Oddílové písně a básně

poezie ve skalách

RUTY ŠUTY STARÁ LESNÁ
hudba: traditional (Ruty šuty Arizona, Texas)
text: Blud a Sýk
1. Lezu si to Malým Kežmarákem, když tu slyším výkřik vzdálený,
Lezu podle hlasu a k mému úžasu leží tam chlap cepem skolený.
Ref: Ruty šuty, Stará Lesná, Poprad. Ruty šuty Stará Lesná má.
Lezu podle hlasu a k mému úžasu leží tam chlap cepem skolený.
2. Sklonil jsem se k jeho obličeji, poznal jsem v něm pokladníka.
V jeho čele byly zatlučeny skoby, teplá krev mu z rány vytéká.
Ref: Ruty šuty, Stará Lesná, Poprad. Ruty šuty Stará Lesná má.
V jeho čele byly zatlučeny skoby, teplá krev mu z rány vytéká.
3. Pravil ke mně hlasem zmírajícím, příteli můj v stěně jediný.
Bylo to volný, já to nevěděl, i z celým štandem jsem vyletěl.
Ref: Ruty šuty, Stará Lesná, Poprad. Ruty šuty Stará Lesná má.
Bylo to volný, já to nevěděl, i z celým štandem jsem vyletěl.
4. Lezu si to hranou Weberovky, když tu náhle přepaden jsem byl.
Já mačky musel sundat, cepín odevzdat,
vlastním lanem svázanej jsem byl.
Ref: Ruty šuty, Stará Lesná, Poprad. Ruty šuty Stará Lesná má.
Já mačky musel sundat, cepín odevzdat,
vlastním lanem svázanej jsem byl.

ČTYŘI MIZERNÝ SKOBY
hudba: traditional (Proklatej vůz)
text: Blud a Sýk
1. Čtyři mizerný skoby, má náš fórovej štand,
tak ještě pár převisů, pár štandů ve visu a tak zpívej: Ó, Kežmarák!.
Zakládej friendy a odstraňuj mech, bídnej je život v žulových zdech,
před námi tyčí se ledovej žlab, tam, brácho, poznáš jestli jseš chlap.
2. Jen tři mizerný smyce, má náš fórovej štand,
tak ještě pár rajbáků, máme to na háku a tak zpívej:Ó, Labák!
Pod převis nahoru, vlevo je kruh, jak tohle dopadne, no pomáhej bůh.
Na vrchol zbývá nám rajbasu kus, Berous ti zazpívá pohřební blues.
3. Jen dva vaklavý šrouby, má náš fórovej štand,
tak ještě pár rampouchů a ledovejch sopouchů a tak zpívej Ó, Lomničák!
Mačka se vyvlíkla, cepín mi spad, uši jsou omrzlý a mám strašnej hlad.
Do chaty daleko ještě to mám v Posledné štrbině zatměl jsem sám.
4. Za jeden vklíněnej šutr, drží náš fórovej štand,
tak dvě dýlky komínem, teď všichni tu zahynem a tak zpívej: Ó, Karbunkuláč!
Lano se zaseklo, zas je tu noc, už druhý zatmění, to je trochu moc.
Mačky mi ujely, zlý bude pád, lezci a lezkyně, měl jsem vás rád.

MATYÁŠ KUJÓN BYL
hudba: tradicional (Jesse James)
text: Blud, Sýk, Sestra, Savec
1. Matyáš kujón byl, hodně kůží přerazil,
svišťa vaříval rád
nevinnost uměl brát, geny své dával rád,
nepřál bych, aby jste ho mohli znát.
Ref: Ten bocman ženu svou tady nechal ubohou
a tři sviště říkám vám.
Ale tihle chlapi nazí, ti vám ho tam vrazí,
to bejvá sado-maso, já to znám.
2. Jednou vám byla noc, Maty tenkrát řádil
moc, když tu No Doubt začli hrát.
Slipy své serval zas, pak popadnul ananas,
načež počal s kafemlejnkem obcovat.
3. Jednou vám Matyáš krájel děti na guláš,
když tu choutky přichází.
Když Maty, ten starej hnůj, navaří garjačij chuj,
pak kocourem tři paluby přerazí.

