Mnozí to zjistí až z tohoto článku, za což se tedy styďte (ty ne, Emilio;-)
Sobota začíná příjemně, přijíždí Kláruše s třemi bednami sušenek - hmm...zbytek dne uplyne nějakým tím stavěním a také odhadováním lezeckých schopností závodníků. Vzájemně si recenzujeme cesty, jen Viktor stále cosi kutí ve svém koutku, občas někde zahlédneme jeho vlající končetiny (nejčastěji ze stropu). Evidentně ještě nevzpamatovaný z nedávné konstrukce cest pro Adama Ondru vytváří pánskou finálovku a nechává ji otestovat Hoeho. Když vítěz téměř všech předchozích ročníků v půlce smrtelně vyčerpán sedá, je jasné, že se bude přestavovat. Začíná nás trochu tlačit čas, zbývají ještě 3 cesty a Sysel se už ani nezvedne z podlahy, Viktor po sobě nedává ani předělanou finálovku a nervuje nás vidina pětistovkového penále za každou překročenou hodinu. Kromě sil docházejí taky křídy, naštěstí pak večer seženu v hypermegaobchoďáku další, takže nemusíme procházet Dejvice a koukat, kde píšou denní menu na tabuli červenou křídou nebo kde hrají děti panáka. Oddílovou pokladnu taky nezruinujeme, přesně v pět je hotovo, ó jaký jsme skvělý tým...
Jinak Hoe ukázal, že profi výkony nepodává jen jako závodník a střihnul si opravdu pěkné cesty, přestože jediné stavění, se kterým měl zatím zkušenost, bylo to saské.
Snad se budou naše výtvory líbit i správci stěny. "Má to tady jedinou chybu", svěřil se nám před týdnem "je to tu malý, takže moc lidí si najednou nezaleze". - Ještě, že kluci natáhli všechny cesty minimálně přes tři linie...
U piva pak ještě doladíme pravidla a jdeme se domů na ten velký den vyspat. Tedy jak kdo - drsná Jani (spala předchozí noc pouhou hodinu prý kdesi na lavici...) razí s Hoem na koncert Hudby Praha, ráno po 3 hodinách spánku vykloktá slivovicí a jde se na to.
V neděli se na Julisce rozbíhá trochu absurdní podívaná (něco jako kdyby se radikálně sportovní lezec pošitý logy sponzorů plazil oslizlým dvojkovým komínem, akorát obráceně). Nevím, jaké představy si o našem sportu odnášeli náhodní diváci nakukující sem z chodbičky - doteď jsme hlavně zatloukali skoby na písku, se stěnou to teď bude asi nějak podobně.
Na hodnocení (původně tu tohle slovo nebylo...) ošacení ale došlo až k večeru. Po Rozcvičce s Hoem se totiž začalo konečně drtit, hrotit a úročit.
V dámské kategorii to byl jeden excelentní výkon za druhým, až se pořadatelé nestačili divit. Všech šest finalistek (včetně novačky Oly) šlo do boje s vyrovnaným skóre. Martina se už s pátou příčkou za rok asi jen tak nespokojí, ukázala, že má pěkně natrénováno a naprosto elegantním stylem dolezla o jediný chyt za loňskou vítězku Berušku. Barbucha se většinou cesty prošla, jako by se nechumelilo - spíš než jako finále to vypadalo, že si dává něco na rozlez. Před závěrečným krokem ale dost podcenila mádžování, na rozdíl od Feu, která se pojistila hned padesátkrát a top byl její. Spolu s Bárou si tak podepsala superfinálový ortel - viz níže.
