Polské Jizerky a Stará škola

Rubrika: Reportáže z akcí
Autor: Zuzka

Gorzystow
1. Gorzystow
2. Rozcestí pod chatou
3. Jídelní lístek
4. Část knihovny
5. Pokoj
6. Romantika u krbu
7. Nalesnik s jagodami
8. Piwo grzane
9. Závodní rychlost
10. Boudo budko
11. Na Smrku
12. Rozhledna
13. Iglú
14. Namrzlá huba
15. Chata Orle
16. Pohled na Krkonoše
Konečně se nám rozjela běžkařská sezóna, a tak třeba přijde někomu vhod tip na jeden pěkný víkendový cíl.

Sice se poslední zimu běhalo spíš po svých, ale i tak jste trasu Bedřichov - Smědava absolvovali určitě víckrát než oblíbenou rozlezovku na Smíchoffce, no a protože ji asi hned tak nepřestaví, je dobré rozšířit si obzory dál směrem na východ. Stačí totiž přejet hranice a rázem se vám na polské straně hor otevřou další kilometry bílých stop.
Polským běžkařským centrem s největší hustotou tras jsou jednoznačně Jakuszyce (jezdí sem vlak z Harrachova), upravené tratě se ale táhnou na východ až k městu Szklarska Poręba, na jihu pak až k našemu Harrachovu a vesnici Polubný (kousek nad Kořenovem). Ta je také asi nejlepším výchozím bodem.
My jsme se do polských Jizerek vypravili poprvé předloni v lednu (to když ještě bývávaly v lednu hromady sněhu) na trochu zapadlou a na první pohled nenápadnou chatu, která je ovšem - a zdaleka ne jen mezi Poláky - tak populární, že o víkendu bývá těžké sehnat místo k přespání.
Chatka Górzystów je posledním zbylým domem z původní osady Velká Jizera, a protože se jedná o budovu bývalé školy, říká se jí také někdy Stará škola. Pozůstatkem z těchto dob je veleknihovna rozkládající se přes celou jednu stěnu hospody. Chata je ale vyhlášená v první řadě svojí atmosférou a kuchyní. Elektřina tu sice je, ale hodně se s ní šetří, takže v pokojích i hlavní hostinské místnosti večer svítí jenom krb, svíčky a petrolejky (prostě romantika). Přespat tu můžete za lidových 150 korun za noc, přičemž k dispozici máte i společnou kuchyňku a de luxe horkou podkrovní sprchu. Je tu pět vícelůžkových pokojů (celkem 40 míst), topí se normálně radiátory a dle naší zkušenosti se v pohodě se vyspíte i bez spacáku nebo zapůjčeného povlečení (deka i již povlečený polštář byly jako od Azurita). No a konečně i kvůli místním kulinářským specialitám se sem budete chtít vracet, ale bez práce nejsou koláče (ani naleśniki), takže nejdřív pár akčnějších tipů.
Pěknou projížďkou je už samotná cesta na chatu. Auto můžete nechat v Jakuszycích (blíž na chatu) nebo jako my ve zmíněném Polubném (blíž z Prahy), kde se dá parkovat zadarmo u kostela a přímo tady už také začínají značené trasy. Na Jizerku odtud vyjedete za chvíli, podél silničky na Mořinu vede pěkná upravená stopa. Pokud jste línější nebo vás tlačí čas, můžete využít placené parkoviště přímo na Mořině (40 Kč/den jde na údržbu tratí). Pak už jen stačí sjet dolů přes Jizeru k hraničnímu kameni a za chvíli jste u polské chaty Orle, odkud je to na Gorzystow necelá půlhodinka. Z Jizerky-Mořiny lze trasu bez problému zvládnout i s čelovkami (v případě pátečního popracovního příjezdu), sakumprásk necelých 8 km.
Jako cíl prvního výletu z chaty si určujeme Smrk a na radu místního znalce volíme směr nejprve po turistické modré a z rozcestí Drwale pak po bezbarvé silničce. Za celou cestu nepotkáváme živáčka, jenom zaváté smrčky a zbořené boudy, všude je ale parádní stopa i prostor na bruslení. Z dalšího rozcestí by šlo využít krátké odbočky na chatu na Stogu Izerskim (1 105 m. n. m.), ale nejsme přece mastní (dobře, je to do kopce) a najíme se až na Smrku. Z rozhledny je sice vidět díky mlze houbeles a taky je uvnitř strašná zima, ale nevadí, pod rozhlednou nacházíme iglú a tak si na svačinku zalezeme pěkně dovnitř (vážně to teplotně funguje, odhadem konstatujeme tak 5 stupňů k dobru). Honzu, odchovance Beskyd (proraž si svoji stopu), už od předchozího dne fascinuje kvalita i kvantita upravených tras, a aby nevyšel z formy, aspoň si dolů ze Smrku sjíždí Nebeský žebřík. Tam u nich na východě je to holt ještě divočejší, při každém mazání lyží vzpomínáme na kamaráda, který červený vosk prý zásadně "bere babě z adventního věnca". Razovité. Ze Smrku to už valíme po známých českých trasách přes Předěl na Jizerku, kde se zastavujeme na polévce, a pak opět přes Orle na naši chatku.
