Orienťák pražských horolezců

Rubrika: Reportáže z akcí
Autor: Zuza

1.
2.
3.
4.
5.
6.
7.
8.
9.

52. ročník Orientačního závodu "pražských" horolezců byl nezapomenutelným zážitkem. Dle tradice ho pořádal vítěz minulého ročníku Honza Štykar a spol. tentokráte v Rynolticích.

Běžely se 2 etapy: noční se 14 kontrolami dostupnými bez matroše a denní s neskutečnými 54 kontrolami, z nichž mnohé byly umístěny pro některé účastníky příliš vysoko. Závodu se zúčastnilo asi 55 dvojic. Věkové rozpětí běžců dávalo tušit, že závodit se dá téměř v každém věku. Vítězilo se ve třech kategoriich: muži (asi 25 dvojic), ženy (14), mix (13). Někteří si dali jen jednu etapu.

Prvním kritériem byl získaný počet kontrol a v denním závodě byl určen limit 11 hodin. Příští rok se tedy můžeme těšit, co vymyslí Honza Gürtler se Špicálem. Ti totiž neskutečně našli a zdolali všechny kontroly obou etap v čase 13hodin a 6 min. Honza je synem někdejšího předsedy našeho oddílu Richarda Gürtlera a na skalách ho můžete vidět třeba s Magnuskem. Plného počtu dosáhla ještě jedna mužská dvojice, potřebovala na to však o 50 min déle. A jak dopadli členové Humanity, kteří byli na závodě poprvé??? Deny s Pionýrem obstáli na jedničku! V noci našli 13 kontrol ze 14 (ta jedna byla špatně umístěná, jinak by ji v pohodě měli) Ve dne pak štípli 31 kontrol. To vše za 16 hodin. Ať Deny doplní, kolik je to stálo sil a odříkání a radosti. Získali totiž 2. místo v kategorii mix!

Já a Beruška jsme usilovaly celkem 12 a půl hodiny a našly v noci 10 a ve dne 14 kontrol. Byly jsme v kategorii děvčat deváté. Pro zajímavost první získaly v noci všechny kontroly a ve dne 29 kontrol.
Mně se závod strašně líbil, jeho atmosféra, setkání po letech, noční běh sněhem. Co, Deny, Pionýre, Beruško?
Tak příště 14.-15. 11. 08

Deny: Musím pochválit hlavně organizátory, protože se postarali o příjemné zázemí v rynoltické škole. Např. když jsme se totálně žízniví a hladoví vrátili ve tři čtvrtě na dvě z noční části, čekala na nás hustá polívka a čaj, ve škole bylo teplíčko a dokonce nás ráno jakýsi lidumil probudil, jinak bychom denní část určitě celou prospali.
Ještě v pátek večer jsme moc nevěřili tomu, že vůbec noční část vydržíme a pokud vydržíme, jak se nám podaří přežít jedenáctihodinový sobotní limit.
Páteční noc však byla ještě docela příjemná. Zpočátku jsme to dost "žrali" a hrozně nás mrzelo, když jsme něco nemohli najít. Dohodli jsme se, že vůbec nemá cenu běhat a že budeme prostě rychle chodit. Tato strategie se ukázala jako účinná hned na začátku, když nás doběhlo duo děvčat. Běžely pomalu na výdrž a když si jedna potřebovala zavázat tkaničku nebo se podívat do mapy, hned jsme je zase došli, aniž bychom museli moc funět.
Kolem jedné jsme už měli pořádnou krizi a před sebou ještě dvě kontroly. Podle předpokladu, že člověk v noci nejí a nepije, jsme si vzali jen půllitr čaje, a tak nás strašně trápila žízeň. Nakonec jsme to zvládli, i když nebýt toho, že ke kontrolám vedla sněhem vyšlapaná sloní stezka, ...

V sobotu jsme se probrali kupodivu docela rychle. Dostali jsme dvě mapy s 35 kontrolami a v půl deváté jsme vyrazili. Určili jsme si trasu okruhem jih - východ - sever - západ - jih. Bylo nám trošku divné, proč některá čísla chybějí a řada jde až do 54. Na klíčovou kontrolu 50, kde čekal nejen pan Štykar s čajem a tatrankou, ale i s dalšími mapami, jsme dorazili, když se začalo stmívat. Většina zbývajících 19 kontrol (kromě dvou) ležela beznadějně mimo naši plánovanou trasu. Sebrali jsme, co se dalo a chvátali na základnu - penalizace za každých překročených 5 minut limitu byla tvrdá - jedna kontrola.
Výsledek byl opravdu překvapivý a ještě pořád z toho máme velkou radost.
Protože nás dobře znáte a víte, že nejsme žádní drtiči, doufám, že to pro vás bude motivace se příští rok přihlásit a sesbírat všechny ceny!

Přidala jsem fotky Honzy Štykara a Pavla Píši.

Vytvořeno: Zuza 22.11.2007 12:42
Upraveno:Zuza 7.12.2007 00:36další...