MONT BLANC 2016

Rubrika: Reportáže z akcí
Autor: Ondra.K

Vrchol 4810 m.n..m
1. Vrchol 4810 m.n..m
2. Vrcholový hřeben
3. Stín Mnt. Blanc

Výstup na nejvyšší horu Evropy - MONT BLANC 4810 m.n.m
----------------------------------------------------------------------------
TEXT: Ondřej Kavalír, Radim Brom

Jeden celý srpnový týden. Jedno auto, v něm čtyři lidé (DavidZ, OndraK, Evka a Radim) a obrovská kupa výbavy. Cíl - dojít/vylézt nejvýš, kam to v Alpách jde.
Aklimatizace probíhá, stejně jako minulý rok, ve Švýcarsku v údolí Saastal. Během čtyř dnů slézáme dva místní vrcholy LAGGINHORN (4010 m.n.m) a NADELHORN (4327 m.n.m.). Ve středu přejíždíme do Chamonix.
Auto necháváme na parkovišti a odjíždíme tramvají-du Mont Blanc na její horní stanici. Dále pokračujeme pěšky. Batohy jsou strašně těžké, čeká nás 800m převýšení do postupového tábora Tete Rouse (3167 m.n.m.). Zde plánujeme strávit noc ve stanu a okolo půlnoci vyrazit k vrcholu.
Když přicházíme do tábora, nestačíme se divit. Je plný Čechů a Slováků. Zjišťujeme, že to je zájezd nějaké vyvedené cestovky, co doveze lidi pod MB a ti nemají moc ánunk o horách... Stavíme stan a užíváme slunečné odpoledne. Nakonec se ještě dávám do řeči s šerpou z Káthmándú, který tu pracuje na chatě jako údržbář. Byl pětkrát na Everestu! Domlouváme se, že příští rok ho navštívím. Je na čase zalézt do spacáku. Máme 4 hodiny do budíčku.
Těsně před půlnocí padá velká kamenná lavina a hučí na všechny strany. Nemám dobrý pocit, jelikož padá známým Grand Kuloárem, přes který máme jít-traverzovat. Na motivaci to zrovna nepřidává. No nic, zvedám se a vylézám do jasné noci. Vaříme čaj, bereme batohy a vyrážíme. Za svitu čelovek překonáváme ledovec Tete Rouse. Kolem se kupí množství světel, které také pomalu vyráží vzhůru. Se strachem přebíháme úsek kuloáru. Díky bohu nic nespadlo. Před námi se tyčí 600 metrový skalní výšvih, který končí chatou Gouter. Po dvou hodinách jsme u ní, tam se za nás řadí několik skupin horolezců a klientů s guidama. Lidí jak na Václaváku. Po sněhovém poli stoupáme dlouhým svahem k vrcholu. Nekonečná cesta, ještě že je tma, za světla by to bylo horší. Pod prvním sedlem se odvazujeme z lana a opouštíme Davida a Evku, jsou o něco pomalejší a my chceme být s Radimem na vrcholu za svítání. Jdeme sólo. Postupujeme velmi rychle, předbíháme většinu skupin. Se stoupající nadmořskou výškou i naše rychlost klesá. Začíná se mi hůř dýchat. Před závěrečným hřebenem už postupuji stylem - 5 kroků - vydýchat - znovu do kopce. Radim jde jako stroj. S východem slunce stojíme na vrcholu. Nádherný ‚kejče‘- jak by řekl Míra Šmídu. V dáli na západě vidím stín hory. Krásná pyramida. Jsem šťastný, splnil jsem si dlouholetý sen. Užíváme vrcholových rozhledů, fotíme vrcholovky a jdeme dolů.
Čeká nás únavný sestup. Skoro 2500 výškových metrů. Přibližně hodinu pod vrcholem potkáváme Evu s Davidem. Bojují statečně. Sestup odnáší hlavně kolena. Po týdnu v horách jsou dost unavený. Díky našemu skvělému času stíháme kuloár ještě bez paprsků slunce, které uvolňují ony laviny. Přebíháme kuloár a míříme do tábora, kde čekáme na zbytek týmu. Přicházejí po 2 hodinách motajíce se po ledovém poli. Po odpočinku se rozhodujeme pro sestup až na parkoviště, neb v údolí se tvoří bouřkové mraky.
Vše dobře dopadlo, byly skvělé podmínky a my spokojeně uléháme ve Francii na louce u lesa. S pohledem na hvězdy usínám a nechávám si zdát o další expedici. Třeba Elbrus...

Vytvořeno: Ondra.K 19.9.2016 13:21
Upraveno:Ondra.K 3.10.2016 09:32