Krátký článek o tom, jak jsme jeli s Ondřejem do nejdražší země Evropy na nějakou tu čtyřtisícovku.
Již od minulého roku jsme rozhodnutí, že letos v létě vyrazíme na Mont Blanc. Z jara padla volba termínu na první srpnový týden. Původní plán byl takový, že nejprve zajedeme do údolí Saastal ve Švýcarsku, zde provedeme aklimatizaci a poté přesun pod M.Blanc.
V Saastalu jsem byl již loni, takže o to snazší jsme to měli letos, že už jsem veděl kam jet a co zařídit. A o to bych se chtěl v tomto článku s vámi podělit.
Z Čech jsme vyrazili v pátek 31.7. na noc. K ránu jsme dorazili do kempu Kapellenweg v obci Saas-Grung. Součástí ubytování, kdekoliv v Saastalu je i tzv. CitizenPass, na který je možno v rámci pobytu využít místní autobusy a lanovky. Tuto kartičku jsme dostali ihned při nahlašení se v kempu a platí okamžitě.
Takže jsme hned vyrazili na lanovku Hohsaas, abysme okoukli nástup na normálku na Weissmiess. Další den jsme tedy první lanovkou opět vyjeli na Hohsaas a za nádherného počasí vyšlápli na vrchol Weissmiesu (4017m). Cesta přes ledovec utíkala rychle a po přeskočení pár trhlin jsme brzy na vrcholu. Poté sestup stejnou cestou a návrat zpět do kempu.
Další den, to jest pondělí 3.8. jsme přejeli autobusem do Saas-fee, vyjeli lanovkou AlpinExpress, dále metrem Metro-Alpin až na Mittelallalin. Nutno dodat, že na Metro-Alpin neplatí CitizenPass a platíme 36CHF. Ovšem obsluha nám sděluje, že zakoupená jizdenka platí jak na cestu zpět, tak až do konce našeho pobytu. Můžeme na ní i do ledovcové jeskyně, bohužel na tu už nezbývá čas. Z Mittelallalinu nás čekala cesta přes vrchol Aplhubel do bivakovací boudy Mischabeljochbiwak. Vhodná pro přespání v rámci aklimatizace, protože se nachází ve výšce 3847m.
Od horní stanice metra se pokračuje stejnou cestou jako normálkou na Allalinhorn ovšem v sedle Feejoch se odbočí vpravo a přes exponovaný skalnatý hřebínek obtížnosti asi I-II (jedno místo tak za III) se dojde na skalní vrchůlek Feechopf. Odtud jdeme opět po sněhu mírně dolů do sedla Alphubeljoch, dále jsme pokračovali JV hřebenem na Alphubel. V horní části této výstupové trasy se nachází strmější část a protože bylo hodně teplo a sněhu málo, tak šlo spíše o ledový svah o sklonu cca 40st. Pro tuto část trasy jsem vzal šrouby do ledu a Ondřeje pro jistotu dobíral ze štandu. Po povinném odfocení na vrcholu Alphubelu (4206m) pokračujeme sněhovou planinou až na začátek dalšího skalnatého hřebene, který spadá do sedla Michabeljoch, kde se nachází "náš" bivak. Sestup exponovaným hřebenem byl opět v průměrné obtížnosti II. Bivakovací bouda je prostorná, uvnitř jsou tři stoly, lavice, kamna, dřevo a více jak dvacet míst na spaní, včetně dek. Šíře jedné matrace je asi 60cm, ale my byli rádi, že jsme si vůbec lehli, protože celý bivak okupoval zájezd francouszkých důchodců. Voda se rozmrazuje ze sněhu a bouda má i suchý záchod. Takže luxus. A jako bonus výhled na Matterhorn. Ve světle zapadajícího slunce úžasná podívaná.
