Omarek a spol. 7,5 hod. s bivakem, Geo 8,75 hod., K.T. a Hanka 9,5 hod., Hradečáci 9,5 hod., Víťa 8 hod. s bivakem. Zkrátka cesta na chatu Pühringerhütte, která měla trvat tak 4,5 hod., byla veselá.
Cesta 29.12.
Když nám Omarek, který vyrazil o den dříve posílal zprávu, že bivakují, trochu jsem znervózněl, ale na útěk už bylo pozdě. V sedm ráno se na Kačerově scházíme u auta. Víťa, čerstvě informován o Omarkově bivaku, začíná postrádat péřovku, kterou zapomněl doma. Cestou řešíme, zda-li spacáky ano, či ne. Počet plechovek piva, který je nutný vynést na chatu a jiné nezbytnosti, jako jestli nechat mačky, lano, sedák, nebo cepín nakonec v autě. Někde za Lincem zastavujeme na dálnici v odstavném pruhu abychom se trochu protáhli při výměně kola. Škoda drahocenného času. Nakonec jsme asi o půl jedné v Goesslu. Usuzuji, že je nutné zvětšit motivaci pro dojití na chatu, a nechávám si spacák v autě. Víťa již v Praze usoudil, že talířky na hůlkách jsou zbytečná zátěž, a nechal je doma. Hotfix v podobě dvou sešlápnutých plechovek od piva se ukazuje jako dočasné nejlepší řešení. Vytvořením mi hned zlehknul batoh o kilo. Vodu zapomínám v autě. Když si na to vzpomenu, "však je to jen 4,5 hoďky, to se pro ní nebudu ten kilák vracet".
Výstup začíná překonáním stometrového převýšení s lyžemi na batohu, a pak po svážné furt mírně vzhůru. Výškové metry pozvolna nabíráme, čas do zatmění se ale krátí rychleji než by bylo vhodné. Za šera opouštíme skůtrem projetou cestu a mířeme skrze soutěsku k jezeru. Před soutěskou už je definitivně tma, a tak už s čelovkou se dostáváme do míst, která se ukáží jako jasná příčina bivaku Omarkovy skupiny. Takový pěkný 300 metrový traverz skrze laviniště, s odtrhy nad hlavou, lyžema ujíždějícími po zmrzlém sněhu do údolí a vodou tekoucí pod sněhem. Alespoň ta hrůza není pořádně viděť, ale i přesto Kuba prohlásí, že takhle se ještě nikdy nebál. Po překonání míjíme díry ve sněhu, kde bivakovala Omarkova skupina. Motivace pro dojití na chatu se opět zvyšuje.
Jezero je zamrzlé, takže jeho překonání je otázkou chvilky. U chatky nad jezerem necháváme v bivaku Víťu, jehož plechovkový hotfix už dávno přestal fungovat. Motivaci pro dojití na chatu si opět zvyšujeme. Tentokrát tím, že Víťovi nechávám péřovku a Kuba spacák. No way back. Strmý zalesněný výšvih za jezerem vyvolává další vlnu nadávek a pochybností o správnosti předchozího rozhodnutí. Nicméně po jeho překonání se konečně dostáváme do místa odkud už je to jen hodinu na chatu. Všechno teplé má Víťa, takže zastřešené budky, vhodné pro bivak v klidu ignorujeme. A po hodině v 22.45 jsem i na chatě. Omarkova skupina lehce překvapená, ale za čaj díky. Za chvíli doráží i Kuba s Hankou, kteří řešili jakýsi defekt na pásu, to aby nebylo těch mrzutostí málo.
Čtvrtek 30.12.
Slíbili jsme Víťovy, že se pro něj ráno vrátíme. Teď ale doufáme, že za námi dojde sám. Myšlenku, že bude stačit, když mu na proti půjde jen jeden z nás vyslovíme s Kubou téměř současně. Omarek to jen komentuje se slovy: "Když jste si ho tam nechali...". Vyrážejí směrem na Rotgschir. Zjišťuji smutnou věc, že pivo sice ve winterraumu zlevnilo z 4E na 3.5E, ale bohužel ho někdo už všechno vypil. Začínám litovat hotfixu Víťových hůlek.
Naděje umírá poslední, a tak doufám, že Víťu potkáme už někde nad výšvihem. Bohužel, ale alespoň jsme si užili skiwoodismus a Víťu našli jak před chvílí vstal. Půjčejeme mu funkční hůlky, a vydáváme se zpět. To už zdaleka není výšvih tak obtížný jako v noci, a okolo druhé jsme zpět na chatě.
Během odpoledne pak doráží dva Češi na sněžnicích, namakaná trojka Čechů z Hradce na skialpech, která si udělala dvoudenní výlet na sousední chatu a nakonec skupinka Rakušáků.
