V sobotu jsme se sešli pod pravou plotnou v pražských Hlubočepích, někdo přijel autobusem a někdo si užil cestu motoráčkem pražským semeringem, čekaly nás dva krásné slunné dny. Nacvičovali jsme základy záchranářských technik, a to od/blokování jistítek, reverza, půlloďáku, následně jsme pokročili k "vyšším dívčím" technikám, jako je kamarádská dopomoc, Hoi, Strauss, spouštění na svázaných lanech a slanění se zraněným. Nácvik Straussova vytažení protiváhou s využitím otevřené gardy byl zábavný zvláště u Lucky a Ivoše, který jako raněný váží o půlku víc než Lucka. Lucce nestály vlasy hrůzou na hlavě, nene, to musela vytahovat Ivoše hlavou dolů k velkému pobavení okolních družstev. Konečně jsme si mohli pohodlně přečíst její nápis na triku vzhůru nohama. Petra to měla při vytahování TomaK trochu jednodušší.
Při slanění ve dvou s přesedáním na další štand, se osvědčily šikovné ruce na pletení vánočky. To si nestihli vyzkoušet Dano a Michal, a pak jim to druhý den chybělo. Jako zkušený instruktor se nás ujal hlavně Gobo. Kuba se věnoval individuálně Márovi. Happy na nás odborně dohlížel a radil ve vzdálenější polovině ploten. Kde byli TomášK, Katka, Dano, Michal, Petra a TomK. Nehynoucí sláva Happymu, že i Michala K a Janču naučil spolehlivě půlloďák na obě strany. V mezičase si Michal D s TomemCh střihli nějakou tu lezeckou cestu více či méně morálovou.
Ještě jsme si vyzkoušeli tahání Janči z ledovcové trhliny a odnesení Lucky do restauračního zařízení, kde parádně hrála country kapela a nedostali jsme od obsluhy přes hubu, i když to tak na začátku vypadalo.
Foto od Happyho
http://photos.app.goo.gl/wa7NzWT1MrkcTfSK6
V neděli ráno za krásného slunce jsme se sešli v Divoké Šárce a očekávali, co bude následovat a hle, přišla SMS, že se Kuba ztratil večer při slanění z Žabáka, je mu zima, je tam někde ve skále, nemůže přistát vrtulník a hlavně je mu ZIMA.... Zjistili jsme, kde se Žabák nachází a nejrychlejší cestou jsme se tam vydali. Michal se odpojil a šel pod skálu, aby nás navigoval, ostatní rychlým krokem směřovali na vrchol skály. Cestou jsme Kubu zahlédli a zdokumentovali na foťák, kde je. Ani jsme netušili, jak nám tato informace v budoucnu pomůže.
Na skále jsme se snažili zmobilizovat a každý si svým tempem oblékal sedák a diskutovali jsme strategii, jak se k Jakubovi dostat a jak ho zachránit a kdo by co mohl...
Mezitím Michal objevil Kubu, zavolal nám, řekl, že ho vidí a čekal na pokyn. No a aby o tu legraci nepřišel, povolali jsme ho nahoru.
Dano byl první připraven, natěšen, ověšen železem. Byl si jistý znalostí terénu, tak jsme ho nechali slanit jako prvního, avšak se minul, Kubu nenašel. Michal už byl ale nahoře, takže ho nemohl navigovat.... Pak jsme mudrovali, co dál, čímž jsme pěkně ztráceli minuty, každý měl nějaký názor a nějak jsme se nemohli dohodnout. Nakonec jsme pověsili další lano a Janča začala druhý pokus hledání Kuby, tentokráte úspěšný. Ivoš se následně spustil přímo ke Kubovi, udělal improvizovaný štand, cvakl do něj sebe i Kubu, následně se přidala i Janča. Snažili se s podchlazeným Kubou komunikovat a marně čekali, až se slaní zbytek.... Aby ne, Ivoš nezahlásil lano volné a nikdo tomu nevelel a kolektivní velení nefunguje....
Než slanil zbytek družstva, Ivoš s Jančou se snažili zjistit Jakubův zdravotní stav a trochu ho zahřát, ne úplně šikovně, ale aspoň trochu. Když už byli pod borovicí, kde ležel Kuba, skoro všichni, vynořil se odnikud Dano, který byl trochu ponechán svému osudu. Také chyba. Neřekli jsme si nahoře plán B, když Kubu nenajde. Po delších přípravách slanil Dano s dalším lanem na polici níže připravit štand. Pustil se do toho s patřičnou dávkou železa. Za ním slanila Lucka, která připravila pohodlnější štand kolem kmene stromu a chystali poslední délku slanění. Přispěchal tam i Tomáš, který na štandu zůstal, zatímco Lucka s Danem už jeli až pod skálu.
Ivoš při přemísťování na polici předvedl filmový skok na laně. Pak už spolu s Jančou připravili slanění dvou osob, aby si to Michal vyzkoušel. Výborný nápad, když to nikdy nedělal. Ivoš slaňoval vedle Michala s Kubou. Michal, jak to neměl vyzkoušené, se s tím trochu pral, takže se po dvou metrech slanění pod Kubou prohodili. Byli to ale kluci šikovní a celou dobu zůstali vždy nějak jištění. Ivoš si vzal Kubu na záda a slanil s ním k Tomovi na polici, kde se převěsili na další slanění. Dole čekala Lucka, která si hodila Kubu na záda a slanila s ním dalších pár nepříjemných metrů mezi trním. Ivoš s Danem a Michalem sestavili improvizovaná nosítka, na které položili Kubu a otloukáním o skalky a kořeny ho celá skupina snesla na cestu, kde naše záchrana končila. Nyní už jen sebrat svých pár švestek a hurá do hospody to všechno shrnout, nechat si od Goba nasypat popel na hlavu a dát si prima občerstvení. Asi největší kámen úrazu byla absence velitele, už víme, jak ho příště efektivně nalézt! Odvolání pozorovatele a navigátora pod skálou byla další chyba. Také posílat dolů na průzkum někoho, s kým ještě nejsme úplně sehraní, o kom nevíme, jaké má zkušenosti, i když profesionálně mate tělem, nebylo dobře. Kdybychom vyloučili tyto tři chyby, tak záchrana mohla být i o 2 hodiny rychlejší. Každopádně v hospodě při dobrém pivku jsme vše zhodnotili, pobavili se a s doufáním, že tyto nabyté znalosti a zkušenosti nebudeme potřebovat, se těšíme na další akce.
|