Po přespání vyrážíme stejnou cestou zpět, pouze vrchol Alphubelu obcházíme zleva a napojujeme se na vyšlapanou cestu po ledovci východním svahem. Tím jsme ušetřili čas a síly a také se vyhnuli ledovému hřebenu. Když se ocitáme opět v sedle Feejoch, tak v rámci tréningu ještě vybíháme na vrchol Allalinu (4027m). Při návratu lanovkou dolů potkáváme vyborného českého vůdce Viktora Kořízka. Dáváme se sním do řeči a výstup na M.Blanc nám silně nedoporučuje. Dovídáme se, že je opět zavřená chata Gouter, tzn. i normální výstupová trasa, po které jsme chtěli jít. Místo toho nám nabízí alternativu ať zkusíme Dufourspitzi, kde naopak panují ideální podmínky. Po návratu do kempu jsme tedy zasedli k internetu, zjistili vše potřebné a je rozhodnuto. Expedice Mont Blanc je přejmenována na Expedice Monte Rosa.
Další den, tj. středa 5.8. je ve znamení odpočinku. Celý den se tedy poflakujeme, jíme, odpočíváme a ladíme plány na nový výstup. Pozdě odpoledne ještě vyjíždíme lanovkou na Hannig, kde užíváme slunce a výhledy na protějěší stranu udolí s vrcholem Weissmiesu.
Ve čtvrtek 6.8. opouštíme kemp, kde jsme za pět dní zaplatili celkem 205CHF a přesouváme se do vedlejšího udolí, do obce Täsch. Parkujeme za 10CHF/den u MetroTaxi. Poté jedeme vlakem do Zermattu za 8,2CHF(jednosměrná) a dále pokračujeme zubačkou na Gornergrat za 38CHF(jednosměrná), vystupujeme na předposlední zastávce Rotenboden. Odsud pokračujeme značenou cestou po ubočí Gornergrat směrem na MonteRosaHutte. Rezervace spaní nebyla dopředu možna, jelikož chata již byla beznadějně obsazena, proto bereme stan a zůstáváme u jezera Gornersee, kde je voda. Viktor nás ještě varoval slovy: "Se stanama se dá, ale bude to nářez", protože od jezera na chatu je převýšení 200m a od chaty na vrchol dalších 1800m, celkem nás tedy čeká převýšení 2000m. Pro úplnost dodávám, že kempování zde u jezera a v okolí chaty není povoleno, proto stavíme stan až večer po 18hodině. Vaříme čínské nudle a jde se spát. Stáváme brzo a to o půlnoci. Počasí je výborné, je bezvětří, jasno a teplota kolem 11stC. Před jednou hodinou vycházíme a asi za 45min jsme u chaty MonteRosaHutte, kde se už svítí a vycházejí první horolezci. My se dlouho nezdržujeme a rovnou jdeme po značené pěsině přes Obere Plattje k nástupu na ledovec, kde nasazujeme mačky. Tam nás také dobíhají první guidi s klienty. Dále je potřeba překonat něco jako ledovcový labyrint, jsme rádi, že dvě skupiny jsou již před námi a ukazují nám cestu, tudíž nebloudíme potmě mezi trhlinami. Jakmile vyjdeme na souvislý ledovec, je orientace snadná, ale stále ještě se držíme v závěsu za skupinami. Za skalní stěnou Sholle, kterou obcházíme zleva, následuje rozdělení trasy do dvou směrů. Rovně se jde do sedla Silbersattel, tuto cestu později využijeme pro sestup. My se dáváme doprava a přes sněhovou pláň Satteltole a dále příkře ledovcovým svahem do sedla Sattel. Odsud pokračujeme vzhůru po kraji sněhového hřebene na další sedélko tvořené skalnatým hřebínkem. Další výstup již vede zužujícím se ledovým hřebenem, později po skalách na skalní předvrchol (4499 m). Odtud několik metrů níže a dále přes několik obtížnějších skal, věží a po skalních stupních po levé straně hrany na vrchol. Této výstupové trase se říká "Švýcarská klasická cesta". Celý výstup nám trval asi osm hodin a kolem deváté se fotíme na vrcholu Dufourspitze (4634m). Díky ideálnímu počasí a podmíkám je zde hodně lidí, takže jenom rychle sníme pár tyčinek a už se řadíme do vláčku na sestup.
