Velkej Čand a Vavřinečáky

Rubrika: Reportáže z akcí
Autor: Lukas B

pro jazykové puritány Grosser Zschand und Lorenzsteine

tak sme byli zas v zachzenšvajcu, a gdo ste nejeli, tak ste prohloupili, páč to bylo ouplně báječný. A navíc teď musíte číst jak se prsíme co sme vysápli a co nás setřepalo. Po ňákym tom taktizování nad počasím jsme nakonec vyrazili do Sachsénu na sandštajn, a dobře jsme udělali. Vstávání chvilku po páté v sobotu ráno sice morál poněkud nahlodalo, nicméně v 6:10 mě a Tomase vyzvedl Bidlouň ve svém červeném Rejzru a hurá na severozápad. Nikdo ostatní nejel, Filipes zřejmě vyměnil skály za dlouhonohou a Evuscha si nahonem usmyslela nějakou rodinnou výmluvu. No nevadí, aspoň si zalezu s horním jištěním.
Před devátou parkujeme u Bušova mlejna (Buschmühle) a s naditejma sviněma pochodujeme údolím Velkého Čandu. Nejdřív příjemně po rovině a pak chvilku nepříjemně do kopce. Zlaťák (goldstein) je takový velký hovado, z nízké náhorní strany to má pětačtyřicet metrů (slanění 22 a 22 metrů) a z údolí zhruba dvojnásobek, nahoře je změť bambulí a komínů, takže cesta od dolezu cesty ke slaňáku je docela dobrá bojovka.
Bidlo i Tomas mají stěnový reflex a odcházejí do mlází páchat temné skutky, již dříve pobledlý Tomas hlásí čistou pětku. Bidlo stoupá sedmovou cestou Nordostweg, má to dva kruhy, želbohu první v třiceti metrech a druhý o pouhé tři metry dál. Dolézáme za Bidlousem k druhému kruhu a ten mizí někam převislým sokolíkem, štanduje u hodin, sokolík se pod štandem mění v ouzkej ufuněnej komínek, a tak Tomas nádherně kleje. Pak následuje kličkování komínama, kus slanění, přepad a rajbas na vrchol.
Další cestu si vybral Tomas, je to Südweg (7c), po příjemném patnáctimetrovém sokolíku dobírá u prvního kruhu a leze pětatřicetimetrovou plackou převislou o dva metry k pátému kruhu. lezení je to úžasné po krachličkách. Za chvilku jsme u pátého kruhu všichni a odpouštíme si odběry krve při komínové turistice a slaňujeme k nástupu.
Pak lezu já pěknou šestku AKVweg, která je zpestřená padesátimetrovým traverzem po hlinité polici. Při slaňování dostávám hovězí nápad zkusit rajbuňk vedle horního slanění, má to dva kruhy a vypadá to lehce. Když však udělám první krok, zjišťuju, že zdravej neslezu a že jediná cesta vede nahoru ke kruhu, rajbas je tu a tam zpestřenej plytkou dírkou na půl článku jednoho prstu. No pod kruhem jsem nespadnul, pod druhým taky ne, ale pak už ani ťuk. Bidloň ani tomas nejsou o nic úspěšnější, a tak slaňujeme z druhého kruhu.
Páč je celej Velkej čand kernzóne kde je bofen verboten, tak se přesunujeme na Vavřinečáky (Lorenzsteine), kde je pod Malým Vavřinečákem pěkný Frajýbrnachtunkštele (legální bivak). Večer pivo, rum a romantika, Tomas stále pobledlý.
Ráno nás budí slunce, a tak se přesouváme na Velkej Vavřinečák (cestou se stavujeme v mlází, Tomas hlásí zlepšení na 4 až 5), kde bidlo leze šestkovej Westwand, dobírá nás u druhého kruhu a mizí ve výlezových komínech. Dojít ke slaňáku je asi dvousetmetrovej treking. Hned pod slaněním mi padá do oka pěkná položená Letní stěna (Sommerwand, 7b). Po nástupovém rajbuňku chytám sokolíkové žebro (Tomas reptá: to je děsný, nechej ty žáby a vykloň se trochu když už tě fotím). Pak kruh, druhej kruh, rajbuňk, hodiny, přepad a další rajbuňková hrana až ke slaňáku. Když jsem nahoře tak zbývají dole dva metry lana.
Pak zapytlujeme Druhý jaro (Zweiter Frühling, 7c), po dobytí prvního kruhu neumíme udělat krok dva metry nad ním. Nakonec si spravujeme náladu na malém Lorencáku na pěknejch procházkách Westwand (7) a nad krabicí (Über dem Box, 7b). Pak už je pozdě, tak jdeme dolů k vozidlu, troška napětí jestli Rejzr nastartuje, a pak nach Hause, trošku nám to komplikuje úplná uzavírka mostu v Šandau, a tak musíme objížďkou přes Pirnu.
Nakonec obvyklý postpískovcový problém umejt nohy a vyčistit paznechty, aby byla proměna v kancelářskou krysu pro pracovní týden dokonalá.

Vytvořeno: Lukas B 23.6.2003 13:38