Večer Víťa mizí do dílny, aby opravil své hůlky. Rány kladivem vzbudí starosti o Víťovo zdraví, neboť někteří se domnívají, že šel jen na záchod. Po čtyřech hodinách se Víťa vrací i se svými hůlkami. Vypadají poněkud masivněji. Velkému ocenění se dostává zejména táckům zhotovených z diamantových brusných kotoučů, které jsou navíc vytuňené izolepou. Zvláštní pozornost zaslouží speciální fixace vysouvacího mechanismu. Vzhledem k tomu, že úpravy přesunuly hůlky do kategorie ultra-heavy, tak se nyní hodí i na boj s všudypřítomnou klečí.
Pátek 31.12.
Po dvou dnech tedy nastal konečně čas na nějaký výlet. Informace o Rotgsichru, které přinesla Omarkova výprava, tedy že si udělali výlet po mnoha bezvýznamných boulích po Rotgschirem, a že hřeben na Elm není moc sjízdný dolů k chatě, zbývá jedině Hochkogel.
Vpodstatě se nic zvláštního nestalo. Vyšli jsme nahoru a sjeli dolů. Aneb konečně normální den. Večer má přijít další skupina Rakušáků, což znamená, že se v kuchyňce bude tísnit 22 lidí. Kluci, sněžničáři, otevírají AV klíčem předsíň u chaty, kde jsou kamna a stoly, a zútulňují místnost pro Český Silvestr. Rakušáci hodlají Silvestra oslavit už o desáté. Trochu se tomu podivujeme, protože ještě mají svoji druhu polovinu kdesi na cestě z údolí. Za náš exodus alespoň dostáváme pět plechovek piva, navíc se od Martina dozvídáme spoustu informací o Rakušácích, které nasbíral během osmi let ve Vídni, a které by nebylo dobré říkat před nimi.
Rakušáci nakonec dorazí všichni, Silvestra oslaví v 23.30 a před půlnocí stejně nejdou spát. Kocháme se jejich ohněstrojem, nakonec o půlnoci také oslavíme nový rok a jdeme spát.
Sobota 1.1.
Po dlouhé debatě kudy dolů, které probíhala prakticky celý včerejší den, se cestou kolem Elmu vydáváme do údolí. Přes hordy menších a větších boulí nahoru, dolu, okolo. S pásama, bez pásů, nebo i bez lyží. všechny varianty na prd, takže si pěkně procvičuji slovník sprostých slov. Nejdříve potichu, později nahlas. Intenzita nadávek graduje poté, co na mě mává Omarak, kdesi v lese vpravo ode mne a doporučuje zkratku. Když se hrabu ze třetího závrtu musí mě už slyšet celé údolí.
Už nějakou dobu postrádáme Víťu, který zůstal kdesi vzadu. Po asi půl hodině vzdává Omarek čekání, loučí se s námi a odjíždí do údolí. S Kubou a Hankou se sluníme, občas máme pocit, že už Víťu slyšíme. Když se objeví asi po další hodině a půl Víťa, je jasné, že bude nová historka.
No cestu najeli Hradečáci, kteří byly den před tím na Elmu. Trase vedle proti směru jejich včerejšího návratu. V jednom místě se stopa do údolí logicky odpojovala od té, kterou vytvořily při včerejší cestě z vrcholu Elm u. Víťa, prý v rámci jednoho z pádů, odbočku vůbec neviděl, ani nápis, který mu Hanka zanechala, a suveréně se vydal směrem na Elm. Bylo mu sice divné, že některými místy se nemůže s lyžema dostat nahoru, a nikde nejsou vidět jiné stopy, nicméně vytrval v pokusu o stoupání dalších 45 minut, až do okamžiku kdy 80m pod sebou uviděl správnou stopu.
V ten okamžik se pravděpodobně nacházel pár minut sjezdu od nás, neboť Hradečáci, kteří šli před námi si udělali mezi těma mizernejma závrtama, dírama a jinejma vápencovejma nesmyslama malinkou zacházku. Škoda, že to Víťa netušil a vydal se zpět stejnou cestou.
V ten okamžik už skončily veškeré záludnosti a už jsme si jen užily sjezd, nejdříve lesem, pak po svážné do údolí k autu. Jediným zpestřením bylo místo, odkud jsme si mohli prohlédnout onen lavinézní traverz z výstupu, a taky se podívat na správnou zimní cestu.
Nikomu se nic nestalo.
Poděkování patří klukům na sněžnicích za zůtulnění místnosti na Silvestra. Hradečákům (a samozřejmě Pardubičákům, ale my stejně nevíme kde to je) za prošlápnutí cesty zpět.
Poučení pro příště je několik. Za prvé nejezdit na skialpy do Totesek. Za druhé vědět kudy vedou zimní cesty, i když je loni kamarádi nepotřebovali. Za třetí mít GPS pro noční postup. Za čtvrté vzít si AV klíč, i když není potřeba, to kdyby bylo třeba změnit plány.
Víťovi fotky: http://picasaweb.google.com/spousta.fotek/Silvestr#
Kubovo video: http://www.youtube.com/watch?v=Taup4dMpF_8
Další skialp plány: http://www.humanita.n.cz/actual_detail.p.....&idact=435 |
