jak bylo v Polesí

Rubrika: Reportáže z akcí
Autor: Lukas B

počasí libové, pískovec drsný, pivo lahodné, účast 21 člověků a 1 kočka

Ali, nejlepší pískař z Indonesie
1. Ali, nejlepší pískař z Indonesie
2. Gobo a Tygřík na Smrtce, Obrwégry
3. Zuřivý tvůrce filmů Syk, foto: Jitka Z.
4. Beruška sedící ve vaně. foto Jitka Z.
5. Lukas B. na polici Gratzer Steine, vzadu
6. Kopec Oybin, Mekka von Reibungkletterei

Tuzemská sekce (bez bicyklů, bez pasů, bez zahraničních ambicí a bez viza Ali, orang Indonesia) se věnovala Óbrvégrům, kde přelezli velké množství oblíbených klasických cest. V oblasti Oybin jsme tentokrát navštívili skupiny Rosensteine, Berg Oybin-Zuckerhut a Gratzer Höhle. Bylo přelezeno:
Rosensteine: Ameise AW III, Jubilaumsturm AW VI a Ostkante VIIa, Waldtorwächter AW V (VIIb), něco na Eisbära.
Zuckerhut: Žlab VIIb (VIIc) Bidlo, Wlasta, Traumkante VIIc (VIIIa) Filipes, Lukas.
Gratzer Höhle: Gr. Höhle Ostrippe VI, Gr. Felsen Adventswändel VIIa, AW I, Gr. Steine Rechte Nordkamin IV, Abseile III, Südkamin III, SW-Wand VIIb (Tomas, Lukas, Bidlo), Rechte Ostkante VI (skoro všichni), Inflacion der Bewertungen VIIc (Tomas, KT, Lukas, Wlasta).

Vypilo se spousta piv, lahváčový investor Tok v sobotu večer podlehl obavě, že pivo zůstane nespotřebováno, takže trpělivě obcházel a všem nevybíravým způsobem vnucoval piva, nakonec se pak vzepjal k statečnému licímu výkonu, jehož následky mu na celou neděli znemožnily stát na dvou a to zadních končetinách a opustit nejbližší okolí chalupy.

Malí Turci si přišli na své, neboť se jim postupně podařilo přeprat mě i Toka, během bojové hry však byli několikrát potupně vymáchání v zahradním plechovém sudu s vodou na zalévání.

Bezesporu nejzaznamenáníhodnějším výkonem byl Filipsův průstup cestou Traumkante. Dole se navázal, vyrazil vzhůru, šest metrů nad zemí zandal smyčku do spáry s rovnoběžnými stěnami tak fortelně, že jsem ji potom vyndával 20 minut, pod kruhem potřeboval největší uzel (kabelku), takže byla kabelka na několikátý pokus vržena až k němu do dvanácti metrů (za vydatné obavy že po přesném zásahu kabelkou spadne na zem) a cvaknul 1. kruh. Vyrazil vzhůru podél mělké spárky, zde opět předvedl nevídanou smyčkovací techniku a v tranzu dolezl exponovanou svislou plackou k 2. kruhu, a cestou vynechal několik kyzů vyzývajících k položení tutové smyce. Metr nad kruhem cvakl stálici posílenou o vlastní uzlík a třesa se jak malej drahej pes bojovně vytraverzoval v římse doprava nad převis na vlastní hranu snů k 3. kruhu, kde zaštandoval. Byl jsem mu druholezcem, takže jsem vyrazil za ním za vydatného pokřikování o co nejsilnější dobírání. Až po traverz to šlo, zde jsem podlehl strašlivé vyhlídce na pětimetrový pendl (a lano by se pěkně pižlalo o spodek převisu opatřený ostrou železitou římsou), takže jsem uprosil Tomase k přijištění druhým lanem skrz 2. kruh. Traverz v mém podání rozhodně nebyl žádným čistým lezením, bylo to v tahu lana z obou směrů s důmyslně propracovanou logistikou typu Filipes ostře tahá, Tomas maličko povoluje, vše citlivě dramaticky podbarveno mým vyděšeným pištěním, za které by se nemusel stydět žádný špatně picnutý krmník. Dále pokračuje cesta po oblé hraně přes tři další kruhy poctivým rajbasem až ke slaňáku a gipfelbuchu. Celkem asi 65 metrů lezení. Takže závěr je jednoznačný: Filipse musíme přijmout do našeho oddílu, aby nám pozvedl úroveň lezení na písku.

autor fotografií: Tokytokytok, Jitka Z.

Vytvořeno: Lukas B 22.9.2003 09:00