Do Bavor
| Rubrika: | Reportáže z akcí |
| Autor: | Šlojíř |
Z letošního léta se radovali spíš zrzaví slimáci, ale kus modré oblohy se také našel. S Bártem se domlouváme na prodlouženém víkendu někde v horách a nakonec míříme do Karwendelu u Mittenwaldu. Partu doplňují ještě Milan a Martin Hejna, kterému odpadl vůz do Kaiseru.
Stařičká lanovka Karwendelbahn vyjede na vrcholky docela svižně, tak po vlastních to půjde určitě taky dobře. Na chatu Mittenwalder Hütte dorážíme od parkoviště za hodinu a něco - je asi v jedné třetině lanovky. Pro lenochody - u chaty lanovka nestaví. Sice v chatě mají luxusní odpad napojený až na veřejnou síť v Mittenwaldu, ale pitnou vodu ne. Tak pijeme celé 3 dny alespoň Keinovu pitnou vodu (Kein trinkwasser) a mittenwaldské pivo.
Gerberkreuz
Pod stěnu se jde od chaty podél úpatí masivu směrem na jih, potom v závěru skrze přírodní bludiště, jako ve filmu Shining, ale z kleče. Nejdřív zkouším nikam nevedoucí prorezlou hákovačku. Nástup Pinocchia za 5- je o něco vedle, to zjištění stojí to spoustu sil a času. Ale napodruhé natrefený směr je skvělý a brzy se objeví předvrchol. Martin s Milanem zkoušejí nejprve nalézt do Südwestgrat za 4, ale nakonec po našem nadšeném povykování dávají Pinocchia za námi.
Z předvrcholu by se dalo po skalkařsku slanit, ale lepší je dolézt až na samý vrchol ke kříži, to nejdříve v lehčím terénu po hřebínkách a po trávě bez jištění, potom pár délek hřebenu a stěny kolem 4. Milan se na předvrchol podívá ještě jednou kvůli domněle zapomenutým smyčkám, které se poté záhadně objevují u Bárta v báglu. Vrcholový hřeben je docela nepřehledný. Už mě jímají halucinace z žízně, vidím všude kolem lézt kozy v trojkovém terénu.
S Bártem stíháme ještě pivo na horní stanici lanovky a sestup za světla s pivem na chatě. Opožděné dvojce Martinovi s Milanem zavřeli lanovku a nenalili ani na chatě. První den se trochu protáhl a Karwendel vrací do reálu svými proporcemi.
Viererspitze
Už ze silnice je vidět poznávací znamení číslice 4 v západní stěně. Tenhle kopec je na pořadu dne 2 a nástup trvá skoro hodiny 3. Od chaty se kupodivu sestupuje - do ledovcového karu, potom do dalšího a vzhůru vymletým žlabem od jarního tání. Ten vypadá z parkoviště jako svislé lezení, ale až na pár skalních stupňů je chodecký. U Viererspitze je třeba ještě slanit k mnohým nástupům. Tedy až na cestu Südwestgrat za 4, kterou si vybírají Milan s Martinem.
S Bártem začínáme slaňovat sutí, nejdříve vodorovně, potom dolů průrvou do neznáma. Nechtěně spustím menší lavinu štěrku, ale lana to zvládnou bez úhony. Pak následuje druhá slaňovací délka a k nástupu opět nahoru. Tak volím metodicky průkopnickou metodu zaštandování na laně visícím shora a na jeho zbytcích jistím prvolezce. Konečně jsme na štandu s kruhem, ale od špatné cesty, kterou po délce napytlujeme, jsme zjevně v těžší Nordwestkante za 6.
Hledáme nástup do Westwand za 4+, ale marně. Jediný únikový komín je pěkně rozlámaný s trochou historických skob. Komín někde křižuje Westwand, to se dozvíme až následně. Ale alespoň nacházíme SW Grat za 4 a po lepených skobách vyběhneme po dalších třech délkách na vrchol, kde už se nudí ostatní. Společně dáváme okružní sestupovku přes sousední Dammkarr, skoro až k parkovišti a následně vyšplháme opět k chatě. Vedla i kratší varianta sestupu pod lanovkou, jak se následně dozvídáme z chatařova průvodce.
Südlicher Karwendelkopf
Třetí den jsme docela vyhaslí a navíc ráno trochu prší. Ale nakonec se sebereme a vyběhneme k horní stanici lanovky, kde je nástup na Südlicher Karwendelkopf. Cesty Südwand-Platte 5+ (Milan/Martin) a Südwest-Kante 6- (Bárt/Petr) - se nahoře sbíhají. Bárt vybojuje první převislou rozlámanou délku a já radši jistím pod převisem schován před sprchou štěrku. Pak už dále je lezení po pevné hraně a plotnách. Tohle šlo docela svižně, zbylý čas dne dáváme s Bártem velehorskou, jednodélkovou skalkařinu na vedlejším kopci. Milan nás fotí ultrazoomem z pivní terasy u lanovky.
Se zastávkou na balení věcí valíme na poslední nocleh k parkovišti u Mittenwaldu, večer zaběhneme na pivo, na guláš a na dechovku. Nedělní odjezdový den jedeme ještě do sousedního Rakouska vylézt nějaké skalky u fotbalového hřiště v Scharnitz. Bárt objevuje zahradní hadici a sténá slastí při očistě.
Jinak sousední Dammkarhüte, u které jsme byli jen na pivu, je sice menší (pro 12 nocležníků), ale nabízí spoustu nástupů do půlhodiny. Od parkoviště se na ní dojde asi za dvě hodiny.
| Vytvořeno: | Šlojíř | 16.9.2011 22:07 | |
| Upraveno: | Šlojíř | 16.9.2011 22:49 | další... |