Tak konečně! Po letech čekání na vhodné počasí v kombinaci s volným víkendem. Dva týdny už sledujeme s Gobem předpověďi a webkamery kvůli sněhu. Minulý rok datumově téměř na den přesně jsme se otočili asi 400 výškových metrů pod Glockner bivak (3250m), když jsme se bořili do půl stehen do sněhu.
Ve čtvrtek stanovujeme finální rozhodnutí, vypadá to dobře, pěkné počasí má vydržet až do pondělka. V pátek píše Gobo, cuká se, že se předpověď na neděli zkazila a jestli nepojede raději na Hrubici. Agituji a projíždím několik webů, Gobo nakonec nalézá jednu přepověď norského serveru, kde hlásí i na neděli jasno a tak potvrzuje. :)
Vyrážíme tedy kolem půl páté v sestavě Jindra, Gobo, Masťa a Peťo. Na Dolním Dvořiští krátká přestávka a pak zastavujeme až kolem půlnoci ve třetím patře parkoviště na Franc Josef Höhe (2350m). Uléháme na karimatky, po zkušenostech s kafkami z minulého roku nasazuji špunty do uší a tak spím nepřetržitě až do 7, kdy mě Gobo budí. Azurové ráno, paráda.
V 8:15 vyrážíme směr Glockner bivak. Raději dříve, s takovou předpovědí bude o něj určitě zájem. Po ledovci až pod stoupání žlabem na sněhové pláně pod bivakem se mi jde dobře. Pak to začíná. Funím, zastavuju, každou chvíli hlásím "přestávka". Znám svůj problém. Po každé takové přestávce to rozpálím a do dvou minut jsem s dechem v koncích a musím zase odpočívat. Zkouším tedy jít co nejpomaleji, tak abych to udýchal. Až do místa kde začínají skály hřebínku, na kterém stojí bivak, to jde. Ale pak se začíná jít velmi strmě vzhůru, takže opět samá pauza. Goba to nakonec přestane za mnou bavit a vyráží dopředu. Brzy mizí a mě to už vůbec ale vůbec nešlape a tak dávám müsli tyč a čaj z termosu, asi 20 minut odpočívám a vyrázím dál. Po 50 metrech za dalším výšvihem s překvapením už vidím bivak, tak to tam pomalu došourám. Jsem trochu na šrot, Gobo tu už přes půlhodinu odpočívá na palandě, tak se přidávám. Vyhlížíme Masťu s Peťom, ale místo nich dochází nějaký jiný maník a zjišťuje, jestli se ještě vejde. Ptáme se na kluky a prý to asi 300 výškových metrů otočili, že se na to necítí. Hm, klíče od auta nemají, ale výbavu na přespání si s sebou nesli, tak holt nějak do zítřka přečkají dole. Na bivak postupně dochází další, nakonec je počet na přespání 10. Odpočíváme, asi hodinu a půl rozehříváme sníh na čaj a polívku a kolem sedmé zalézáme do spacáků. Usínám tak kolem osmé, v jedenáct se budím, nemůžu usnout a pobolívá mě hlava, asi z té výšky. Je mi vedro, tak vylézám ze spacáku a pak už se daří opět zabrat.
Kluci z Budějovic, kteří jdou na Mayer Rampe, mají budíka na třetí. Vylezám asi v půl čtvrté a asi za hodinku finišuju s oblékáním a balením. To uz Gobo stoji nade mnou a mým batohem a hudruje, že jsme poslední a že jsem měl vstávat dřív, když mi to tak dlouho trvá. :)
Pod nástup jdeme asi jen 20 minut, takže v plánovaných 5 ráno tam jsme, pomalu se rozednívá a ani už není potřeba čelovka. Vytahujeme druhý cepín a Gobo už dupe nahoru. Vyjdu kužel pod úzkým hrdlem kuloáru a napadá mě, že bych něco mohl fotit a foťák mám v batohu. Takže ho vyndavám a Gobo mi mezitím odejde tak 200m. Až k ledovým délkám jsou vyšlapané stopy, takže to máme jednodušší, ale i tak je to hooodně do kopce. :) Levá horní část kuloáru je čistý led, stopy vedou nejprve vlevo a pak mírným traverzem zpět doprava. Takže opět funím, zastavuju, sem tam fotím. Asi ve třetine sněhové části se vyhoupne rudé sluníčko a od té doby se mi jde tak nějak lépe. Asi ta sluneční energie. Trochu Goba doháním, ale i tak na mě asi ctvrthodinu čeká na prvním ledovém štandu. Zatím jsme viděli padat jen asi tři kameny, dobře že jsme tu tak brzo.