Hlavní pánská soutěž byla napínavější než kdy jindy - bojovalo se o plné tři medaile. Soudě podle účasti sice Hoe-stavěč vyděsil spoustu lidí ještě víc než Hoe-soupeř, ale každopádně to od něj bylo čestné a sportovní. (Báro...?:-)
Už kvalifikační boulder dal posledním, vypečeným krokem zabrat i mnohým zkušeným. Nátah ze spodáčku umístěného proklatě nízko vyřešilo na první pokus jen několik borců (jedním z nich byl Robert, o jehož tajemném výkonu se povídalo ještě ve čtvrtek v hospodě). Rozhodující byla ale nakonec druhá cesta. Jen tak tak unikl top Pil'ovi (klobouk dolů...) a postup do finále mu tak ukořistil Radek. Chlupáč se hlásil do NN zcela nesmyslně, avšak strach o čistotu oděvu už psychicky nevydýchal u 14.chytu. Velmi slušně si vedli i letošní nováčci, Geo (nejspíš nováček trochu falešný:-) a Ondra. Ten měl sice jako jediný "skutečný" bohužel předurčenou poslední příčku, ale to, jak se dokázal vybičovat za povzbuzování diváků v ne zrovna lehké kvalifikační cestě, bylo neuvěřitelné. Uvidíme, koho rozdrtí na příštím na Humáči...Podobně jako jasný skokan roku Víťa - vloni předposlední, letos s přehledem nejen nejlepší nováček, ale i pátý celkově...(Že bych na tu Keplerku taky někdy zašla?)
Ve finále se pak už závodníci umístili doslova o chyt, v případě čtvrtého Janka a třetího (dvakrát tak starého:) Alešáka dokonce pouze o půl. Druhou pozici obsadil Pionýr, který svou stále brilantnější technikou upadl u některých tvrdě trénujících závistivců (já & Feu:-)v podezření, že schovává doma kampus. Pro vítězství si potom z Vídně odskočil Hrb, s výlezem ze stropu zhruba v půlce cesty si však nedokázal poradit ani on. No, kdyby měl Janek o pár centimetrů víc, je dost pravděpodobné, že bychom se topu dočkali.
Všichni borci už popadali a cesta - evidentně brnkačka - se tedy uvolnila pro Báru s Feu...Verče ale hned na začátku nešťastně ujíždí ruka na liště (struktura na Julisce je trochu mejdlo), no aspoň se bude méně chlapců cítit zahanbeně. O tom ovšem Bára v izolaci neměla tušení a nastoupila rozhodnutá porvat se o každý metr. Že je prostě nejlepší si ověřte v tabulce a nezapomeňte porovnat s mužskou kategorií.
Závod v lezení na rychlost: Čísla mluví za vše, ale aspoň stručný komentář.
Zlato v pánské kategorii si opět nenechal nikým sebrat multitalent Hrb, rozmazanou čáru ale stejně nejvíc připomínal Radek - kdyby se nevrhl po píšťalce ještě před topem, nejspíš by vyhrál. Takhle skončil až za stříbrným Jizvou - hustopsem s provrtanou rukou.
Beruška a Feu ať sledují následující postup - 1)občas si v rámci tréninku na Smíchově nebo v Mamutu dejte standardizovanou cestu 2)od listopadu pak pravidelně 3)v prosinci hurá na MČR, zvýšit počet startujících holek ze tří (resp. dvou, když počítám jenom ty, co dolezly nahoru) na pět; přijdeme vám fandit.
Dost ale o topech, technice a podobných hovadinách. Co záleží na tom, že udržíte lištu za nehet, když vás stejně na skalách i na překližce přehlídnou. To naštěstí chápe čím dál tím víc členů a komu to ani na sedmém Humáči nedošlo, tomu už není pomoci.
Jasným vítězem Humáč Retro Cupu se stal Pionýr*, který odzbrojil nejen elegantním vzhledem, ale i vypracovanými doplňky (především svým Magnesiem v plechovce). Stejně dokonalý byl i vzhled pana předsedy, který jako by ze staré fotografie vypadl, a to doslova od hlavy až k patě (!) - doporučuji vaší pozornosti. Zmínit se musím i o Chlupáčovi, za kterým by se nejlépe vyjímali oni sluhové s kýtami a demižony.
