| | | | |
 | | | 1. Pouštní romantika, cestou k The Beauty | | | 2. Sokolíkovitá spára (6a), The Beauty | | | 3. Sokolíkovitá spára (6a), The Beauty | | | 4. Viktor leze širší spáru (5+), The Beauty | | | 5. Alešák nastupuje do širočiny bez vhodného frienda | | | 6. Alešák mává rukama ze širočiny, The Beauty | | | 7. Výhled na vesničku a nejvyšší Jebel Rum | | | 8. Červené duny pod V stěnou N.Nassrani | | | 9. Výhled z nástupové police La Guerre Saint | | | 10. Letící dítko ve Wadi Rum | | | 11. Wadi Rum, zátiší s autem | | | 12. Pouštní romantika, cestou k La Guerre Saint | | | 13. Výhled z 3. štandu cesty La Guerre Saint | | | 14. Alešák v traverzu na konci 5. délky LGS | | | 15. Viktor drtí stěnku 6c+, La Guerre Saint | | | 16. Viktor v 7b délce, La Guerre Saint | | | 17. Sokolíček (6b), Flight of Fancy | | | 18. Dolez ke štandu, Flight of Fancy | | | 19. Jeden z lepších štandů, La Mot de la Fin | | | 20. V hloubi komína La Mot de la Fin | | | 21. Alešák v přímé var. Alan&his perverse frog (6c) | | | 22. Alešák v přímé var. Alan&his perverse frog (6c) | | | 23. Pouštní romantika, západ slunce1 | | | 24. Pouštní romantika, západ slunce 2 | | |
Všechny obrázky
| | | | | | | | |
Wadi Rum, to je také boření se po kotníky do horkého červeného písku, ranní death metalové chroptění vokalistů The Camels of Jordan, neuhasitelná žízeň a proměnlivá kvalita pískovce od velkých ulomsiměchytů - pověstných mushrooms, přes superpevné lišty až po vertikální pískoviště. A beduíni.
V dubnu mám příležitost zavítat podruhé do Wadi Rum, tentokrát s Viktorem a na dva týdny.
1. den letíme do Tel Avivu, pákistánské vízum v mém cestovním pasu je vstupenkou k dvouhodinovému interview s panem důležitým, z letiště na autobus, za 5 h jsme v Eilatu a tu jejich svatou zemi opět opouštíme. Na severu Izraele hezky voní četná květena a po celé zemi sexy vojandy v maskáčích s kvérem. V mezihraničním prostoru čekáme skoro hodinu, snad Viktor příště neztratí lísteček s nějakým důležitým štemplem (řeší to působením svého osobního šarmu na službukonající pohraniční sexy policistku) a za chvíli jsme v Jordánsku. Z Aqaby to je do Wadi Rum něco přes hodinu, v podvečer stíháme koupit průvodčíka, vylézt úžasnou spáru Troubadour (5+, 3, 6a+) a při slaňování zaseknout lano.
2. den 2 hodiny vyprošťujeme lano a pak lezem šest délek cesty Aqauarius na E. Dome of Jebel Rum (6a, 6b, 5+, 6a, 5+, 5), jsou tu dva pěkné morálovější traverzy, pár hezkých kroků po lištách a zajímavý hlemzací podhodnocený spárožlábek (prý 5+, pche). Po slanění 45min klopýtáme sutí, snad zítra Viktor nezapomene druhou čelovku.
3. den jdeme na The Beauty (5+, 6a, 5+, 5, 5+, 4+, 200m 2-3) na Jebel um Ejil. Samotný více než hodinový přístup je hodnotný a dobrodružný, bloudění systémem údolíček a průchodů, 6m trojkovým komínem s baťohem na zádech, nakonec traverz v rajbáku 30m nad zemí, kus slézt, 2m seskočit a už jsme ve správném kaňonu. The Beauty je super: parádní sokolíček, pak kus širočiny a položené prstovky a nakonec šavlovitá široká spára. Průvodce doporučuje vzít do širočiny největšího frienda a posouvat ho během lezení před sebou, my ho ovšem nemáme, tak nakonec zakládám frienda do skuliny asi v 6m a zbytek sólo. Se spálenými rypáčky se vracíme do kempu, snad zítra Viktor nezapomene opalovací krém.
