Pokud někoho zajímá, jakým způsobem nyní ČHS školí své budoucí instruktory, může najít odpověď v následujících řádcích.
Instruktorský kurz je dnes možné absolvovat ve dvou formách. Jednak jako přípravu instruktora horolezectví, jednak instruktora skalního lezení. Celá taškařice sestává z dvou prodloužených víkendů a týdne výcviku v rakouských Alpách pro oba typy, přičemž horolezci jedou navíc na pět dní na ledovec a týden stráví v zimních horách. Frekventanti si hradí náklady s kurzem spojené, ale nikoli lektory - ty odměňuje (nevím jak) ČHS.
První prodloužený víkend proběhl na konci května na chatě brněnského oddílu Vysokohorské sporty (VHS) a na blízkém skalním terénu Drátník. Zoban, který kurz de facto vede naplánoval příjezd účastníků už na čtvrteční poledne. Samozřejmě jsem přijel asi s dvouapůlhodinovým zpožděním, neboť vzdálenost Brno - Blatiny (tj. cca 80 km) překonává veřejná doprava asi 4 hodiny. Vylézt zkušební cestu obtížnosti asi 5+ a předvést několik základních uzlů jsem nicméně stihnul. Na sklonku odpoledne vyhlásili volné lezení a sraz v sedm večer v chatě. Tentokrát se kupodivu nikdo neopozdil, jen si pár lidí během úvodního slova pochutnávalo na večeři.
Jaké bylo moje překvapení, když hned na začátku Zoban zamítl účast dvou adeptů, kteří vstupní cestu nevylezli. Chlapi byli asi taky trochu perplex, protože v tichosti ještě večer odjeli. Někomu se tento přístup zdál příliš tvrdý, jiní jej schvalovali; každopádně pokud si někdo při lezení odsedl a nakonec cestu nějak vysápal, nebyl za to nijak popotahován. Jen Zobanův kamarád a spoluorganizátor Ondra decentně podotknul: Dobře víte, že někteří máte k jistotě v tom lezení trochu daleko....
Zbytek večera zabrala trochu teoretická, ale zase ne příliš dlouhá přednáška o tréniku, fyziologii a anatomii v lezení a když jsme po desáté končili, odebrali jsme se svorně do nedalekého pohostinství.
Celý pátek a sobotu jsme věnovali nácviku slaňování s nováčky, výrobě a organizaci co možná nejspolehlivějších štandů, dobírání dvou druholezců a střídání na stanovišti, prusíkování z konce lana, když je člověk daleko od stěny a samozřejmě výrobě kladek pro přitažení zraněného parťáka po pádu. Každý večer měl Zoban nebo někdo jiný přednášku k tématu, přičemž oblíbená meteorologie a geologie byly omezeny na nezbytně nutné minimum. Ostatně obor, který se studuje na přírodovědě 5 let se stejně dá v jedné přednášce pokrýt jen těžko.
V neděli si každý povinně skočil do lana, s čímž měli někteří kupodivu docela problém, slaňovali jsme na několik způsobů bez osmy a karabiny a v pozdním odpoledni po úklidu chaty tato část kurzu skončila.
A ještě pár slov o zdravovědě. Ta připadla na poslední červnový víkend. Sešlo se nás nakonec šestnáct, neboť jeden kolega od minula bohužel odpadl. Zdravotnickou část kurzu vedli Pavel Neumann, kterého možná někteří znáte z doškolení, jeho kamarád z Hradce Králové Martin Honzík (oba pracují u záchranky) a MUDr. Jana Kubalová z Vysočiny, jejíž obor je anesteziologie a resuscitace.
Tentokrát jsme se sešli ve čtvrtek večer a opět jsme stihli alespoň jednu přednášku. Další tři dny byly pak věnovány nácviku kardiopulmonální resuscitace (umělé dýchání a nepřímá srdeční masáž), manipulace s člověkem při podezření na poranění páteře, povšechného vyšetření, uvádění do stabilizované polohy, transportu zraněného, fixací poraněných končetin a základů obvazové techniky včetně cvičné záchranné akce po přednáškách v pátek večer, kdy do Pavla a Jany na nedalekém vršku uhodil blesk a úkolem účastníků kurzu bylo poskytnout jim pomoc. Je třeba říct, že zejména život zachraňující výkony jsme nejen vyzkoušeli, ale doslova trénovali do omrzení, aby nám alespoň trochu přešly do krve, což se snad podařilo.
V sobotu a neděli jsme se dostali od úrazů trochu dál a nejdřív teoreticky, pak i prakticky nacvičovali všeobecnou první pomoc nejen lidem spadlým ze skály, ale také omdleným diabetikům na ulici, pacientům s infarktem atd.
Obzvlášť tato část se mi zdála dost těžká s ohledem na lidi, z nichž většině je medicína dost vzdálená, a musím vyjádřit obdiv nad tím, jak to chlapi zvládali.
Zatím mám z kurzu velmi dobrý pocit. Vzhledem ke strašidelným zkazkám, které se z minulých běhů tradují, jsem nevěděl, zdali bude účast vůbec k něčemu dobrá. Zdá se mi ale, že se od té doby dosáhl značný pokrok a účast má svůj smysl. Během popisovaných dvou setkání jsme se takřka nezastavili, obzvlášť Zoban dokázal využít každou minutu a když jsme odjížděli, měl jsem různé pocity, ale rozhodně ne ztraceného času. Uvidíme, jak proběhne závěrečný týden v rakouských horách.
|
