Mám teď osobní zkušenost se slovenskou horskou službou. Nic moc.
Jeli jsme v Lomnici od Skalnatého plesa po neupravené, ale proježděné sjezdovce. Z naší skupinky se vyboural jeden chlapík cca 24 let. Nešťastnou náhodou hodil tygra na lyžích na poházené trubky (odpad) uprostřed sjezdovky těsně pod sněhem.
Do minuty jsme volali 112, do dvou minut jsme byl u něj já a díky Bářině, Hrbově a ČHS školení jsem zjistil, že nemá nic s páteří, ale určitě zlomené žebro a dost možná něco s břichem (nakonec se ukázalo, že to byl zhmožděný hrudník a natržená slezina).
Ležel ve stabilizované poloze, dýchal, nebyla mu zima, dost ho to bolelo. Po 15 minutách jsme volali 112 znova, co se jako děje. Řekli nám, že nevědí, jestli jede skútr, vrtulník, nebo kanadské sáně, ale že už jedou. V tu chvíli nejspíš operátor lhal. Nikdo z horské služby pro nás nejel.
Asi po 20 minutách naše osmičlenná skupinka začala nadávat na horskou službu, panikařit, ječet, ať se zraněného nedotýkám a pod. Potřeboval jsem ho nadzvednout, abychom pod něj dostali nějakou bundu. Tak jsem se naštval, vyhodil je a přikázal jim, až na nás počkají dole u lanovky a zůstali jsme u zraněného tři.
Co nám pak vyprávěli, bylo neuvěřitelé. Po více než půl hodině od prvního volání na 112 potkala naše skupina na mezistanici lanovky Štart dva chlapíky z horské služby, co nic nedělali. Prý nic nevědí a že jsme měli volat rovnou nějaké číslo na ně, že prý 112 s horskou vůbec nekomunikuje. Pak se zjevili další dva, co přijeli odspodu, nasedli na lanovku a teprve vyjeli nahoru. U nás byli s kanadskými sáněmi za 45 minut! (Připomínám, že šlo o komerční skiareál v jedno ze dvou nejlepších a nejdražších středisek na Slovensku.)
Nastala další neuvěřitelná scénka. Zraněného zahříval a držel ve správné poloze už kolega, takže jsem zvednul ruce a ukázal jim, že jsme to my, kdo potřebuje pomoc. Než jsem stačil říct, co mu je a co jsme zatím zjistili, tak nám vynadali, že jezdíme na uzavřené sjezdovce (nikde žádná tabule nebyla). Řekl jsem jim, že tohle můžeme řešit dole a klidně se mnou, ale že kdo potřebuje pomoct, je ten ležící a promrzlý chlapík na zemi. Tak zmlkli a dělali svou práci. První vyšetření jim ukázalo to co mě - bolest v hrudníku, ale také něco divného s břichem.
Naložili jsme ho společně na sáně a horská služby ho svezla na mezistanici lanovky, tam ho přeložila na skútr a svezla dolů. To trvalo cca půl hodiny. Dole nečekala sanitka, ale my na ní čekali nejmíň čtvrt hodiny. Mezi tím tomu trpícímu ležícímu zraněnému vynadali, že bude asi bohatý, když bude platit zásah horské služby. Nevím, jestli to pořádně vnímal, protože mu byla zima a dost ho to bolelo. Jak jsem normálně cholerik, tak jsem mlčel, protože jsem si říkal, že je hlavní, aby se dostal k doktorovi a ne abych se já pohádal s červenýma bundama.
Přijela nějaká dobře vybavená sanitka a dlouhou dobu ho doktoři ošetřovali ještě na parkovišti, protože odhadli, že je to vážné. Večer jsme zašli do nemocnice v Popradě a tam nám řekli předběžnou diagnózu. Projel CT, rentgenem a já nevím čím ještě. Nechali si ho na traumatoligii s tím, že ho možná budou operovat.
Celá tahle historka mi napovídá, že s horskou službou na Slovensku to nebude úplně v pořádku. Když si vzpomenu na mnoho hodin čekání v případě Vlasty na Zbojandě, mrtvého horolezce po té co s ním hýbali po zimní noci na Černém štítě, mrtvou holku z Široké věže které přiletěli na pomoc po čtyřech hodinách a teď 3/4 hodiny čekání ve skiareálu pár minut od lanovky... Tohle jsem několikrát viděl v cizině a tam to vždycky trvalo jen pár minut. Dejte si pozor na Téryně!
|
