Vlídné slunečné počasí tereziánského babího léta, spolu s rozdělením početných ratolestí mezi babičky a tetičky nám umožnilo sobotní výpad do Polského Podkrkonoší do oblasti Sokoliki. už kdysi mi o sokolíkách vyprávěl Jarda Novotnej (kdysi člen oddílu), prý je to ve srovnání s Jizerkami jemnozrnější, vynýtovanější, orientačně jednodušší, koncentrovanější, blíž od parkoviště a úměrně tomu přelidněnější. Potvrzujeme ve všech bodech.
1. nejlepší parkoviště je u chaty švajcarka, je placené, 5 zl nebo 1e. kdo přijede pozdě a nevejde se, má to o dvacet minut do kopce dál.
2. existuje úžasný průvodce na křídovém papíře, dělaný ve stylu středomořském, to znamená barevné fotky, barevné čáry, popis jištění (čili asekuracia) ve stupnici od bardzo dobra přes dobra a sredna po marna (asi není třeba překládat) a neobtěžuje se údaji o prvovýstupcích. dá se koupit ve švajcárce. stejnou službu udělá zdarma i portalgorski.pl, kde je možno si stáhnout cosi do matlacího telefonu.
3. stupnice obtížnosti je I-VI, VI+ a dale VI.1 , VI.2, VI.3 atakdále. Převodní tabulka se dá dohledat, ale softmover ji nepotřebuje, páč víc než šestku nevyleze.
4. cesty jsou zde kompletně po vokách, částečně po vokách i po vlastním, od dvojek po VI.milion, dle převodní tabulky něco jako 11-, zaleze si opravdu (skoro) každý.
5. (skoro) každá cesta a vyvokovaná tuplem končí slaňákem ze dvou vok spojených řetězem. Umístění slaňáku je zhusta nesmyslné, skoro bych se nebránil výrazu prasecké - lano se mrmlá přes hranu, vede do pendlu a nahoře ubere kus cesty.
6. na některých věžích nedostupných chodecky je nerezová krabice s vrcholovou knížkou. Kdo však očekává saskou pískařskou (či jizerskou) kulturu knížek a zápisů, bude nepříjemně zklamán, místo úhledných a úsporných zápisů převládají tupě oplzlé bláboly a čmáranice.
7. děsně lidí, řekl bych, že na nejvýznamnějších sektorech Krzywa a Sukiennice se tísnilo přes sedmdesát kusů lezeníchtivých bezocasých hominidů. Byli jsme však jediné lezecké družstvo vybavené PoVlem (ke kterému je trvaroskalí velmi nakloněno a do svých útrob lačně přijímá frendy, čoky a nakonec i uzly), takže všechny kompletně nevynýtované cesty byly k dispozici pouze nám. dobrá třetina lezeckých družstev lezla TR stylem s obejitím stěny a hozením lana na rybu do slaňáku (nic proti), ale důsledně omezovala výběr cest na směry kompletně vynýtované (nevím proč, snad z důvodů orientačních). Přesto, že jsem autista a introvert a větší srocení lidí mi nedělají dobře, jsem nijak zvlášť netrpěl, atmosféra pod skalama byla milá a přátelská, když to porovnám s Vysočinou, tak nebe a dudy (byť to jsou širokodaleko nejlepší "sportovní" skály s dostatečným portfoliem cest všech obtížností, ale není poblíž nic takového jako Brno a zřejmě byznys s horoškolami není v Polsku tak přebujelý).
8. výhledy na severní svahy kerkonoš velmi famosní.
9. silnice v Polsku a celkově kultura pozemní dopravy odpovídá nevalné úrovni kultury vrcholových knížek. Jak se zhusta sebemrskačsky samohaníme o strašlivém utrpení na českých silnicích, v Polsku nacházíme své mistry - ať už kvalita povrchu komunikací, přehlednost dopravního značení, tupé ksichty dopravních policistů, klobouky šinoucí se čtyřicítkou a nevnímající okolí, arogantní hovada v esůvéčkách a neosvětlené a neoodrazkované rodinky cyklistů po setmění na silnici první třídy.
10. celkově hodnotíme výlet jako poučný, podnětný a uspokojivý.
Cestou domů jsme jednak pojedli něco ryb ve smažálni http://www.wojcieszyce.pl/smazalnia, doporučujeme, obsluha mírná, ceny rychlé a výhled dechberoucí. plotit za pstragi je možno nejen zlotem, ale i korunami a eury, paní u kasy žertovala, že čímkoli, u čeho najde na internetu směnný kurz.
Dále jsem těsně před setměním jen tak nalehko a bez batohu navštívili Bobrowe skaly nad Piastow (místní část Szklarske Poreby), tam naopak nemá smysl jezdit vůbec, přestože průvodce nabízí přes padesát cest ve všech stupních obtížnosti, jsou to zamešené kvaky ukryté ve v bujném maliní.
|
