Málo ledů? Jeďte na Ortler!

Rubrika: Reportáže z akcí
Autor: Bidlo

Zase jedna severní stěna

Horní dvě třetiny stěny v oparu
1. Horní dvě třetiny stěny v oparu
2. Nejlepší je na konci - horní třetina
3. Ranní výhledy
4. Ještě se blbě smějí
5. Stěna nad námi
6. Blankeisarbeit 1
7. Blankeisarbeit 2
8. V horní části stěny
9. Horydoly byly u toho
10. Už se jen blbě smějí 1
11. Už se jen blbě smějí 2
12. Poslední nejištěná délka
13. První jištěná délka (další Češi)
14. Rakušan pod výšvihem
15. Nářadí
16. Píťa
17. Píťa
18. Tenhle sérak byl dostatečně daleko
19. Sněhová krupice na ledu
20. Bivak Lombarti kousek pro vrcholem Ortleru
21. Ortler
22. Bidlo na sestupu
23. Payerovu chatu míjíme ve vánici

Tak jsme to přelezli. Těžší než jsme čekali. Srdce pravého horolezce by plesalo: cesta je dlooooouuuuuhááááá a náročná na fyzičku, kořeněná sprškami kamenů a kanonádami kusů ledu; my z toho byli trochu divoký. Ale zážitek každopádně velkej. Dávám sem alespoň pár fotek, třeba kluci něco napíší.

Jak jsem to viděl já Kuba:

Bylo to na mě kurevsky těžký, jednotlivé délky bych s novýma mačkama vylezl v Krkonoších, ale s těma dvěma chrtama jsem mastil jednu za druhou jen na posledním konci lana, většinu jim odjistil a pár šroubků odšrouboval z ledu.

Vstávali jsme ve dvě ráno, nocí se plahočili k nástupu a v půl čtvrté šli asi s dalšími deseti lidmi sněhovou roklí vzhůru. Jedno družstvo odpadlo, protože jeden maník dostal pěknou šlupku kamenem do kolena. Já jsem dostal jenom do lýtka a krve neteklo moc, ani se neprosákla přes šusťáky. Nakonec jsem schytal další rány do druhé nohy, obou ramen, pravé ruky a hlavně do rozkroku. Skučel jsem. Píťa se mi smál a o pár délek později skučel taky - dostal ďahu do ledvin.

Než jsem se stačil vzpamatovat, tak za svítání jsme mazali za nějakými dvěma Rakušáky Messnerovou variantou středem, místo abychom spořádaně kličkovali. To už byl led a jistili jsme se.

Takže z pohodového sklonu 55 stupňů v Schmidově směru (1931) se stala honička přímo nahoru jako Messner (70. léta). Často 60 stupňů, místy 80 stupňů krátké pasáže. Bidlo totiž tvrdil, že v ledu se nedá traverzovat a Píťa stejně umí lézt jenom přímo nahoru.

Přežil jsem to jenom díky novým mačkám a naostřeným cepínům. Pánové mi nakonec dali přednost a nechali mě vylézt poslední délku. Skoro furt to byl tvrdý štípavý led.

Za to jsem jim byl vděčný a navázal se na první konec lana při sestupu. Ledovec z Ortleru je neuvěřitelně rozpraskaný, všude obří séraky a zavátá trhliny. Šel jsem ve stopách trojice před námi, co se nejistila. Nechal jsem se tím napálit a spadl do jedné podélné trhliny (ostatní byly příčné a já ji považoval ze cestičku). Bidlo mě naštěstí chytil lanem, já roztáhl ruce, zamával nožkama nad hlubinou a cepínem se vytáhl ven.

Noc jsme strávili v plechovém bivaku se třemi Čechy, co se nejistili. Dva dni lezli Hintergrad. Z batohů vytáhli dobroty včetně mrkve a konzerv, prozradili, že nesou taky stan a spacáky a pokoušeli se nás nakrmit. Naštěstí jsme nějaké skromné zásoby měli také.

Další den trval návrat hlubokým sněhem do civilizace až do odpoledne. Navíc začínala vánice, a tak chatař zavřel chatu a nechal nám vzkaz, že máme nechat prachy ve winterraumu. Když jsme k večeru sešli na parkoviště, přijel se na nás podívat džípem, jestli se nám něco nestalo.

Něco pro němčináře: "Mit 1400 Metern die höchste und eine der schwierigsten Eiswände der Ostalpen. Ein Unternehmen für mutige Spezialisten!"

Vytvořeno: Bidlo 2.5.2007 13:52
Upraveno:Kuba 2.5.2007 17:34další...