Je neděle 10. prosince večer, sedíme v hospodě ve Studentské ulici, o jejíž existenci jsme ještě před 30 hodinami neměli ani ponětí,
a přitom jsme tu už skoro štamgasti. Pionýr do sebe právě kopnul panáka, Zahrada vymetá mističku s tatarákem a Zdeňka do nějaké černé díry cpe třičtvrtikilovou porci lasagní. Na druhý konec stolu už ani nevidím. Bára prý nepozná becherovku po čuchu, inu, zřejmě jí formalín nadobro zlikvidoval čichové buňky. Kdyby tu na stěně visely hodiny, právě teď by nastala chvíle, kdy by se jejich ručičky mohly konečně zase začít pohybovat normálním tempem.
Je říjen. Svědomitý předseda Hrb vyzývá na diskusi oddíl, aby ze svého středu vyvrhl několik osob, které se chopí organizace závodů. Nikomu se do toho nechce.
Nakonec se najdou tři osoby. Bára, která je akční a zná se s lidmi z chystané stěny na Smíchově, Pionýr, který je rovněž akční a má spoustu nápadů, a já, která strašně nerada závodí. Není nic lepšího, než se přilepit k hrdinům a přiživit se trochu na jejich budoucí nehynoucí slávě (srv. Kundera, Milan: Nesmrtelnost. Brno: Atlantis 1993).
Je začátek listopadu. Svědomitý předseda Hrb vyzývá sponzory ke sponzoringu. Netuší, že pořadatelé příliš chtivé sponzory zpupně odmítnou. Pořadatelé však mají jiný problém: nemají totiž stěnu.
Je 15. listopadu. Stěna na Smíchově padla. Stěna na Václaváku padla. Jestli nás nezachrání Sv. Ondřej Fiala (patron pořadatelů), jsme v háji. Teda na bouldru na Pankráci.
Je 30. listopadu. Do závodu zbývá 10 dní. Stále nemáme stěnu. Máme však stavěče!
Je 4. prosince. Do závodu zbývá šest dní. Máme stěnu!!! Svatý Ondřej však zachraňuje upadající křesťanství v Polsku (jak to s ním může dopadnout viz Bruno z Querfurtu: Nascitur purpureus flos. Život Sv. Vojtěcha, Praha: Zvon 1996), takže Bára s Pionýrem vyjednávají s Juliskou sami.
Je 6. prosince. 4 dny do závodu. Opravdu máme stěnu, ale o tom, co na ní můžeme a nemůžeme dělat, rozhoduje příliš mnoho pánů. Domácí tiskárna blinká z příliš kvalitního fotografického papíru, na němž Pionýr tiskne diplomy. Statný býk, jehož maso bude semleto do tataráku, kterým se za závod odmění Klára, Sestra a Zahrada, jde na porážku.
Je 8. prosince. Dva dny do závodu. Ještě pořád máme stěnu. Zřejmě na ní ale nemůžeme stavět příliš mnoho. Tiskárně je už dobře. Evuša vyhlašuje soutěž o Mažoretku 006. Stavěč Viktor se ptá, jakou velikost imbusu bude potřebovat. Pionýr už z toho básní:
Velikost imbusu
zvíš jednoduše,
ať zpráva k Viktorovi kluše;
Klíč leží na stole
hned vedle smyčky,
jistě se nebude lišit od osmičky;
Pro všechny případy
v bedně je šupléra,
změř si ho. Zdravím z Aéra!
Je 8. prosince večer. Jeden a půl dne do závodu. Deny maže chleby k svačině pro stavěče. Pořadatelé se hříšně zpíjejí na akci u Bluda, až z toho vidí několik Vesmírů najednou. Stavěči lezou za svitu čelovek v Srbsku. Jó, máme stěnu, johoho!
Je 9. prosince ukrutně brzy. Do závodu zbývá 26 hodin. Někteří pořadatelé rozlepují oční víka. Někteří ještě spí. Ale máme stěnu, zaplaťpánbů.
Je 9. prosince odpoledne. Do závodu zbývá 20 hodin. Stěnu opravdu máme. A nikdo nám jí už nevezme. Stavěči stavějí, pořadatelé kibicují (a taky trošku stavějí, čistí chyty a luxují). Bidlo recenzuje cesty.
Je 9. prosince večer. Do startu závodu zbývá 16 hodin. Pořadatelé odborně recenzují hospodu ve Studentské. - No, ty ceny piva jsou trochu vyšší, ale pivařům se nezavděčíš. - Hm, mleté biftečky, to je nějakej podfuk, ne? - Co je to rokfórový přeliv? - Ňáká niva, ne?
