Kdo a proč?
Začalo na ICQ, když mi v rámci mého obyklého večerního poflakování se na vlnách internetu přišel odkaz na aktualitku o Tiské 24-hodinovce. Koukám, koukám, čtu a v hlavě se mi honí zběsilé myšlenky. Co zkusit jak se leze potmě, jak dlouho vydržím lézt a otestovat svoje taktické schopnosti vymyšlením útočného plánu? Rozhodil jsem tedy sítě a brzo jsem do nich ulovil Mejru, jehož lezecké schopnosti se nakonec ukázaly pro náš tým jako víc než potřebné. Mejra teda půjčil průvodce na Ostrov, ja promyslel taktiku a seznam cest a v pátek odpoledne byl sraz v Ústí na nadraží.
Stručný deník tak, jak mi utkvěl v paměti
20.6. Pátek
18:00 Přijíždíme s Mejrou do Tisé, jdeme se zaregistrovat do chaty HOSPULu. Zatím jsou přihlášeny jen dvě holky z týmu "Marta a Mamča". Mám trochu strach, aby akce neskončila krachem, a vše se nezrušilo kvůli téhle zatím opravdu velmi skromné účasti. Pro náš tým při registraci operativně volíme název "Jizva a Mejra". Zjišťujeme, že kluci organizátoři budou taky závodit. Neklamným znakem toho je, že mají připraveny speciální lezecké čutory alias na smyčce navázané PET lahve popsané bojovými hesly. Součásti pravidel je, že vypité pivo se hodnotí stejně jako vylezená pětka, a kluci hodlají získávat body za doplňování tekutin během přesunu mezi skálami. Aby je to nezdržovalo, mají "čutory" pověšené přes rameno na smyčce.
19:00 Postupně přijíždějí další účastnící, ale na nějakou přehnanou účast to pořád nevypadá. Nenápadně se snažíme během hovoru oťukávat budoucí soupeře a zjištovat jak dobře asi lezou. Rozebíráme taktiky ostatních družstev. Soutěž se odehrává nejen v Tisé, ale i v Ostrově a v Rájci. Klíčovým se zdá naplánovat kdy v které oblasti lézt a kdy se přesouvat. V tomhle ohledu je náš tým poněkud speciální. V Ostrově jsme já ani Mejra v životě nebyli, v Rájci jsem byl jednou já (bylo to když jsem zabloudil ve snaze si zkrátit cestu z Bürschlickejch do Malejch tiskejch). Na Rájec a Ostrov by jsme se teda nejradši vykašlali, ale jsou tam povinné věže, které se bodují dvojnásob a za jejich nevylezení je navíc postih.
19:10 Někde v hovoru zaslechnu, že účast přislíbil Špek s Bojsou. TEN Špek? Jo prej jo. V tom okamžiku víme, že jsme právě dostali na prdel s hyperurčitostí asi 200%. Zatím jsme to jen věděli. Petr "Špek" Slanina je trošinku legendární pískař, jeho domovinou je Klokočí u Turnova (takže to má na písky fakt daleko), kde úspěšně hrotí desítkové prvovýstupy. Jeho cesty mají pověst velmi skromně zajištěných brutálních vražd, které jsou navíc podhodnocené. Z toho není tak těžké vyvodit, že Špek je typická instance vybátého chudáčka, co v sedmičkách potí krev. O "Bojsovi" nic nevíme, tak se informujeme od ostatních. Dozvídáme se, že je to několikanásobný vítěž Prachovké 24-ky, kde vyleze za vymezenou dobu něco ke 200 cestám. Usuzujeme, že lezecky se tedy jedná o nedomrlého překližkáře, co je na tom podobně špatně jako Špek.
19:11 Přemítám co to kurva je za mašinu ten Špek.
19:30 Všímnu si, že před chalupou sedí připravená dvojice našich favoritů. Špeka znám z fotek, ale teď ho vidím poprvé naživo. Ačkoliv je mi to trapné, tak ho okukuju jak jeptiška Madonu. Mejra si všímá, že má hrozně velký a opuchlý ruce. Patrně je to z toho, že málo leze.
19:35 Cítím touhu vidět Špeka jak leze. Po chvíli mě Mejra přesvědčí, že tajně Špeka s Bojsou po zahájení sledova a civět na ně s otevřenou hubou jak lezou, není dobrej plán. Shodujeme se, že na ně budem civět jen když budou náhodou někde poblíž.