4. den máme mít rest day. To ovšem neznamená, že budeme sedět na zadnici a popíjet kávičku, nýbrž s průvodčíkem hledáme nástupy několika cest. Na North Nassrani má vést z druhé strany (V stěna) sportovně odjištěná dvanáctidélková cesta La Guerre Sainte, nějak to nemůžem najít, míjíme impozantní snad 200m širokou a 400m vysokou mírně převislou stěnu s nějakou šílenosti se zatrhnutým lanem, pár jiných cest se nám daří najít a nakonec vlastně i La Guerre Sainte. A je to ta šílenost s visícím lanem. Dohromady máme v nohách přes 20km v měkkém písku, příští rest day budeme sedět na zadnici a popíjet kávičku. Viktor dnes nic nezapomněl:-)
5. den mám svátek a jdeme na La Guerre Sainte (6c, 6b+, 6b, 6b+, 7a+, 6b, 6c, 6c+, 7a+, 7b, 7a+, 6a+). Je nám jasné, že tato lajna je o dost těžší než cokoli jsme v životě vylezli, ale lezení na písku nás baví, tak proč to nezkusit? Tahám tři délky, nejprve vyvažovací prstový sokolíček a pak mírný převis po dobrých chytech. Pak jde do akce drtič Viktor, 4. délka pořád po dobrých chytech, v 5. délce je šílený 15m boulder po drobných chytech, co jsou trošku dál od sebe. Opět střídáme, tahám pohodovou 6. délku, 7. délka je orientačně náročná s hezkými labákovskými odlezy typu 12m nad bh. V 8. délce hezké technické lezení po malých a na závěr šílený dach, kterého se bojím, jak čert kříže, protože to neumím lézt, hodně drtím a dávám na rozdíl od Viktora, který se v tom na druhém s baťohem znuděně prochází a leze to s prstem v nose, proto bude tahat 9. délku, což je parádní lezení v téměř svislé stěně a celá délka je jeden dlouhý boulder po nepatrných oblinkách a šílené natahováky. I s baťohem se mi to daří přelézt čistě a tak mám tu čest tahat 10. délku. Klíčová jsou dvě místa, první je tzv. kamínkový boulder (nohy v kolmém rajbáku, nabrat oblinu a přidržet centimetrový křemen nalevo, vysoký krok a navalení se na 3mm kamínek u pasu, podržet oblinu u prsou a mírně dynamicky do mělké dvouprstové dírky šíleně vysoko), druhé místo je podobné, ale bez těch kamínků. Párkrát dolézám na úroveň dalšího borháku a od něj několik pěkných tlam a černé čmouhy na skále od lezeček. Nakonec to jde, nikdy bych nevěřil, že něco takového vylezu. Poslední obtíže čekají na počátku 11. délky, ale ve srovnání s předchozí je to celkem "pohoda". Resumé: 11.5h ve stěně, 30°C ve stínu, litr vody na osobu, nahoře jsme hin, vysušením nejde plivnout ani polknout. Láhev teplé vody po slanění doslova vdechnem a v kempu hasíme dalšími 6 litry vody.
6. den je rest day, ať chceme či nikoli. Celý den jsme úplně grogy, spíme do odpoledne, pak omeleta (máme jí rádi drobet tekutější), zmrzlinka a kávička a zase spíme. Je vedro, 38°C ve stínu. Napadá nás udělat prvovýstup na Nassrani a nazvat ho třeba Nassmrkani nebo Nachcani, ale to asi necháme na jindy...
7. den máme vybranou cestu La Mot de la Fin na Z stěnu North Nassrani, přístup sotva půl hodiny, po první délce a půl nechápeme, jak se dostaneme dolů, protože štandy tu nejsou, takže v průvodci uvedené slanění nepřichází v úvahu a sestup jinou cestou nemáme vyfocený. Navíc decentní srajda, tekutost je přímo odvislá od tekutosti včerejší omeletky, tak slézám zpět k Viktorovi a zavěšujeme pytel. Odpoledne lezeme starou známou Flight of Fancy (5+, 5-, 6a, 6b, 5+, 5+), na East Dome of Jebel Rum, což jsou hezké spáry a skvostný prstový sokolíček a večer ještě 1. délku cesty Mano Negra, flek za 7a+ prasíme, zbytek čistě, velká paráda po vlastním s pár bh. Večer ukládáme naše opocené trvanlivé salámy do ledničky v Rest house.
8. den odpytlujeme La Mot de la Fin (2, 4, 6a, 6a, 5+, 5+, 6a, 5+, 6a, 4), což je poctivá klasika s většinou vlastních štandů typu "tři omotané dunivé lokry", "několik hodin" nebo "nahozený kinderkopf do spáry a friend proti vypadnutí" a tu a tam nějaká nedůvěryhodná erárka "rakovina", co spíše udává směr výstupu, či místo, odkud někdo bezradně prchal. V 3. délce 25m nezajistitelný hladký komín za 6a, pak pěkná koutová spára, stěnovka po velkých ulomsiměchytech a nakonec koutová trhlinka a z ní exponovaný delikátní traverz kamsi doleva na hranu. Cesta končí na velké polici, kde se lze napojit na L´autre Dimension a dolézt 3 délky na vrchol, my lezeme první za 5+ a zbylé 2 délky (4, 5) kamenolomem si necháváme ujít.
