Hraniční přechod ve Šmilce už konečně funguje, a tak nezbylo než další pískařský zájem obrátit na oblasti hned za tímto přechodem, a to Šramštajny. Expediční dejvůrejzr naložený Bidlousem, Beruškou, Tokem a mnou zdolal trasu Praha Šandava v rekordním čase především zásluhou závodnice Berušky, a to jsme cestou ještě stačili povozit po Děčíně Vegoše s psíkem Dobrvčíkem (hádejte čeho s čím kříženec), který den před tím pokousal nějaké hloupé kameny metající děcko příslušné k děčínské etnicky minoritní komunitě.
Zaparkovali jsme jako správní právní pozitivisté deset centimetrů před značkou zákaz stání, a vydali se do kopce ke skalám, kde jsme pro seznámení s materiálem zvolili Schrammsteinkogel a cesty Direkte Ostkante (VII) a Hintere Reibung (VII), které se ukázaly jako příjemné a lezitelné. A tak mi narostl hřebínek a pokusil jsem se o cestu Grosse Reibung VIIb (VIIc), kde jsem po přelezení vzdušného sokolíku a traverzu ke kruhu zjistil, že obvyklé stavění je nevyhnutelné. A tak byl Tok dobrán a jeho kosmaté plece použity jako stupy (nutno říct, že většinou jsem při stavění jako spodní člověk, jako horní člověk stavím jen lezu-li se statným pořezem jako Savec, u Toka jako podstavce jsem měl pocit jako že mu strašně ubližuju). Stavění v této cestě je označováno pro lezce pod 175 cm jako Zwergentod, a tak bylo nutno se k chytu pořádně našponovat. Ovšem pak po dosažení druhého kruhu jsem zjistil, že není odvaha pro odlez sedmimetrovou zcela hladkou plackou, a tak wir haben einen Sack angehangt a slanili jsme dolů. Na spravení nálady jsme vystoupali cestou Südwestkante na Viererturm V (VIIb), kde jsme si vychutnali pěknou tříkruhovou rajbasovou hranu s jedním smrtelným krokem přes osolený převis. Pak jsme polezli pěknou padesátimetrovou cestu Ostkante na Zackenkrone VIIb, kde jsme vrcholový převis nad druhým kruhem kde je zvykem stavět obešli cestou Gipflšturmrweg.
Pak přijela druhá skupina Savec, Pojídač, Jiřík a Kniha, a přesunuli jsme se pod bájný Falknštajn, nejmacatější to hovado celého zachznšvajcu. Cicavec s Pojídákem vyrazili trojkovou dvouhvězdičkovou cestou Šustrweg, kde strávili celkem pět hodin a odkud po dosažení gipflu slanili dvě hodiny po setmění. (Nedopadli teda jako dva mládenci z Juniorova dvacetiletého příběhu, kteří v slunečném říjnovém odpoledni bez triček vylezli na Falk nějakou děsně těžkou cestu, zatměli, nahoře nenašli slaňák, a strávili dlouhou mrazivou noc polonazí v těsném objetí a omotaní lanem.) Já jsem nalezl do spáry Südriss (nejdelší sedmová spára v celém Sasku), kde jsem po dobytí druhého kruhu morálně odpadl. Bidlous srdnatě vyrazil za mnou jako že to doleze na vršek, ale s dolezením na štand se jeho elán kamsi vytratil a po půlhodince mudrování anhengujeme další Sack a slaňujeme.
Pak poetický večer pod převisem, pivo, tady žije Jack, Riesling, prostě romantika jak prase. Ráno po vydatné snídani stoupá Bidlo cestou Kotzwand VII na Falk k prvímu kruhu, asi na deset metrů přebírám vedení k druhému a na vrchol dolézá opět tento dlouhonohý hrdina. Cestu za námi vybíhá Beruška.
Osádka druhého vozidla odešla na procházku (Kniha trénuje do Nepálu a tak přece nemůže lenošit pod skálou). Bidlo s Beruškou se začali válet pod skálou, a tak s Tokousem lezeme Alterweg na Zinne IV, kde jsou první tři délky ufuněnými komíny společné s historickou trojkovou Turnerweg na Falknštajn. Pod poslední délkou doháníme tři Němce, kteří né a né nastoupit do spárky. Pouští nás před sebe (lezeme chvatně abychom nezdržovali namáhavou širokou spáru a hezký rajbásek s kruhem) a pak znovu pokusují, a když sedíme na vršku, tak slyšíme nepříjemný drásavý zvuk (nejstatečnější z Němců prokluzuje spárou) a pak hlasité zadunění (spadl do hnusného komína, naštěstí bez většího poškození), což tuto partičku přimělo ke změně cíle a tak mizí umělým schodištěm na Falknštajn. Slaňujeme dolů (fotíme Bidla stoupajícího komínem za námi, zlákáváme jej na koupaliště takže slaňuje taky). Pak už jen chvilka prudění na grenzýbrgangu (Herr Daniš, Sie haben sehr schöne Ausfluge gemacht), koupání v rybníku, večeře na Habrovické Baště a domů. |