20:00 Před chatou HOSPULu je soutěž zahájena. V kategorii muži startuje 9 dvojic, za smíšené 5 dvojic. Za ženy souteží Marta a Mamčou jen samy se sebou. Náš plán zní vylézt na Janusovu hlavu (povinná věž), za světla vylézt co nejvíc šestek a sedmiček v okolí a až se setmí, tak zkusit vylézt pár lehkých a bezpečných cest potmě. Když dorazíme k Janusovce, už pod ní stojí Špek s Bojsou a oblékají sedáky. Oblékáme taky a Míra nalézá do cesty Zelený zázrak. Když je zhruba v půlce, z vršku věže se ozývá "zruš". Špek je na vršku. O půl minuty později stojí na vršku i Bojsa. Mejra zatím velmi svižně zdolává obtíže svojí cesty. "Kluci, nevíte kde je slaňák?", ozývá se z vršku. ŠPEK se ptá starýho pískařskýho pardála JIZVIČE kde je slaňák na Janusovce. Když rozeženu obláček růžové mlhy, co se mi objevil před očima, zatvářím se jako majitel Nobelovy ceny za znalost slaňáků v Tisé a mocným hlasem popisuji polohu slaňovacího kruhu. To už je míra nahoře, tak vyrážím za ním. Moje funění je doprovázeno občasným zvoláním zruš a pak cinkáním karabin nahoře. Empiricky jsme vypozorovali, že ačkoliv se snažím nahoru fakt frčet ostošest, máme oproti Špekovi rychlostní poměr 1:3. Toho, že vylezou tři cesty za čas jedné naší, dosahují klucí tím, že to mastí nahoru tempem vskutku šnečím. Jakmile jeden zařve nahoře zruš, druhý zruší a okamžitě začíná lézt. Když je zhruba v půlce cesty (libovolně jak obtížné), druhý dobere balík lana co se zatím válí na zemi a začne jistit.
20:25 Janusovka je zdolána, slaňujeme. Já samozřejmě v rámci urychlení postupu házím lano do koruny stromu, abych dal ostatním týmům taky nějakou šanci. Dál frčíme na Kočku Severní cestu. Nějak mi to neleze, tak u kruhu sedim, ale potom to nějak dávám. Dál Mirek táhne Tschunkovu cesta z druhé strany. Vypadá, že se v tom prochází. Funim na druhém, ale jde to. Zatim docela držíme tempo, až na moje sezení u kruhu.
21:20 Lezu Malý kužel Jižní cestou. Nějak mi to neleze. Chvíli zkoušim, ale pak zase sedám. Sakra, vždyt tuhle cestu dávám za normálních okolností v pohodě. Asi nervy pracujou a tak nemám sílu a bojim se. Zkouším znova a povede se. Jsem trochu naštvanej, že mi to neleze a zdržuju. A to mám před sebou vyhlídku na ještě pěknejch pár cest. Byla by škoda kdyby to skončilo hned jak to začlo.
21:40 I přes moje zaváhání máme dobré tempo. Mejra vybíhá šestku na Ptačí věže. Já taky celkem lezu. Plán plníme na 100%. Jedeme podle seznamu, který jsem si předem sestavil. Cesty jsem vybíral podle délky, toho jak jsou zajištěné a taky podle toho, kde je slaňák. Když je hned u dolezu cesty, ušetří to spoustu času s děláním štandu, dobíráním lana a slaňováním.
22:00 Pomalu se začíná stmívat, před setměním chceme ještě zkusit jednu cestu co vytipoval Mejra. Údajně VIIáčko, kraťoučký a za V. Dobu bloudíme ve stylu "tady to někde bylo" a hledáme, načež pak zjištujeme, že to stejně byla jenom pětka. Padá tma.
22:20 Přichází druhá část plánu. Vybalujeme čelovky a jdeme vytipované cesty v Malých Tiských odzadu od Osamělé věže. Osamělá věž dvojka sólo, pak na Kozlíkův masív čtyřka s kruhem za tmy. S čelovkou je to docela zajímavé. Člověk si musí pořád koukat pod nohy aby viděl na stupy, pořád mu někde nějaká část těla hází stín, takže je vidět bačkoru. Navíc každou chvíli čelovkou o něco zavadím, tak se mi rozhodí aretace a svítí mi to někam do pytle.
22:40 Míra zkouší nějakou šestku. Je to po malých oblých chytech, s čelovkou peklo, nemůže najít stupy a chyty. Nakonec to dává a já na druhým taky bojuju. Shodujeme se, že seštky jsou na noc moc.
23:00 Lezu svojí první noční pětku. Je docela dlouhá, ale dobře ji znám. Pomalu se učím stylu lezení s čelovkou a začínám mít z toho dobrý pocit.
