Ledove Sedlo, Zuzka Dvorakova (kt)
Takový článek by asi mohl začínat popisem toho, kdo tam všechno byl. Jenomže vzhledem k pozdním příjezdům a předčasným odjezdům to vůbec není jednoduché. Celkem asi 23 lidí, ovšem není jisté, kolik jich bylo/nebylo agenty SDN, případně kolik jich z oddílu vyloučíme. Pokud to někomu dosud připadalo zmatené, nevadí. Číst jste to nemuseli, dál to bude ještě horší.
V sobotu jsme za fantastického počasí vyšlápli k Teryně. Odpoledne jsme již tradičně po prdeli jezdili, cepínem brzdili, pípákem pípali. Jediný Lukáš Bludský měl kompletní lavinovou výbavu, tzn. pípák, sondu, lopatu.
V neděli bylo vyloženě hnusně, sníh se lepil na mačky, viditelnost mizerná a vichr. V tomto počasí jsme s Gobem naprosto přesně vylezli do Sedielka, ze kterého se ovšem vyklubala Sokolí štrbina. Kuba se snažil najít Lastovičiu štrbinu. Rozumnější lidé skončili už pod nástupem. Bidlo s Hoem dali Spišský štít.
Pondělí bylo lepší, aspoň nefoukalo. Takže jsme slavně dobyli Širokou vežu do Priečného sedla. Jirka s Tomášem dobyli ten samý kopec od Sedielka, potom sestoupili do Velké Studené a o půl sedmé volali ze Zamkovského chaty, že jim máme schovat večeři. Filip vykopal fantastický záhrab, do kterého jsme schovali Veroniku a vchod zatarasili 20 cm tlustými bloky sněhu. Řvala vevnitř jak o život, ale na povrch fakt nic neproniklo.
V úterý ráno byla chata utopena v mlze, za kterou by se nemusel stydět ani Rákosníček. Risk se vyplatil, o kousek výš na Pfinnově kope už svítilo sluníčko a cesta na Malý Ľadový štít byla skutečným požitkem. Lukáš s Klárou uplácali pod Sedielkom útulné iglú.
Ve středu se vydal malý vláček lezců zdolat Pyšný štít Groszovou cestou. Nedostal se ovšem přes ledový skalní práh hned na začátku cesty, takže vylezl do Lastovičie štrbiny a zdolal Malý Pyšný i Pyšný štít hřebínkem. Rozhledy krásné, větřík snad až příliš svěží, HonzaW vyhrožoval, že mu omrznou nohy. Vláček č.2 směřoval Jordánkou na Lomnický a po velkém boji se vrátil od Sedielka pod Lomnickým.
Příští den jsme s Honzou Weinzettelem využili přetrvávající přízně počasí i prošláplé stopy a po hrotech maček jsme vyrazili na Lomničák. Na Jordánově štrbině jsme byli za hodinku, obešli jsme Poslední vežu a potom to začalo být zajímavé. Od Lomnické věžičky jsme traverzovali doleva a brzo jsme byli donuceni zaštandovat. Terén byl celý zmrzlý, na skále půlcentimetrová glazura. První délku jsem natáhl moc doprava na hřebínek, takže ve druhé Honza traverzoval doleva, až jsme se octli přímo ve žlábku ve spádnici pod řetězy. Teď k nim jenom dolézt. Žlábek byl celý vyledněný a ze začátku příjemně pevný a ukloněný. Postupně se ale materiál horšil. Na povrchu ocelová krusta, pod ní cukr krystal až na skálu. První jištění jsem založil již po 15-ti metrech a po dalších 15-ti metrech jsem dolezl na konec žlábku pod vklíněný kámen. Třeba je pod ním skalní okno! Nebylo. Teď začalo to správné žrádlo! Musel jsem udělat pár kroků doleva na skleněné skály, kristepane ale jak, nepadat, klid, stojíš dobře, zajistit, sakra ale za co, nic tu není! Cepínem jsem kolem sebe mlátil tak dlouho, dokud jsme si ze skály nevykutal skalní hrot. Držel by? To se naštěstí nikdy nedozvím. O pár minut později jsem v obou rukou pevně svíral tlustý železný řetěz a hluboce se vydýchával. Lomničák padl ve 13:44, několik vrcholových foto a půl hodinky později sestupujeme.
Pátek byl ve znamení předčasných odjezdů. Přes noc napadlo dvacet čísel, mlha, mírný větřík. Takže nic moc, ale na Baranie rohy se dalo. Jindra s Gobem se dosyta vyřádili na Mačacie veži. HonzaW s Filipem byli plni energie, tak šli odpoledne ještě na Cyklistický led, kde si Honza skočil do vývrtky a díky unikátnímu způsobu štandování dorazili poněkud se zpožděním. Zbylo nás bylo deset, Miro k večeři přidal dvě knedle a pivo.
Suma sumárum: vydařená akce. Bufet v Popradu na nádraží si drží standard již několik let. Gobovy ponožky taky. Kuba měl již tradičně nejmenší batoh, Bidlo zase moc dobrou Tullamore Dew. Humanita zpyšněla, nechce pít rum. Zapomeňte na Hendrixe, Honza Hrbáček je kytarový ďábel! Hoe: no comment, jak to ten člověk dělá, že tak dobře leze? A je to vůbec člověk? A co Jan Tleskač?
Jindra udělal galerii včech fotografií od Kuby, Radka Nejedla i mě a najdete je na http://www.humanita.n.cz/galeries/tatry2004_1/tatry.htm