9. den mažeme na Alan and his perverse frog (6a, 5, 5+, 6a/b, 6a, 4) na Jebel Um Ejil, hned vedle The Beauty. Tu a tam bh, ale žádná extra nádhera to teda není, třetí délka je docela svižná na 5+, ten olámaný sokolíček snad vůbec nenaberu, jsme sice unaveni, ale tohle je nějaká volovina nebo se tu něco muselo ulomit, 1 místo prasím, zbytek dolézám čistě (je to kotel) a najednou jsme nahoře. Traverz doleva, který měl být v půlce cesty, jsme vůbec nenašli a až večer v kempu nám znalí Izraelci říkají, že jsme lezli novější přímou variantu a že ta svižná pětka byla za 7b. Domorodci omylem zpracovali náš lovečák deponovaný v lednici, kompenzací nám je lahodná večeře pro dva v restauraci; jsme na sebe tvrdí, přesto však nezvládáme tu obrovskou hromadu jídla sníst.
10. den odpočíváme. Viktor jede do Petry, já tam byl před měsícem, tak baštím zmrzliny a obhlížím nástupy. Cestou míjím echt beduínskou vesničku (3 stany a dobytek), přijímám pozvání na čaj a 2h konverzujeme, každý v jiném jazyce, moc jsem se toho nedozvěděl.
11. den dopoledne se Viktor vrací z Petry, odpoledne lezeme Divers-tissement (5, 4-, 6b, 6b, 5, 4, 4) na Jebel Asad. Začátek je boj o život ve vertikálním písku, v horším jsem nelezl, pak ovšem 3 nádherné délky; převislá koutová širočina (málem z ní vypadávám), dunivý sokolíček (málem ho ulamuji), další spára, koutová trhlina, ani prsty se mi do ní nevejdou (prý 6b, reálně spíše za 7a, 2 kroky řeším způsobem A1, Viktor to na druhém také nedává čistě) a nádherná koutová prstovka, no paráda.
12. den jsem dost unaveni, dopoledne okukujeme nástup tříhvězdičkové 18 délkové cesty Rock Fascination (UIAA 7-) na S stěnu Jebel Khazareh, do které se chceme pustit zítra, a odpoledne jdeme lézt Raid mit dem Camel na East Dome of Jebel Rum. 1. délka pěkná, ale dál to vede přes osolený megadunivý sokolíkovitý blok, tuším, že bychom spolu odlétli do údolí a tak pokračuji doleva další dvě délky hezkou sportovkou odhadem za 6c. 4m nad bh ušlapuji asi pětikilový stup a házím tlamu.
13. den naposledy lezeme. Za svítání nastupujeme do Rock Fascination, první délky jsou lehké, ovšem orientačně zběsilé, podle popisu v průvodci traverzujeme 15m kamsi doprava a pak dvě délky lezeme s prominutím ve sračkách mimo cestu, lano šíleně dře, navíc zakládám průměrně 1 jištění na délku, upřímně nic moc, tak to po 6 délkách balíme, párkrát slaňujeme, pak zase nahoru pro zaseknuté lano a nakonec prcháme z hodin přes šílený dach - 30m slaňujeme vzduchem, než jsme zpátky na pevné zemi. Odpoledne si zlepšujeme náladu na Mano Negra (7a+, 6b, 6a, 6b/c), krok 7a+ již zkušeně prasíme, na něj fakt nemáme, druhá délka je pěkná spárka po vlastním a na dolezení sportovku (6b+) hned vedle a příjemně vylezeni večeříme kurovitého opeřence ve špeluňce u Abu Míny.
14. den jedem domů. V Aqabě nakupujem hromadu koření a arabské kávy, debužírujeme a utrácíme zbylé šprdlíky. Na hranici je pákistánské vízum v mém cestovním pasu vstupenkou k hodinovému interview s panem důležitým (klasika), z hranic do Eilatu, za 5 h jsem v Tel Avivu a tu jejich svatou zemi (po důkladné několikanásobné bezpečnostní kontrole) opět opouštím. Viktor má den navíc, tak okukuje Izraelky u Mrtvého moře a v Jeruzalémě. Na severu Izraele stále hezky voní četná květena a po celé zemi sexy vojandy v maskáčích s kvérem.
Wadi Rum fakt stojí zato.
|
