiku Cesare Levis (V+,VI) na masiv Pian (útes vpravo od P. Zebratte). První lámavé délky, jištěné za stromky, leze Bidlo. Jsme pod 200metrovým výrazným koutem. Spáry, převisy, pevná skála, expozice jako kráva, občas rozlámané úseky. Výstup čistě v Komárově režii. S Bidlem se vezeme. Skob nemnoho, frendy a čoky máme. Hadrový panáček už má zase dobrou náladu a užívá si lezení na druhým konci lana.
Osobní zážitky:
Stojím na visutém stanovišti se třemi skobami v nepříliš dobré skále a sleduju Komára plachtícího dolů ze střechovitého převisu... štand vydržel. Pozoruju hrozivě nakloněný skalní blok z vedlejší cesty a vedle něj skobu s vybělenou smyčkou... Cítím na rukou a nohou rozprašující se moč, Bidlovi se chtělo a zrovna fouknul vítr..
Slyším nudícího se jističe: Komáre, založ sandál..
A vím, jak se Komár musel hrozně bát, když chytal trsy trávy na závěrečné polici.

Vychutnávám horký podvečer a s kamarády uvolněně sestupuju do údolí k autu..

Ahoj Sarca, ahoj Arco, my se zase brzo vrátíme!!