Z Glockneru

Přístup k bivaku. Foto Kuba Turek

Celkem 8 lidí (5 humanitníků), původní plány Nordwand(Mayerl)rampe, Pallaviciniho kuloár

Za pět hodin vystupujeme do 3200 mnm přes ledovec k bivakovací boudě pod severní stěnou. Zbytek dne trávíme střídavě okukováním podmínek ve stěnách a schováváním se před deštěm. Výsledek pozorování - mizérie. Kde měl bejt led, tam je sněhová břečka, kde měla bejt sněhová břečka, je mokrá skála, kameny lítaj jak při mánévrech artilerie. Pallaviciniho skupina se přesto rozhoduje pro akci, my s Kubou a Bidlem se celý večer dohadujeme, jestli do toho máme jít, nebo ne. Rozhodnutí odsouváme na ráno.
Pak se pár hodin ve tmě v boudě okopáváme.
Ve čtyři ráno vyráží do akce dva rakušáci, v půl pátý naše skupina do Pallaviciniho, pak tam zbýváme my tři. Kuba rezolutně zamítá náš nejistý návrh, že tu rampu půjdem alespoň okouknout (tak do půlky, kde by se mělo ukázat, jestli to půjde), my zase odmítáme jeho návrh dát si pěkný hřebínek (netoužíme po bivaku kdesi mezi sedumdesátým pátým a sedumdesátým šestým výšvihem). Zbývá nám jedině jít dolů, začíná ale lejt a tak čekáme jestli se ostatní nevrátí. Vrátili se. Takže v hnusu a dešti setupujeme všichni najednou. Tu a tam se někdo proboří nohou do trhliny, ujede na sněhem obalené mačce či sebou flákne na suti. A to je všechno.