23:20 Chytračíme a lezeme sólo dvě cesty na záprdek jménem Skřítek, body se budou hodit. Nějak nepotkáváme žádné lidi ani z věží nevidíme světla čelovek.
24:00 Přivykáme nočnímu lezení a rozjíždíme se. Lezeme pětky na Gotické okno a Cimbuří. Na Cimbuří přiběhne chvíli po nás nějaká dvojka, ja už jsem v půlce cesty. "Nebudem vám v tý cestě překážet?" o pár okamžiků později kolem mě prosviští jak žíznivá čára. Povzbuzen se snažím přidat na rychlosti. O chvíli pozdějc mi dejchá na zadá druholezec. Kluci jsou milí ale ja čumim jako puk. Co je to zas za lidi tohle? Jestli taky každej leze jak Špek tak jsme pěkně namydlený. Dobírám Mejru. Kluci jsou u slaňáku za rohem a nějak se tam zakecali. Aspoň že to nehrotěj, když už jsou rychlý jako blesk. Míra to vybíhá. U slaňáku zjištuju že klucí se nezakecali, ale dali si nějaký VIIáčko přímo pod slaňákem. Taky zjištuju že "kluci" jsou Bojsa se Špekem. Uklidňuje mě pocit, že takhle tady nelezou všichni. Nechají nás slanit a my jdem lézt na Cimbuří další cestu. Špek je hned u nás. "Lezete to Americký volno?". Americký volno je cesta okolo který už pár tejdnů chodim a ještě jsem si netrouf. V průvodci psáno za VIIIa. Blahosklonně cestu přenechávám Špekovi s Bojsou. Trošku čumim, protože běžet člověka osmáčko v jednu ráno za světla čelovky (odhadní cena čelovky tak kilo, odhadovaná kvalita osvětlení: nahovno) nevidim každej den. Než nastoupim do cesty za Mejrou, druholezec v Americkém volnu už je na vršku. Funim v pětce a přemejšlím, jestli kariéra lezce je pro mě to pravé.
1:00 Lezeme další cesty, nějaké pětky a navrch jednu trojku sólo. Máme žízeň. Zjišťujeme, že jsme někde ztratili lahev s pitím co byla na batohu zvenku. Těšíme se do postele a až bude někde voda.
1:30 Shodneme se, že je na čase jít spát. Poslední cesta je na mně. Vybírám údolku na Sviště. Ke kruhu to ještě jakž takž jde, nad kruhem to stojí za bačkoru, vede to zářezem, funim, nemůžu najít chyty, zkoušim, kousek se vracim, nechce se mi padat, natéká, funim. Uff, a konečně najdu správnej chyt. Pak už pohoda. Mirek si jen jednou odfoukne a vyběhne to na výbornou.
1:50 Balíme matroš do batohu, nacházíme ztracenou láhev s vodou (Mejra ji dal dovnitř do batohu, abychom ji nikde nevytrousili), máme chuť na pivo (a body za něj), ale v Rifugiu uz bude asi zavřeno.
2:00 V Rifugiu je otevřeno, obsluha drží 24hodinovku s náma. Zjišťujeme kudy nejlíp do Ostrova. Když potvrdíme, že nejde o vtip, ale že fakt nevím kudy, dostáváme tip na zkratku k Turistické chatě. Navíc se dozvídáme, že se chatě slangově říká Turbáza. Od té chvíle už mluvíme jen o Turbáze a tváříme se jako největší pískaři světa. Od Dáváme utopence a pivo. Míra vypije tři, ja jen dvě. Jasně, jsem holt brzda. :-)
2:40 Razíme do chaty HOSPULu spát, futrujeme nějaké jídlo a chystáme spaní. Mejra nastavuje budíka.
3:00 Usínáme.
21.6. Sobota
5:00 Zvoní budík. Dělám, že neexistuju. Spoléhám na to, že Mirek bude taky dělat, že neexistuje a aspoň půl hodinky si přispíme.
5:05 Míra prokoukne můj trik a odhaluje, že existuju. Balíme do batohu dvě plné lahve vody místo jedné prázdné a razíme směr Ostrov. Po cestě futrujeme nějaké jídlo. Chce se nám spát. Cesta je do kopce. Mám tepovku 200 a chce se mi spát. Je nám blbě. Máme strach, že nenajdeme věže v Ostrově.
