Jistě se tu po klimaticky vydařeném prodlouženém víkendu objeví spousta článků a reportáží, kdo kde byl a co vylezl, tak také přidávám své pohledy na víkendovou Paklenici.
Na začátek pouze krátké info o cestě a ubytování, kdyby zde případný nadšenec hledal pomoc při plánování. Jeli jsme z Brna, odtama je to cca 750km. Třeba 10 denní známku do Rakouska, ve Slovinsku se platí mýtné 0,75 Eur, cesta po dálnici v Chorvatsku přijde jedním směrem na 135 kun, dálnice se opouští na výjezdu Maslenica, mýtné jsem platil kartou. Spali jsme v Kempu Marco, je to ve Starigradu na ceste z hlavní silnice směr národní park, asi 80m na levé straně. Pěkné nové sociálky, kuchyňka se dvěmi plynovými vařiči a třemi lednicemi. Paní chtěla 35 kun/noc (možno i 5 eur/noc). Na pláž je to cca 300m, kdo nemá rád ježky, může si vzít nějaké botky na koupání, ale zase tak moc jich tam nebylo. Vstup do NP Paklenica je 30kn/den, 60kn/3 dny nebo 90kn/5 dní. Dny nemusí následovat po sobě a je to myslím na měsíc. Jen vždy ráno si necháte dát na vstupenku nové razítko s datumem. Na vstupu jsou od 7, takže pokud tam projedete dřív, zřejmě zadarmo. :)
Tak ale teď k naší konktétní cestě. Vyjeli jsme kolem půl šesté v předvečer svátku Cyrila a Metoděje z Brna. Celou cestu jsme naštěstí nikde nezatuhli v žádné koloně, takže po druhé ráno jsme dorazili do Starigradu. 3h spánku a hurá do stěn.
Já a Gobo jsme vyrazili pod Anču na Mosoraški 5c. Až po pětkovou délku se mi to moc moc líbilo. Ale na štandu pod ní jsem sledoval Goba, jak se kroutí v koutové spáře na vklíněném kameni, leze to vším jiným než rukama a nohama a stále je na jednom místě. No bylo mi jasné, že tam se zapotím. Nastoupil jsem do toho ale s vervou a s přesvědčením, že to jistě půjde vylézt na sokola, jsem se do toho pustil... Na sokola to šlo, jen kdyby mi síla nedošla tak v půlce, těsně před nejhorším místem. Supěl a úpěl jsem, nějak jsem to vydrápal, objímajíc (Lukas promine, určitě je to špatný tvar přechodníku) co se dalo a potom, když už se dalo alespoň na něčem stát, dlouhou dobu jsem vydýchával jak lokomotiva. Nad tímto místem už byl zbytek pohoda, dolez na vršek krásnou stěnkou po maých chytech a stupech.. kéž by byla delší. Gobo byl těžší o dvě karabiny, které našel po cestě.
Dali jsme po tatrance a vystoupali na vrchol Aniča kuk. Krásný rozhled, jen oskar nechutně smažil, tak jsme se dlouho nezdržovali a šup dolů. V sandálech přes ty kameny ostré jak břitva to ale moc rychle nešlo. Objevil jsem i malou plechovou boudičku minivrcholovku a zapsal nás. Sešli jsme až na parkoviště a vymýšleli další cíl. Čas pokročil a bylo uz skoro půl čtrvté, tak jsme se vydali do Nosoroga 4b. Po dlouhé době jsem si něco teda taky vytáhl. Vylezli jsme 3,5 délky a protože už bylo půl šesté, z nalezeného slanění jsme začali slaňovat. Lano se nám dost zasekávalo, ale naštěstí se nikde vyloženě nekouslo. Petr s Anetou už nás čekali na parkovišti a tak honem do kempu a ještě k moři se okoupat. Poleželi jsme tam až do slunce západu, v kempu dali dvě pivka a hor sa do stanů.
V pátek jsme vstali "až" o půl sedmé. S Gobem jsme vyrazili pod Stup. Gobo vybral cestu Karabore 5b. První délka takovou koutovou spárou, druhá s výlezem přes převislou spárku, kde jsem hrabal nožičkama a hledal něco čeho se chytím a zbytek plotna a opět kus spáry. Pro mě tak akurát na hranici lezitelnosti, takže spokojenost. Slanili jsme cestou Abscil Pista 4b, kterou jsem pak vyháhl na oplátku. Ale ještě předtím Gobo vytáhl Danaja 5b, taky hezké lezení a můžeme doporučit. Když jsem tuhle cestu dolézal, nějaký lezec kousek ode mě slaňoval a ptal se mě, jestli je tam dole něco na přesednutí.... no v jeho směru jsem viděl akurat keře a stromy, ale na slanění žádný příjemný terén. Pokusil se tedy dostat k našemu přesedacímu slaňáku, který byl pode mnou. To se mu podařilo, ale obětoval jednu karabinu, aby se zajistil v naší cestě a dostal se tak více do strany. Gobo má další přírůstek, při slanění tam karabinu samozřejmě nenechal a angláni či kdo to byl, už byli fuč. Krom toho také v té samé cestě objevil zánovní, ba přímo novou expresku a jednu smyčku. Nahoře se zrovna další lezecká dvojka připravovalna na slanění, tou samou hloupou variantou jako ti cizinci před nimi. Já objevil správný slaňák, přímo nad nad naší cestou. No ta druhá dvojka už házela lano dolů. Samozřejmě se jim stejný kousek jako těm anglánům nepovedl a skončili dole v těch stromečkách, nevěda co dál. Při slanění se k nim teda Gobo zhoupnul, dívčina se uvázala na druhou půlku, přetraverzovali zpět do linie našeho slanění a synchronně slanili dolů. No a já podobně s druhým lezcem z dvojky. Prostě záchranná akce. :) Oni už pomalu začínali přemýšlet, že pro ten den to stačí, zvlástě když den předtím je zachraňovali už správci parku při netrefeném sestupu. :) Vylezl jsem teda ještě tu Abscil Pista, ale slunce už nás nemilosrdně spalovalo a moje nohy uz necítily prsty po dvou dnech v lezečkách, tak jsme toho nechali a šli na pláž o hodinku dříve.
V sobotu jsem si dal oraz, moje nohy stávkovaly a nechtěly do lezeček. Jeli jsme s Bohunkou na vodopády Krka a Gobo s Petrem a Anetou se vydali opět na Stup, jen z druhé strany do cesty Šaleški 4c.
V neděli už jsme šli do kaňonu jen s Bohunkou, prošli se v něm trochu a vylezli jsme jednu sportovní 4a. :) Kolem jedné odpoledne jsme teda vyrazili směr ČR. Tunely byly bez kolon, zato na hranici se Slovinskem jsme zvrdli hodinu v koloně a pak ještě v několika kratších na rakouské dálnici. V pondělí před ránem jsem zalehl a to byl konec naší Cyrilo-Metodějovské Paklenice. Tak možná zase někdy... |
