Šárka (mně dosud) neznámá

Rubrika: Reportáže z akcí
Autor: Gobo

Už jsem tam byl mnohokrát, přelezl co se dalo a něco i slezl. Tentokrát bych chtěl navštívit místo kde jsem ještě nikdy nebyl. Proto běhám s průvodcem v ruce po lese a hledám skálu zvanou Čertovy nohavice. Skála s tajemným názvem, tajemnější o to, že jsem o ní ani neslyšel vyprávět. Buď je tak lezecky nevýznamná nebo existuje jen ve starých legendách. Ke svému překvapení jsem jí našel, v lese jen několik metrů od pěšiny. Nedočkavě se blížim čímsi co dříve snad bylo pěšinou. Na první pohled je jasné, že lano a žumar, které mám v batohu nesu zcela zbytečně. Šipka a číslice VI mne, ale nenechávají na pochybách, určitě se tady leze, nebo alespoň lezlo. Nazouvám si lezačky, opásám se páskem maglajzpytlíku a vyrážím do oné VI-ky. Převislé, trochu tahavé, avšak krátké a bez větších potíží. Podle průvodce zde měl být jediný kruhy oblasti, ale nevím k čemu by byl. Vedle je šipka s číslem V+, trochu řešení v prvním kroku, zbytek lehčí. Původní cesta dle průvodce vedla z předskalí překrokem a byla klasifikována za IV. Protože prozatím nenacházím žádné šipky sahám po průvodci. Z vnitřního komína vedou po obou jeho stranách trojkové spáry, vzhůru tedy do vnitřního komína. Po jejich přelezení se věnuji další obhlídce skaly. Z východní strany jsou dvě rezavé skoby v plotně nad převisem, zřejmě pozůstatek nějaké hákovačky, ale jsou tak rezavé, že bych si do nich nepověsil ani lezačky. Ve východním předskalí je těsně nad zemí převis a staré skvrny od magnézia dokazují, že bouldristé už dorazili i sem. Z jižní strany vede překvapivě Jižní cesta IV. V členitém západním úbočí je ještě jedna nevýrazná šipka s číslem III, ale při dvou pokusech jsem nenašel nic co by bylo za III, tentokrát to mohlo být kolem V. Protože už nebylo co lézt trochu jsem bouldroval ve převisech na východní straně a pak odešel.
Skalka je ponořena v lese, což může být výhoda v parném letě. Výška je od 6-ti metrů ze severu po asi 10-ti z jihu. Použitelné fixní jištění se zde nevyskytuje, možnosti jištěni jsou většinou velmi dobré, problémy budou asi se štandem. Některé stěny jsou místy pokryty mechem. Skála je pevná, volné bloky se nacházejí pouze na dně vnitřního komína. Sestup je patrný na první pohled. Za zhruba 1.5 hodinu, kterou jsem zde strávil jsem nikoho nepotkal a ani po nedaleké pěšině nikdo neprošel. Převisy nízko nad zemí na východní straně poskytují omezené možnosti bouldrovaní.

Literatura:
1. Nepískovcové skály v Čechách I - Olympia 1986 (špatně uvedena klasifikace J. cesty a Šikmé plotny, místo VI patří IV, v obou případech)
2. Nepískovcové skalní oblasti v Čechách - Olympia 1968.

Vytvořeno: Gobo 4.6.2003 10:10