6:30 S notnou mírou štěstí a naší šikovností nacházíme v Himmelreichu Malou tovární věž. Moje plánovaná šestka vypadá jako pěkná vražda, tak bereme za vděk pětkovou hranou bez kruhu, Mejra to dává moc pěkně.
6:45 Spadne pár kapek a my máme otrávenou náladu, že jestli začne pršet tak jsme se v noci snažili zbytečně.
6:50 Plán zní vylézt v Ostrově povinné věže a co nejrychleji vypadnout, protože to tam vůbec neznáme a nemá cenu tam hledat lehké a krátké pětky.
7:20 Nacházíme Čerta, údolní stěna holá a megavysoká. To je moc. Koketujeme s myšlenkou na naplánovanou sedmičku na náhorní hraně, ale nakonec volíme cestu nejmešího odporu a jdeme několikametrovou čtyřku z náhorní strany. Míra sóluje v teniskách. Ja se bojím spadnout do strže, je to šluchta, tak mě Mejra dobírá.
7:50 Potkáváme na Kořenáči lidi, pokecáme o tom kdo kolik spal a jak komu jede pivo. Je celkem veselo.
8:00 Zkouším na Kořenáč Pravou údolní cestu za VI. Je mi fakt blbě, mám menší krizi. Po chvíli slézám a nechávám to na Mejrovi.
8:20 Po cestě na Císaře pokáváme Špeka. Asi má stejnej itinerář jako my.
8:30 Císař opět údolní stěna peklo maximální. Lezu podle plánu Benkeho cestu z náhorní strany. Pod kruhem je to blbej krok, nechci umřít tak radši chytám kruh. Nad kruhem už je to náhera po super lištičkách. Nálada se zlepšuje. Dávám si na opravu ještě pěknou pětičku na Komorníka.
9:15 Razíme do Rájce hledat Blížence a Mravenčí.
10:00 Míra vybírá dlóuhou a odvážnou Severní cestu na Blížence. Jdou sice smyčky, ale k prvnímu je to dálka. Potom težkej traverzík, další kruh a na vršek. Na druhym nádherná a dlouhá cesta, ale jsem nějak grogy. Ve vrcholovce nacházíme zápis jednoho z organizátorů - Zdeňka, dal si na Blížence krom několika dalších cest taky jedno IX b, lidi jsou různý.
10:30 Mravenčí věž vychází na mě. Dojdem k ní, potkáváme Zdeňka. Chvíli se bavíme, snaží se nám kamarádsky poradit co a jak. Je fakt milej, ale neveřim mu ani slovo. Na lezci psali, že stará cesta VIIb je pěkná vražda. Zdeněk tvrdí, že v pohodě a že tam jsou všude madla. Připomínám mu, že má maximum o šest obtížnostních stupňů jinde než já. Vybírám Mysliveckou cestu. Dost se bojim, je to papírově nějtěžší cesta co jsme zatim lezli - VIIb. Nakonec to jde, cvakám první. Chvíli zkouším, chyty tam jsou, ale já mám dost. Sedim. Lezu ke druhému, neni to ani tak hrozný, ale bojim se a rychle mi natejká. Druhej radši chytnu rukou, lepší živej posera než mrtvej hrdina. Dál už to jde.
10:50 V Rájci máme odbyto, předvybrané kvaky se nám nechce hledat, razíme lovit do Bürschlickejch.
11:45 Jsme v Büschlickejch, ospalí a unavení. Jsme rádi, že už nemusíme nikam daleko pěšky. Dáváme tři moc hezký pětky na Květnový masiv (poradila Jani, díky), nálada se zlepšuje. Zrychlujeme, daří se nám realizovat, že druholezec nalézá do nástupu dřív, než začne ten zeshora jistit. Mám hlad, v mezičase a při jištění futruju sojové řezy.
13:00 Vzchopuju se a dávám snad konečně první VIIa bez sezení. Jsem rád, i když to bylo lehké.
13:20 Padá na nás krize. Nevíme moc co lézt, nechce se nám nic hledat. Nakonec Mirek dává nějakou čtyřku bez kruhu.
13:20 Na Stěně PK lezeme tři opravdu chytrácká sólička, potřebujeme hrabat body a cesty.
14:00 Obcházíme Dvojitou věž. Je povinná, ale nevíme co tam lézt. Všude se to láme a je to převislé. Nakonec Míra dává komín za I. Je to velká škoda na bodech (na povinných se násobí dvěma), ale nemáme náladu se s tím babrat.
