Jotunheimen

Po dlouhém rozmýšlení jsme s Bárou zavrhli polárnický přechod Hardangerviddy a vyrazili na skialpy do Jotunheimenu. Trošku nás zneklidňovalo, že celou cestu bylo krásné počasí a dokonce i hrozilo spálení od sluníčka. K velkému překvapení nás hezké počasí provázelo do prvních stoupání z Gjendesheimu, cestou přes zamrzlé jezero Russvatnet až k svačinové přestávce. Pak se ale vrátilo do norského normálu. Sluneční brýle jsme zaměnili za lyžařské a spokojeně pizděcem pokračovali výš a výš a ještě výš a pořád dál a dál a dál ... (kdo byl na Ploské, pochopí). Úplně zničení, po šestadvaceti kilometrech šoupání, jsme se uložili na chatě Glitterheim Přímo pod druhou nejvyšší horu Norska (a když se započítá i sněhová převěj, je dokonce Glittertind nejvyšší!).

Čtyři krásné dny jsme strávili v okolí Glittertindu a provedli jsme několik zcela nevýznamných sjezdů, ale hlavně jsme nezmrzli a neztratili se. Kdykoliv jsme vylezli před chalupu, zatáhlo se a začalo sněžit. Místním turistům to nevadilo. Vybaveni anorakem, který se nezměnil od dob Nansenových, bytelnými botami a širokými solidními běžkami, se pohybují s ohromnými batohy od chaty k chatě. Ti šikovnější se vydají i na svahy a elegantními telemarkovými obloučky se vrací dolů.

Čtyři dny sněžení, větru, nulové viditelnosti. Vrcholový útok na Glittertind jsme přerušili 10 až 300 výškových metrů pod vrcholem, když už jsme si ani s kompasem nebyli jistí, kam jdeme. Naštěstí byla chata vybavena skandinávským standardem (luxus jak sfiňa). Společenskou místnost s krbem, knihovnou a společenskýma hrama jsme velmi ocenili. Na návratu k autu jsme nefotili, ale našli jsme obraz, který náladu a počasí ústupu zcela vystihuje: Napoleonův ústup z Ruska.

Více fotek je uloženo na www.simanovska.rajce.net

Vytvořeno:

Radek J.

25.3.2008 17:47