PLOUČNICKÁ PÍSEŇ
hudba: tradicionál (Tři malé citrónky)
text: Turci
C-Ami-F-G7
1. V jedné ploučnické tišině
C-Ami-F-G7
ztroskotal Turtanic v hlubině.
C-Ami-F-G7
Jen čtyři malí Turčíni
G7-C
zůstali na hladině.
2. Táta povídá: Přátelé,
netvařte se tak kysele,
vždyť je to vlastně veselé,
když nám patří proud řeky celé!
3. A tak pluli dál a dál,
táta s mámou loď přetahoval,
a tak pluli až dopluli
na tábořiště Tvarožníkový
4. Na tábořišti žila babizna,
byla to hradčanská ohyzda.
Slupla Turky i s lodí,
a tím končím píseň svojí.

PÍSEŇ O VÝLETU NA DACHSTEIN
hudba: Johny Cash (Honec krav)
text: Kuba Turek
1. Po zasmušilém Dachsteinu stoupá dvojka lezecká
den temný je a ševelí dech větru ve skalách
lezec vzhůru pohlédne a v hrůze zůstává stát
když z černočerných mraků vidí déšť se hnát
Ref: Jipijejé, jipijajou - to horolezci táhnou tmou
2. Pichlova cesta má police a plotny odporné
mezi nimi se černají komíny hluboké
a oblohou se nese větru skučení
oba lezci jsou z toho zmučení
3. Lezkyně se zastaví a šeptá: Pozor dej!
Svou duši překližce uvaruj a jak ďáblu odpírej,
bys nemusel pak po smrti se věky věků štvát
a s umělými chyty se v pekle pořád rvát!
4. Po zasmušilém Dachsteinu stoupá dvojka lezecká
den temný je a halasí ozvěna ve skalách
lezec dolů pohledí a ve strachu zůstává stát:
Umělá stěna - tu nesmí horolezec vážně brát.

BÁSNĚ

POLÁRNÍ VÝPRAVA
hrdinská epopej
Blud

Nebudem - li veverky,
pojedem na Špicberky,
až na okraj zeměkoule.
Kdo se bojí - nemá koule!

Na letišti z Iljušina
vleču batoh, je to dřina
a na další rovnoběžky
musíme už jenom pěšky.

Naložíme pekáče,
kdo má náklad, neskáče.
Kompas cestu ukáže
pro vláčení bagáže.

Rovnou přímo na sever,
to je našich srdcí směr.
Tratata, tratata,
my vezem s saboj kota.

Předůkladné oblečení
žádná banalita není.
Kdo zanedbá vlkouše,
toho vlkouš pokouše.

Mávají nám kousáci
co nemaj nic na práci
a necudní tuleni
předstírají tulení.

Kdo však spatří tučňáka,
jak přátelsky zakváká,
ten je mrtvej na to tata.
Je to Morganova fata!

Když potkáme medvěda,
ten zavrčí, nevěda,
že tu máme Čuňase,
který jen tak nedá se.

Brokovnici zalící,
(bobky tajně trousící)
"Jenom krok blíž, zviřátko
budeš tuhej zakrátko.”

Všude kolem sněhu říše,
Dymovi se těžce dýše.
Zima, jako tady k ránu
není ani v Kazachstánu

Po čem pláče, kdo to ví?
Po příjemném podnebí.
Po čem touží nejvíce?
Po bezpečí Sušice.

Slunko k obzoru se blíží,
každému se očka klíží.
Polární nastane zář,
zlíbám ti fousatou tvář

(ta naše polárničina,
to je sado-masařina)

Led se táhne do dáli,
žádný prach a hnusná špína.
Proč já vůl mám sandály?
Nohy samá omrzlina!

Potrava už dochází,
k pólu zbývá tisíc mil,
hrůza kolem obchází,
snad abych se pomodlil.

Džípíeska nefunguje,
baterkám je zima,
kdopak nás teď polituje?
Zmrznout není prima!

Zachrání nás eskymačky,
co nosí na nohou mačky.
Když se v iglú ohřejeme,
tři týdny tam zůstaneme.

Kolem samé kůže lepé,
posnídáme medvěda,
nikdo se zimou neklepe,
radostí je až běda.

ROMANCE V ZÁHRABU
o výletu z Pomezních bud na Sněžku
Sýk

Je tu ráno, nový den.
Honem chlapci z žoků ven.
Slunko dodá útěchu,
Zmrzlé nechme ve sněhu.