Večer konečně přichází čas okoštovat místní vyhlášenou kuchňu. Běžkaři, cyklisté i turisté se na Gorzystow sjíždějí v první řadě na naleśniki s jagodami, největší to specialitu podniku. Jedná se o tlusté palačinky z piškotového těsta s kopcem borůvek (ano, není jahoda jako jagoda) a tvarohu. Slanou variantu s houbami a sýrem ale též vřele doporučuji, chutnala nám snad ještě víc. Ještě si dovolím upozornit, že velká porce je opravdu VELKÁ (rozuměj pro Goba po drsné túře), k snídani bohatě postačí takzvaně malá. Co se nápojového lístku týče, položka "piwo grzane" už jistě vyděsila nejednoho Slováka, ale jedná se o další polskou specialitu a naštěstí jediný proces, kterým v tomto případě pivo prošlo, je ohřátí (čti pivo gřane - nebo tak nějak). Svařené s kořením a jahodovým sirupem vám ho tu naservírují v půllitru s brčkem. Tu zas může být poděšen český pivař, ale odhoďte předsudky a pivní svařák určitě vyzkoušejte, rozehřeje zmrzlé údy i náladu a nejlíp chutná na lavici před krbem.
Zmoženi výletem i večeří pak jdeme brzo spát, jen nás ze spánku občas vytrhuje řádění holandských hostů a jejich kytary (které se moc nelíbí paní domácí).
Druhý den je na čase důkladněji otestovat polskou magistrálu, vydáváme se tedy nejprve východním a potom jižním směrem směr Jakuszyce. Hustota tras je skoro nepřeberná, túru si tak každý může uzpůsobit podle výkonnosti, časových možností a klidně i momentální chutě na odbočku, kolem které zrovna jede. Konají se tu pravidelně závody, takže přímo v Jakuszycích se nachází lyžařský areál a okolo několik různě dlouhých tréninkových okruhů, kde je už ale také třeba počítat s hustším provozem. Na druhou stranu zase je tu kam se rozptýlit, závěrečný labužnický sjezd si užijeme skoro sami a po silničce s názvem "KGHM Polska miedź", rovné jak podle pravítka, frčíme pět kilometrů dolů jako králové. Výlet tak zakončujeme na chatě Orle, kde mimochodem kulinářskou zastávku spíš nedoporučuji - třeba výše opěvovaný pivní svařák si tu kuchař představuje jako čisté, trochu teplé tmavé pivo; spolu s dalšími dvěma naletěvšími Čechy se zhruba hodinku vzájemně podporujeme v konzumaci ve stylu "za tolik zlotých to do sebe vtlačím". Chyběly už jen studené párky. Hospoda je známá i tím, že tu zhruba každý druhý host (bez rozdílu národnosti :-) bez rozpaků konzumuje vlastní chleba se salámem. Největší hustota paštikářů je u krbu, dle hesla "proč jíst svačinu na mrazu". Důvod neznámý (silný nepoměr cena/výkon místní kuchyně?), ale nikdo, včetně personálu, se nad tím nijak nepozastavuje.
Večeři na naší chatě si zinženýrujeme tentokrát sami a ke krbu si pak kupujeme české lahváče.
Ráno je po dvou mlhavých dnech konečně azuro, samozřejmě, když musíme domů, tak ještě poslední naleśniki a svařené pivo a máme palivo až do Polubného.
O víkendech radím si místo na spaní předem rezervovat, o svátcích pak s velkým předstihem (i když v případě nouze vás nechají přespat i na podlaze v hospodě). Ve všední den jsme ale zase měli 8lůžkový pokoj první den sami pro sebe. Paní domácí rozumí česky a bez problémů zaplatíte i v korunách. Když zrovna není sníh, je to tu ideální na kola.
Tak skol a ahoj u krbu.
PS: Toto není píár článek (-:
A ještě omluva pro ty, co čekali vtipný článek o staré škole s proprietami jako artisky, zmijovka, šponovky a červená šusťáková bunda.

Web: http://chatkagorzystow.prv.pl/
Mapa: Jizerské hory: Česko-polská lyžařská magistrála, 1:50 000

Vytvořeno: Zuzka 6.1.2015 23:59