První dvě jištěné délky jsou v ledu (50 a pak poctivých 60 metrů). Gobo vytáhne první, nalézám, po asi 12 metrech hned u prvního šroubu mám dojem, že mě neudrží nohy, kroutím se tam a snažím se nějak vymyslet, jak nestát chvíli na předních hrotech. Řešení nenalézám a tak raději co nejrychleji běžím za Gobem. Dofuním ke štandu, cvakám se a jsem rád že jsem tam. Gobo opět vyráží, když se ptá, kolik ještě lana, zbývá asi 8 metrů. Něco tam špekuluje, pak se dozvidám, že chtěl udělat štand, ale pak si všimnul prvního borháku, tak už dolezl k němu, lano vyšlo úplně přesně. Jsme tedy už v poslední, mixové a vyborhákované části a po třech krátkých, maximálně trojkových, asi 40 metrových délkách, dolézáme do sedélka. Tam už je poměrně rušno, po normálce přes Klein Glockner.
Balíme lana a volně dolézáme na vrchol (3798m). Asi půlhodinku se tu mrcasíme, fotíme, odpočíváme, pijeme čaj a doplňujeme cukry. Stále azuro a tak jsou perfektní výhledy. Ještě nás ale čeká sestup až na parkoviště F.J.H a tak vyrážíme.
Sestup je místy pěkně exponovaný, hlavně přes sedélko mezi oběma vrcholy. Sněhová návěj je ušlapaná, ale lávka dlouhá asi tři metry je uprostřed široká asi jen 30 centimetrů. Opatrně přecházím, ke konci spíše přeběhnu. :) I přes Klein Glockner je to ještě hezká expozice, pak už se slézá celkem v pohodě, sem tam se musíme vyhýbat s ostatními, mířícími nahoru. Za hodinku (v jednu odpoledne) dorážíme na Erzherzog Johann Hütte (3454m), kde sundáváme sedáky a helmy a balíme do batohů. Dál sestupujeme po snehových pláních, je to hezky z kopce a sníh se moc neboří, tak kde to jde, zkoušíme sjezd po zadku. Docela se to daří a končí to několikasetmetrovým sjetím posledním žlabem až dolů na ledovec v údolí. Paráda, není to ani hodina a už jsme dole, myslel jsem že nám to zabere i tři hodiny. Sundáváme mačky a docházíme na konec ledovce k serpentinkám pod parkovištěm. Tam na nás čeká Masťa s Peťom. V sobotu nahoru na parkoviště nešli, ale přespali tu dole. Takže ještě vyfunět těch 200 výškových metrů na parking. Jdu pomaličku, noha nohu mine, už není kam spěchat a ještě chceme dojet zpátky do Prahy, tak at se na konec moc nedorazím. :) Nahoře se ještě chvíli hřejeme na sluníčku, balíme, převlékáme, sušíme a hurá na zpáteční cestu.
Když opouštíme parkoviště, začíná pršet a Glockner se halí do mraků. Tak to vyšlo opravdu přesně.
Tak a ještě sem prý něco připíše Masťa, jak to viděl on, tak jsem zvědav. :)
Fotky od Masťy: http://picasaweb.google.com/pavel.mastny/Pallavicini2011?authkey=Gv1sRgCJCr3vWHtNjYiAE&feat=directlink
Fotky od Peťa: http://picasaweb.google.com/100236237771871471941/201105711GrossGlockner#