Hlavně že máme stěnu.
Je noc. Všichni spí. Do startu závodu zbývá už jen pár hodin. Pořadatelům se zdá o tom, že nemají stěnu. Závodníkům se zdá o tom, jak vyhrávají. Zuze se zdá o tom, že její manžel onemocněl leprou.
Je 10. prosince, 9.00. Do startu už nezbývá ani minuta, máme stěnu, máme cesty, máme ceny, máme medaile, máme květiny, máme pořadní listinu, ale nemáme závodníky!!!!
Je 10. prosince 9.30. Na scénu vstupuje malomocný stařec Ivan. Nikdo ho nikdy neviděl, nikdo ho nikdy neslyšel, nikdo na něj (naštěstí) nikdy nesáhl, a přesto je nám povědomý. Všem závodníkům se svírá žaludek.
Start!
Přicházejí Mažoretky! Plac pod překližkou se mění v Champs Elysées. Jedna krásnější než druhá. Kláruše vsadila na klasiku, černé sáčko, hůlka, vkusné líčení, Beruška přebíjí orignálním účesem a hudebním doprovodem, Evuša nepochybuje o tom, že zbraní mažoretky je vedle hůlky i její koeficient svůdnosti podbarvený dávným monoklem. Z mužů se do mažoretčího oblékl Fík, Radek s Bárou vsadili na týmovou práci a válečné malování, Janek předvedl mažoretku velikonoční, Alešák si půjčil maminčiny plavky a strávil půl dne na břiše v tetovacím studiu. Nejmažoretkovatější je ovšem Jani, jejíž klobouček a skládanou sukénku předčí snad jen Píťa, který lstivě vyčkává s převlekem do druhého kola a nechá si od členek poroty lát: - Fůj, Píťo, kde máš převlek!?
O lezce již takový zájem není. Bouldry jsou podle očekávání poměrně lehké, ale velké ovace vzbouzí kruté boje o každý centimetr ve druhé kvalifikaci. Zahrada překonává sám sebe a padá jen kousek pod vrcholem, celá hala vře, když Janek proti očekávání topuje, topuje také Zdeňka a Evuša, které měly při bouldrování smůlu, a pan Karásek se na svých tlapkách rovněž vyškrábe až do převisu. Úžas a potlesk budí orientální mažoretka s plnovousem, která s lehkostí vystoupá až k topu.
Do finále postupují čtyři ženy, sedm mužů a Ivan. Jeho identita je stále předmětem dohadů, lovíme z paměti, kolik že to fenomenálních lezců s fenomenálním vkusem pro oblečení je členy oddílu, ale odpovědi se nám nedostává.
Ženské finále je zdrojem překvapení. Tři ze čtyř finalistek topují, až se tají dech. Jaké bude rozuzlení? Pořadatelé krčí rameny. Mužská finálová cesta je větší oříšek. I samotné předlezení je nad Viktorovy síly. Někde mezi chytem 15 a 16 leží hrob všech nadějí (viz Atlantik, hrob pyšných nadějí. Praha: Orbis 1942). Překonává jej pouze tajemný důchodce a donedávna nenápadný nováček Mirek. A teprve v okamžiku, kdy Ivan opičím pohybem skáče po obřím madle nad posledním převisem, je nám to všem jasné: Je to Hoe!
Je neděle 10. prosince odpoledne, závody mají vítěze, vítězové mají ceny, ceny mají majitele, sponzoři mají fotografie, pořadatelé mají radost.
Je pondělí 18. prosince, čtvrt na pět. Od závodů uplynulo už 8 dní. Svědomitý předseda Hrb vyzývá oddíl, aby ze svého středu vyvrhl osobu, která napíše článek o závodech.
Je úterý 19. prosince, za pět minut dvanáct. Od závodů uplynulo už 9 dní. Pořadatelé děkují stavěčům, recenzentům, sponzorům, svědomitému předsedovi, správcům Julisky, Mažoretkám a jejich paralelní porotě a hlavně divákům a závodníkům. Získali jsme tak trochu dojem, že se Vám závody líbily, a doufáme, že za rok se Vás sejde ještě víc!
--------------------------------------------------------
Super článek, moc jsem se pobavil. Díky. hrb
Přidal jsem pár fotek. Bidlo
Bidlo, díky moc, jsou úžasný! Předsedo, taky díky, rdím se! Deny
Bidlo!!! Tu těhotenskou fotku jsem smázla!!! Zdraví Zuza
halo, halo pridal jsem obrazky!! tomas
Tomasi, díky! Zuzo, ta fotka byla náhodou moc pěkná! Deny |