*Jeho vítězství zpochybňoval jen Jizva - Pionýr prý vůbec nebyl v kostýmu, ale v tom, v čem běžně leze (je pravda, že pletené palčáky u něj nebyly spatřeny poprvé).
V kategorii děvčat obdržel nejvíc hlasů Beruščin pruhovaný outfit, doplněný o kšandičky a klobouček. Nejhistoričtější ale byla stejně Barbucha, jejíž účes vzbuzoval opravdové úžasy. Bára zase nepodcenila doplňky, což jí vyneslo třetí místo (kdo ví, co čekala od úvodního boulderu, když se do něj vybavila mačkami i papučemi - nejspíš mixové lezení).
Vytříbený vkus ale ukázali i Alešák (překvapivě za pískaře), Janek, Maky, Ola, Lucka a další. Naopak příliš nezaujal Robertův historický model Loňský Humáč ani Radkův Člen humanity 2006. Někteří, radši nebudu jmenovat, dokonce neváhali provokovat rídžojskami!
No a závěr samozřejmě patřil nezbytnému dekorování vítězů, gratulacím, fotografům a přejímání cen. Největší radost měl Pionýr, který vyhrál půllitr a třináctku Skaláka, jehož hned otevřel zubama, na místě vyonsajtoval a prázdnou láhev odhodil do koše s nápisem "plasty".
A jak dopadla afterparty? Že U Havranů udělají pro hosta, co mu na očích vidí, si mnozí neuvědomili až do návštěvy restaurace U Topolů. Možná jsme neměli provokovat příchodem před dohodnutou hodinou, protože kombinace 20 náhle příchozích osob a zcela prázdného salonku se ukázala být takřka neřešitelnou. Kdo dřív přijde, ten dřív mele, proto se nás servírka jala v půl desáté kasírovat, než odbyla desátá, stačila nás pětkrát pobídnout k odchodu a nervy jí ruply v půl jedenácté (tomuto incidentu půl hodiny před zavíračkou bylo naštěstí přítomno už jen pár nejodvážnějších). Pravděpodobně jim kvůli haldě hladových a žíznivých horolezců unikaly tržby od VIP hostů - alespoň si ty tři zarostlé postavy u třech stolů netroufal od jejich půllitrů nikdo vyrušit. Vše nám ale vynahradilo jídlo (tajný recept na Kung Pao - smíchej pokrájené maso a pytlík pepře) a už výše zmíněný příjemný personál, pročež nechápeme, jak mohl tento podnik dosud unikat michelinským komisařům. Především bych vyzdvihla paní servírku. Pár z jejích hlodů:
- Jani: "A nejlíp do nějakého většího hrnku, kdyby to šlo...(čaj)" - servírka: "A do čeho byste ho jako chtěla, do hrnce??"
- všichni: "Nashledanou." - servírka: "No to snad už ani radši ne..."
Ani jinak ale nebyla o zábavu nouze; udržování její patřičné úrovně si vzal s chýlícím se večerem na starost Jizva. Podezření z toho, že byl najat sponzorem Tomášem Holmanem, se mu příliš nepodařilo vyvrátit prvním návrhem "pojďme si zahrát, komu vydrží letáček lezeckého centra déle přilepený slinou na čele", při propagaci druhé aktivity si už ale počínal rafinovaněji, a tak se "Udrž skusem co nejvíce letáčků lezeckého centra" hrála až do přídavků v podobě pivních tácků a hrála by se jistě až do vykloubení čelistí, kdyby zbylé hráčky neznechutily dvojsmyslné narážky o hlubokých hrdlech a jiné.
A to už je dočista všechno. Humáč je za námi, každý si odnesl když ne pěknou cenu, tak aspoň pěkný lezecký zážitek, pěkný divácký zážitek či pěknou sádru.
Tak snad se vám líbil, ještě jednou díky účastníkům, divákům, stavěčům, sponzorům a servírce od Topolů a už se těšíme kde, jak a kdo za rok...(my rozhodně ne).
----------------------------
výsledky zde: http://www.humanita.n.cz/articles_view.php?idart=394.
|