Sestupuje se po konopných lanech která vedou ze sedélka mezi vrcholy Dufourspitze a Dunantspitze do sedla Silbersattel. Skupin je zde hodně a tak nám sestup asi 80m vysokého svahu trvá přibližně 40min. Protože guidi své klienty každou délku jistí, resp. spouštění přes půllodák a pak sami volně slézají. V sedle ještě čekáme na nějakého švýcara, který šel za námi a posbíral moje poztrácené doklady a klíče od auta. Protože jsem si na vrcholu Dufoufspitze špatně zapnul batoh a během sestupu vše vypadalo. A protože peníze už nemám skoro žadné a tak se mu odmněňuji alespoň vřelým slovem. Další sestup k chatě MonteRosaHutte je dlouhý, nudný a vede po stejné trase, takže nemá cenu se o něm dále rozepisovat. Mohu snad jen dodat, že už jsem nic dalšího nepoztrácel. Dole u jezera balíme schované věci, dojídáme zbytky jídla a připravujeme se na další pochod smrti na stanici zubačky.
Když se doplazíme na Rotenboden, slunce je už nízko a unavené nohy vypovídají službu. Proto do Zermattu jedeme opět zubačkou a to opět za 38CHF. Švýcarské dráhy jsou pokrokové a tak i ve vlaku můžeme platit kartou. V Zermattu přesedáme na Zermatt-Shuttle opět za 8,2CHF a vracíme se do Täsche. U auta jsme se západem slunce, hladoví tak, že sotva lezem.
Jet na noc domů by tedy bylo příliš nebezpečné, takže rozhoduji, že někde na divoko přespíme. Vyrážíme z Täsche a kdesi za obcí Visp nacházíme místo na zaparkování a pěkné místo na spaní. Ráno se již odpočatí vracíme do Čech.
Ještě bych zmínil, že tam i zpět jsme jeli přes horské sedlo Furkapass. Po cestě zpět zde děláme krátkou zastávku a kocháme se výhledem na blízké skalní žulové stěny. Dokonce je odsud vidět hřeben vrcholů Alphubel, Täschhorn a Dom, vzdálený asi 70km. Nějaké články o lezení ve Furkapass jsou zde: http://www.horyinfo.cz/search.php?rstext.....likost=sab a v budoucnu bych se sem rád podíval a něco málo vylezl. Takže by to mohl být tip na letní hory.
A nakonec ještě pár užitečných rad a odkazů:
- Trasu z Čech jsme zvolili kolem Mnichova a dále k jezeru Bodensee. Zde se člověk na chvíli dostane do Rakouska. Je potřeba sjet včas v Německu z dálnice, aby se nemusela kupovat dálniční známka pro Rakousko. Úsek se objede přes obce Bregenz a Hard. V Hardu je benzinka JET, kde mají levný benzín. Pokud se tudy jede v noci, průjezd je plynulý, přes den čekejte kolony, i němci rádi ušetří.
- Na švýcarské dalnice je potřeba dál. známka, existuje pouze roční za 40CHF. Dá se koupit použitá a následně opět prodat.
- Taky vhodné tankovat na Onu v Nýřanech před Rozvadovem, kde je benzín o několik korun levnější než na dálnici.
- Vím, že je to asi jasné, ale i tak ještě zmíním, že do švýcarska je dobré mít pas, není v EU.
- Dále co se týče navigace v terénu, používali jsme vytištěné topo mapy ze serveru https://map.geo.admin.ch a elektronické openstreet topo mapy ze serveru http://freizeitkarte-osm.de/ nahrané v Garmin Oregon
- Předpověd počasí, která vycházela dost přesně, jsme zjišťovali zde http://www.meteoswiss.admin.ch/
- A úplný závěr video od Ondřeje: https://www.youtube.com/watch?v=ULPGPnVnssg |
