Poslední záchvěv zimy v Tatrách

Jaro u Zamrznutého plesa

Slezský dům

Slezský dům na Velickém plese

Nad Dlhým plesem

Polský hřeben

Impozantní závěr Bělovodské doliny

Táborisko - kryté ohniště

Buřty, jako jinak...

Ráno rychle balíme. Spaní na podlážce bylo OK

Dolní tok Litvorového potoka

Bielovodská dolina je nejdelší ve Vysokých Tatrách

Všechny obrázky

Máme tři dny volna. Míříme na Poľský hřeben a dál se uvidí. Myslíme ještě na Váhu a Koprovské sedlo. Jenže řekni Bohu o svých plánech a on se ti vysměje...

Hned v Popradu na nádraží zaťal sekeru žlutý vlak půl druhé hodiny. Aspoň jsme mohli za svítání pozorovat na loukách někde u Svitu východ slunce za Tatrami, stádo srnek a obrovskou medvědici s medvíďaty.

V Tatranské Poliance hážeme batohy na záda až za bílého dne. Pozdě. Tanapácký mikrobus na Slezský dům pojede až v červnu. Auto z hotelu bere jen ubytované. Jdeme tedy pěšky.

VIDEO: www.youtube.com/watch?v=i9nmW-3bO_0

Sedmikilometrový pochod smrti po asfaltu v lyžařských botách končí v poledne na Slezanu. Jen co dosedneme na lavičky před hotelem, začne pršet. Lije jako z konve. To přece nemělo! Předpověď počasí byla dobrá.

Ubytujeme se v turistické části Slezského domu a lenošíme na palandách až do druhého dne. Na oddílový týden to tady ale není - ubytování stojí v přepočtu 900 Kč/noc. A další velké peníze stojí jídlo v hospodě.

Po ránu vyrážíme znovu nabalení natěžko. Ještě nás zastavuje ranger Tatranského národního parku: "Kam jdete, proč máte lyže, jste horolezci, z jakého oddílu? Ne děkuji, průkazku nepotřebuju. Skialpinisté nahoru nemohou, ale vy ano."

Strmý svah od Velického plesa k Večnému daždi vysupí Hanka na botách přede mnou, a pak skoro zdechne. Takže si nevychutná mé skvělé vyprávění během šoupání lyžemi směrem vzhůru, jak jsem kdysi sjel Krčmarov žlab, jak je pěkný sjezd z Guľatého kopce, jak přes Ovečka přejela lavina z Gerlachu a nic se mu nestalo, a ani jak jsme spolu tábořili jeden den v sedle mezi Východnou Vysokou a Kupoľou a druhý den v Tetmajerově sedle, a další bohatýrské historky, které přece musí každého chytit u srdce... :-(

Okolo Dlhého plesa dojdeme na konec Velické doliny. Lyže znovu připínáme na batohy, do ruky bereme cepín a lezeme strmým sněhem a pak podél řetězů na Poľský hrebeň (2200 m).

Od bizarního samorostového rozcestníku sejdeme pěšky o něco níž pod skály už v Bielovodské dolině. U dalšího rozcestníku s modrou značkou teprve nasazujeme lyže. Čeká nás dlouhý sjezd. V těchto místech před měsícem se Radim s Tomášem pokusili odtrhnout lavinu.

Přečtěte si jejich historky: www.humweb.cz/articles_view.php?idart=709

Objedeme Zamrznuté pleso, sjedeme úzkou roklí v jezerní stěně na Litvorové pleso, prokličkujeme jeho kamennou morénu a motáme se ve strmé kosodřevině mezi Hrubou vežou a Hviezdoslavovým vodopádem. Sníh skončí až pod hučícím vodopádem.

Pěšky musíme dojít jen zhruba poslední kilometr na horolezecké táborisko na polaně Pod Vysokou. Oheň, buřty, bivak na připravených dřevěných podlážkách.

Třetí den už nemáme čas ani sílu vyrazit o kilometr výš na Váhu, jak jsme plánovali. Scházíme po široké turistické cestě celou Bielovodskou dolinou. Deset kilometrů do Lysé Poľany na autobus nám poskytuje typické jarní loučení s horami. Nejprve se boříme do sněhových jazyků, pak brodíme potoky, procházíme zelenými loukami, obdivujeme kvetoucí blatouchy, devětsily a lýkovce, naposledy se otočíme čelem k zasněžené horské hradbě.