WADI RUM, JORDÁNSKO
| Rubrika: | Reportáže z akcí |
| Autor: | Alešák |
Jak se ti jednou zadře písek pod kůži, tak už se ho nezbavíš.
S kamarádkou Kačkou na začátku března vyrážíme objevovat Wadi Rum. Občas tu leze Bernd Arnold, jindy zase Kurt Albert či kluci z Dolní Žleb Company, no a teď jsme tu my. Wadi Rum, to je poušť a neskutečně srdeční beduíni, zahalené ženy, lahodné jídlo, vembloudi, arabská káva, poklidná atmosféra a v neposlední řadě několikasetmetrové pískovcové věže. Vyjma několika málo sportovních cest (viděli jsme jich asi 6) jsou tu výhradně samé klasiky po vlastním jištění. Písek je tvrdý, takže se dá jistit i železem. Není od věci dávat pozor na škorpióny, kteří se prý mohou ukrývat ve spárkách a dutinkách.
Letíme do Ammánu, MHD v Jordánsku pozoruhodně nefunguje, takže po několika peripetiích nasedáme do taxíku a za 3 a půl hodiny jsme kolem půl druhé ráno ve Wadi Rum. Cesta vychází na 60JD (1JD=1euro). Bivakujeme za chroštím, všude jinde chrápou vembloudi.
Ráno nám místní lezecký kápo zapůjčuje na celých 10 dní průvodčíka, stavíme stan v kempu, chvíli se rozkoukáváme a jdeme lézt. Na rozlez zkoušíme na East Dome of Jebel Rum čtyřdélkový Mumkin (5+), ale po dvou délkách to je celkem nuda a tak lezeme Flight of Fancy (5+, 5-, 6a, 6b, 5+, 5+), což graduje parádním sokolíčkem a skvostnou koutovou trhlinkou na půl článku. Na dolezení ještě Troubadour (5, 3, 6a+), kolmá koutová spára jak podle pravítka a za odměnu lahodná večeře v místní špeluňce.
Druhý lezecký den zkoušíme něco pořádného. Towering Inferno (5+, 6b, 6a, 6b A1, 6a, 5+ A2, 4) na East Dome of Jebel Rum, název trošku napovídá, o co půjde. Samá spárka, od prstové po žábovici. Délka 6b A1 je mimořádně těžká, je to olámaný mírně převislý oblý sokolíček, který se vůbec nedá chytnout vyjma dvouprstové 1cm hluboké dírky, k tomu nic na nohy. Průvodce píše, ať vezmem do této cesty 25 skob, já nemám ani jednu, tak si stoupám do založeného uzlíku, pak do nejmenšího vklíněnce, nakonec do trhlinky zakládám i šťárátko pro případ připoodsednutí si a na pokraji pěkné tlamy to dolézám čistě. V délce 5+ A2 se situace opakuje. Jeden 7mm uzlík, druhý 4mm uzlík na jednoducho (nechápu, jak v tom převislém sokolíčku drží), nohy na tření, vysoký krok k prsům na osolený čudlík a šílený natahovák do osolené obliny, kus sokolíka ulamuji, skorotlama, ale dávám to. Uff. Skoby by se asi hodily. Kačka to jumaruje.
Třetí den lezeme opět něco pořádného. Insallah (3, 6b, 4+, 6a, 6a) stále na East Dome of Jebel Rum. Parádní cesta, klíčové místo je skoro kolmá prstová trhlina, ale člověk si dost srandy užije i v hezké širočině a spárokomíně.
Čtvrtý den máme rest day, nespolehlivou místní dopravou jedeme půl dne do 90 min vzdálené Petry, tam se prodíráme davy turistů a okukujeme památky a druhý den jedeme nespolehlivou místní dopravou půl dne zpět do 90 min vzdáleného Wadi Rum.
Pátý den odpoledne lezeme Catfish Corner (6a+, 6c, 6a) na Jebel Um Ishrin. Průvodce píše "výborně zajištěno", což v praxi znamená, že to jde výborně zajistit vlastními prostředky. V první délce zajímavý výhlemz ze spárokomína přes převísek, no a pak úžasná sokolíkovitá prstová trhlina s nohama na tření.
Šestý den lezeme opět něco pořádného. Lionheart (4, 6a, 6b, 6a, 6a, 6b, 6a, 4) na Abu Aina Towers. Vyjma první a poslední délky je to šestidélková poctivá spára, sympatická je vyrovnaná obtížnost délek (žádné ulejvání), bohužel písek tu na místní poměry trochu více solí a láme se, ovšem stále se to nedá srovnat s Příhrazskou strouhankou či Hruboskalskými solivary. Kačka je moc unavená, poslední délky trochu hákuje.
Poslední lezecký den se připojuji k sympatické Němce Katje a jejímu kamarádovi v rekonvalecenci Bogartovi a dáváme Black Magic (13 délek, obtížnost 5+) na Dark Tower, což je hezká a dobře zajistitelná cesta (mimo rajbáku v 6. délce) s jenom jednou délkou spáry. S Katjou na střídačku taháme a docela nám to odsýpá.
Další den jedeme do Aqaby, jezdí tu spousta krásných starých mercedesů, relaxujeme u moře, stýskáme si po Wadi Rum, dokupujeme dárky a debužírujeme místní kulinářské dobroty, večer busem do Ammánu, několik hodin čekáme na letadlo a hurá domů.
Wadi Rum fakt stojí za to.
Pár užitečných informací: Ve Wadi Rum se leze od září do listopadu a od února do dubna. Jindy je buď zima a chumelí anebo naopak šílené vedro. Jediný a nejlepší průvodce je od Tonyho Howarda, v humanitní knihovně sice chybí, ale dá se koupit přímo ve Wadi Rum za 25 JD (1JD = 1euro). Nástupy bývají od 20min, my jsme šli nejdéle hodinu a půl, ovšem je možné odjet jeepem do jiné oblasti a pak se nechat přivézt zpět, ale je to celkem drahé. Spí se ve vlastním stanu v kempu u rest house (2JD osoba/noc), v kempu jsou sprchy s teplou vodou a občas splachující toalety. Jídlo se dá nakoupit v jednom ze třech obchůdků, teplé jídlo si lze buď vařit na vlastním vařičí anebo se chodí do špeluňky k Abu Mínovi (provozovatel), což je hned vedle climbing shopu. V climbing shopu se prodává výhradně zelenina a potraviny, žádné borháky a lezečky tam nečekejte! Voda z kohoutku je pitná (prameny).
| Vytvořeno: | Alešák | 13.3.2008 20:22 | |
| Upraveno: | Alešák | 13.3.2008 23:50 | další... |