příběhy z podještědí

Rubrika: Reportáže z akcí
Autor: Lukas B

aneb pískařsko - agroturistický víkend

tak jsem s minulým víkendem koumal a koumal nad počasím, a především nad tím, že obvyklí spolulezcové jsou všudemožně po amerikách, bergelech, cinkvetórách, dolomitech, eigerech a dále různých kopcích podél abecedy až k železným horám, kde teda si nevzpomínám kdo tam byl ale to je jedno. a tak jsem vyrazil za opočlověkem Hoe na sychrov, kde jsem se dozvěděl že opočlověkovi se tahle jeho nová přezdívka moc nelíbí.
a tak jsme s Hoe nasedli v pátek odpoledne u domečku na bicykly a odjeli do Příhraz, kde jsme před setměním utrápili Chrousta na Měsíční věž a nějakou divnou variantu hrany na Okrajovou. Posezení u jednoho piva (eště s Duchnou ktery dorazil na bicyklu s krokodýlem v košíku na řidítkách) se poněkud zvrtlo, neboť jsme se vsocli na oslavu nějaké svatby kde bylo několik známých a pečené prase, a tak jsme se s opočlověkem a krokodýlem přežrali prasečí kůže a chrupavek (neboli ponechaných zbytků).
Sobotní lezení ve skaláku bylo pěkné, rozlezení na rozumných cestách, pak opočlověk utrápil cosi převislého nejištěného lámavého na Jenovéfu a málem mě u jištění utloukl nepevnými chyty, pak se objevil Junior, Duchna zmizel, a Hoe polezl ještě několik cest, z toho dvě jakžtakž rozumné a jednu hrůzyplnou, jakási sokolí na šourkovu věž, kde odhazoval ze spoře jištěné širočiny chyty zvící polévkového talíře.
pod Otovkou nás zaujalo setkání s takovým napohled vetchým strejdou, který svižně běhal sedmy s písmenama (samozřejmě že na prvním) a pak se přiznal pod Kuchařovou cestou (VIIIa) že jak už je mu jednaasedmdesát tak už ho bolej klouby a nemůže trénovat, tak že se mu do toho moc nechce.
nocoval jsem na Sychrově (a večerní kopec na bicyklu byl ohavný), a ráno jsem zjistil, že se nikdo nechystá do skal (přes azurové počasí) a tak nastalo druhé dějství anóbrž agroturistika. Ze sychrova je to do mnichova hradiště vzdušnou čarou asi 20 km, a když vzdušná čára, tak azimut, s kličkováním, a abych to měl jednodušší, tak podél drátů vysokého napětí. těch 20 km jsem šel přes šest hodin, a furt nahoru, dolů, rokle, potok, mlází, kopřivová plantáž, řepkové pole (to by jeden nevěřil jak je obtížné se prodírat vzrostlou řepkou), zorané pole, hnojené pole, nořeknuvám žádné lízání medu. Kraj radnój navjék ljubýmyj, ale sakra nepochopím jak mohli vůbec v tom středověku bez silnic existovat. takže jsem se namohl, nemužu došlápnout na pravou nohu (nevím jestli můžu na nohejbal ale chlastat můžu!), kulhám, všichni se mi smějou když slyšej jaký mám ynteligentní nápady.

Vytvořeno: Lukas B 15.7.2003 15:08