Srpnový víkend v Tatrách

aneb západní Lomnicí a Vidlovým hřebenem

Panorama z Kežmarského štítu

Skalnaté pleso

Na lanovce do Lomnického sedla

Gobo v polovině 1. délky Stanislawského

Čekatelé pohledem z 2. štandu

3. nebo 4. štand

Pohled na západ

Chvilka odpočinku na Lomnickém

Tak a jde se na vidlák...

Jdeme ve smyčkách

Co to je za labyrint?

Pohled zpět k Lomnickému

Výlez na Východní Vidlovou věž

Zápis na Kežmarském a honem dolů, zapadá slunce

Všechny obrázky

Třetí víkend v srpnu, týden před oddílovými Tatrami, vezu Bohunku s naším juniorem do Kežmarku k rodičům. Chtělo by to ten víkend nějak více využít, nejlépe nějakou akcí v Tatrách. Domlouvám se tedy s Gobem, že v případě dobrého počasí pojede s námi a na sobotu či oba dva dny do hor vyrazíme.

Týden sleduju počasí a protože předpověď je slibná, Gobo jede s námi. Přespíme tedy v Kežmarku a ráno v sedm stojíme na zastávce směr Tatranská Lomnice. Pak ještě čekáme dost dlouho na lanovku, pokladny sice otevírají v 8, ale rozjet se má až v půl deváté. Sice už ve 20 nastupujeme do kabinky na Skalnaté pleso, ale tam pak stejně čekáme do devíti, než se rozjede i stařičká sedačka na do Lomnického sedla.

Chceme sestoupit do Teryho kuloáru po řetězěch, které tu prý někde jsou. Dost dlouho je ale hledáme a vystupujeme zbytečně asi 200 výškových metrů nad ně, abychom je pak nakonec našli, ale jedině díky dvojce, kterou u nich vidíme. Jsou celkem dobře schované, i když u nich je mužík, kterého jsme předtím nějak přehlédli. Kousek nad řetězy je i slanění, ale volíme raději řetězy, bude to jistě rychlejší.

Za pár minut jsme tedy konečně v kuloáru, vystoupáme až pod nástup Hokejky. Nějaká trojka se tam pokouší sundat kouslé lano. Taky hodina už dost pokročila, tím, jak jsme se motali a hledali ty řetězy. Je už po jedenácté a tak od Hokejky upouštíme a stoupáme ještě kousek výš pod Stanislawského(V). Tu je nalezená nějaká dvojka v první délce, čeká tu další dvojka. Nějak jim to ale nejde, první leze asi 10 metrů za dobu než se připravíme, takže Gobo vyráží s tím, že je musíme předběhnout.

Takže k prvnímu štandu spíše běžím než lezu, jsem tam chvilku po dolezu prvního, kde se od něj dovídám, že stejně slaní, že se na to nějak necítí. Nám se leze dobře. Sluníčko, rozhledy, cesta není těžká, takže za dvě a půl hodinky od nástupu jsme na hřebeni. Nahoře u lanovky dáváme nějakou tu müsli tyčku, dlouho se nezdržujeme, protože máme ještě namířeno na hřeben Vidlových věží.

V půl třetí se tedy navazujeme na přeložené 50m lano u začínajícího ostří hřebenu v úbočí na Lomnickém. Jdeme ve smyčkách, potkáváme zde dvě dvojky v opačném směru. Celkem to jde, ani moc nebloudíme, divné. :) Jižní strana je občas zahalená v mraku, ale ze severní strany je téměř jasno, tak nás hřeje sluníčko. Kolem půl osmé jsme v Kežmarské štrbině a v 8 hodin stojíme na Kežmarském. Slunce už za pár okamžiků zmizí za severozápadními štíty, takže jen rychlý zápis do knihy a mazat dolů, sestupovat budeme v podstatě za tmy.

Do Huncovského sedla jdeme ještě bez čelovek, ale tu už je musíme nasadit. Dáváme se vpravo, podle průvodce, ale několikrát při sestupu a hledání mužíků, nebo alespoň nějakého vyšlapaného místa, které by nám ukázalo cestu, nadáváme a Gobo stále opakuje, že jsme měli jít doleva a obejít Huncovský štít z východní strany. Zíráme s čelovkami do tmy, travnaté žebro z kterého máme někde odbočit je čím dál tím strmější a občas už mě napadá, jestli se nakonec nebudeme muset vrátit nahoru do sedla. Naštěstí nakonec cestu nacházíme a dostáváme se na suťová pole pod Huncovským štítem. Tma dost zkresluje, tak ještě bloudíme mezi kosodřevinami a párkrát se kousek vracíme, ale nakonec nalézáme stezku kolem Skalnatého plesa a docházíme k lanovce. Jsem už docela grogy, je asi půl jedenácté, ale musíme ještě sejít dolů do civilizace. Volíme sice delší, ale asi schůdnější cestu přes Hrebienok do Smokovce, nechce se nám scházet hnusnou sutí po sjezdovce do Lomnice. Ve čvrt na jednu jsme tedy ve Smokovci, kam pro nás z Kežmarku přijíždí můj švagr a konečně si můžu sednout. :)

V neděli odpočíváme a sluníme se na zahradě a odpoledne vyrážíme zpět do Prahy. Víkend se vydařil.


Fakta:

Nástup:

lanovkou z Tatranské Lomnice na Lomnické sedlo ( 18 eur), sestup po řetězech (dobře schované, mužík u levé strany hřebenu u suťoviska) do Teryho kuloáru
(pro lezení jen v západní lomnici je možno koupit zpáteční za 19 eur a z Lomnického sestoupit po hřebeni zpět do sedla na lanovku)

Cesty:

Stanislawski (V) - 2,5 hodiny
Vidlový hřeben (III - V) - 5,5 hodiny

Sestup:

přes Huncovské sedlo na Skalnané pleso - 2,25 hodiny (sestup za tmy)