Když tu, slyšme, co to kvílí
Cestou se sem Koza řítí (Opel Corsa 1.2i)
V ní skupina B si dřímá,
Juž jsme všichni to je príma.

Nebudem tu dlouho stát
Je čas lyže nazouvat.
Sněžnice, u chodců smělých, dodá kroku jistotu
Tmavé brýle odeženou snadno sněžnou slepotu.

Skialpinisté již lepí srst z tuleně na lyže,
Chlívák Čuňas po parkplatzu běhá jenom v negližé.
Rychle hole vysouvací dát do správné polohy
Vločky sněhu začaly padat z polojasné oblohy

Rytmickým pohybem lyží
Skupina se vzhůru plíží.
Vidina teplého moku
Nutí nás k rychlému kroku

Na zápraží Jelenky
Žvýkáme své Tatranky.
Na pivko bych rád tam šel
Lukáš mi vstup odepřel

Prý položka občerstvení
Cestou vzhůru v plánu není
Zlostně na něj mrkáme
z termosky čaj srkáme.

Teplý čaj a rumu porce
Osvěží promrzlé borce.
Posilněni s kuráží
Do boje se vyráží

Další částí výletu
Bude přechod Grzbietu.
Co se to tam z mlhy noří
Naše srdce touhou hoří

Rozcestník to byl, ne drak
To nás jenom šálil zrak
Radostí nandávám svetr
Na vrchol jen kilometr

Pizděc řádí, ledy chrastí
Skialpinisté jsou v pasti
Po ledu srst nechce stoupat
Je snad lepší lyže zouvat?

Ne, nevzdám já tuhle túru
Bokem k svahu stoupám vzhůru
Juž to máme, juž je radost,
Promrzlí jsme všichni na kost.

Před polskou chatou čekáme
Až se Čuňas dodrápe.
Teď už jenom blahopřání těm, co výstup přežili
Kafe je jim satisfakcí, že sem cestu vážili

Sněžnice již význam jistý na vrcholu pozbyly
To bigfooty, co si nesem, by se spíše hodily
Srst z tuleně sundat z lyží, přepnout botky, bude sjezd
Když tu budem dlouho čumět, sjedem dolů v záři hvězd.

Už se jede, už to sviští
U cesty nám mávaj svišti
Silný vítr s jezdci hází
Když ledové plotny brázdí

Díky skvělé technice
Nekončí na klinice
Ostrý sjezdík lesní stezkou je pro silné povahy
Savec ráčí oponovat, že je jenom pro vrahy

Technikou svou vytříbenou, kutálí se ze svahu
Na lyžnické skoky, triky, nemá dneska odvahu
Tam je bouda, již ji spatřil
Čuňas, co jí dávno větřil

U vrat sáňky překáží,
Maty dveře rozráží
A jeho oči padnou
Na servírku vnadnou.

Lyže zčerstva sundáváme
Do vozů zas nasedáme
Vozy ku Praze už míří
Sníh za nimi jenom víří

V hospodě se potom sejdem pivo vsunem pod nosy
O tom co se v horách sběhlo budem šířit eposy

KOLAUDACE TOKOVA BYTU
Hoé

Tokova podlaha to je teda paráda.
Ach to skvělé podloží rytmus kroků vydrží.
Hostům roste nálada - pogo to je paráda.
Žádný slabší tanečník neudrží konečník.

I brutální příval tónů zvládne vrstva Mirelonu.
Vyšší násep keramzitu zvýší tance intenzitu.
Sestra tuhne, jen si lehne, ani dobrý rým s ní nehne.
Na plovoucí podlaze spí se velmi neblaze.

Vlny s ložem pohupují, pasažéři hořekují.
Eva leží na matraci, bojkotuje kolaudaci.
Tok má teď hodinu smutku a lituje svého skutku:
Prkýnko mám na maděru, teď se v klidu nevyseru.
Poněváč musím plynařit, neúsporně bytařit.

Fanfáre nám hrají sladce, Evuša šla dávno spát,
dopaříme láhev hladce, muzika nám bude hrát.
Máme v hlavě nový rým, v němž má slovo Extrým
Tok, ač chce najít kliku tuze, najít ji nemůže,
zkouší vše už bez iluze, kdopak mu teď pomůže.