14:30 Lezeme na Afriku Jitřenku VIIa. Nemám náladu to řešit, tak si u kruhu sednu abych si to prohlídnul. Pak už to jde. Body budou. Míra pojišťuje Afriku Cestou smíchu VIIa. Potkáváme Špeka s Bojsou, právě skenují stěny Afriky. Jejich taktika je očividná. Přijdou k věži a oblezou ji kolem do kola i tou nejposlednější cestou. Je jim fuk za kolik to je, všechno lezou stejně. Těší mě, že vypadají unaveněji než včera. Potkáváme kluky s lezeckými čutorami. Vedeme diskusi o problémech všedního života. O tom kdo jak usíná při jištění, že už nikdy nechcem vidět lano, že lezení je dost opruz a tak. Až na objektivní potíže je ale nálada super.
15:20 Adekvátně svému stavu si dávám pětku na Cikánský hrad. Lezl jsem to mockrát, teď jsem za to rád. Vyjímečně netrpím a neskučím.
16:15 Míra leze poslední povinnou věž. Vypadá, že moc neřeší. Po tom co máme za sebou ho nechápu. Na druhém sedám u prvního, nakonec se dobře srovnám a s hrozivě nateklejma a oteklejma prackama to nakonec už v kuse dolézám.
16:45 Jsem totálně unavenej, zbývá nám jedna cesta, aby jsme splnili pensum, které jsme si dali. Koketuju s myšlenkou dát ještě dvě tři pětky. Mírovi se nechce. Mám radost, že i on má svoje limity. Nakonec nevíme kde ty pětky najít, tak jen tak chodíme. Volba padne na Dárek rekreantům na Pevnost. To je ale šestka, na to už se necítím, tak jde Mirek. Na druhém to pak už jde.
17:20 Končíme s lezením, balíme věci a pospícháme do Rifugia se najíst a ještě nahnat pár bodů v pivech.
17:30 Sedíme v Rifugiu, objednáváme mraky jídla, házíme to do sebe, pijeme pivo. Potkáváme Martu s Mamčou a příjmně popovídáme o tom jaký to bylo. Holky nemají moc cest, ale mají všechny povinné a to skoro vždycky VIIáčka. A prý tahala jen Marta. Super výkon, koukáme jak puci. Překvapujeme se solidním počtem cest. Máme dobrý pocit z pěkně odvedené práce. Vylezli jsme to, co bylo v našich možnostech a víc než jsme čekali. Počítáme si cesty a kalíme pivka. Dneska mi to jde a srovnávám Mirkův náskok jedno pivo ze včerejška.
19:45 Razíme na Kačák
20:00 Oficiální konec na Kačáku, pijeme piva už mimo soutěž. Mě postupně dochází alkohol do krve, jsem docela opilej. Mirek je na tom podobně.
asi 23:00 V noci nastává vyhlášení. Špek s Bojsou samozřejmě ostatní rozdrtili absolutně s převahou. Čekáme umístění hodně dole, ostatní týmy měli vetšinou vylezeno dost těžkých cest. A pozor "čtvté místo v kategorii muži tým Jizva a M..., eh cože, jo tak Jizva a Mejra". Radost máme, jsme čtvrtí z devíti, to je pro nás super. Z tenčících se zásob cen vybíráme trika North Face.
23:30 Tady uz moc nevím co se dělo, jen vím že jsme se bavili s lidma a děkovali organizatorům, probírali jsme vylezený cesty a byla dobrá atmosféra. Taky jsme byli dost našrot. Záhy odcházíme spát.
Jak jsme na tom byli my?
Počet vylezených cest: 40 (1xVIIb, 9xVIIa, 5xVI, 12xV, 3xIV, 3xIII, 5xII, 1xI)
Počet vypitých pivek v rámci soutěže (oba dohromady): 14 (jeli jsme pul napůl)
Počet vytažených cest Mejra: 18
Počet vytažených cest Jizva: 14
Počet cest před spaním (do dvou do rána): 18
Počet cest druhý den: zbytek
Cesty sólo: ten zbytek
Počet bodů: 582
Umístění: 4. místo v kategorii muži (v kategorii soutěžilo celkem 9 dvojic)
Pocity: Unavený, ale spokojený
A jak na tom byli Špek s Bojsou?
Vylezli neskutečných 111 cest, měli okolo 1600 bodů (víc než dvojnásobek toho, co měl kdokoliv jinej). Vypitá piva měli, ale málo.
Postřehy nakonec
1.Mejra je borec a bez něj bych byl v pytli
2.Mejra ma docela morál
3.I Špek se může unavit
4.Je zbytečné chodit před spaním na záchod, když stejně za dvě hodiny vstáváte
5.Bolí me všechno |
