Velikonoce na Zvoničce

Ačkoliv již jaro nastoupilo s mocnou vervou, všude zpívali ptáci a smrděly kytky, Krkonoše dokázaly, že si zaslouží své označení hory - zůstala tam dobře půlmetrová vrstva sněhu. A tak když ostatní vyráželi do skal a stepí, naše skupinka se vydala směr Špindlerův Mlýn, Svatý Petr, Pláně, Zvonička

I když jsem vždy prohlašovala, že to nahoru po sjezdovce nepošlapu a že lanovku prostě musíme stihnout, kolona aut začínající někde za Mladou Boleslaví trochu změnila naše plány. Jelikož nejsme adrenalinoví jezdci vyznávající styl jízdy zvaný Čuňasův gangstadrive a naše životy jsou nám milé, bylo jasné, že tentokrát lanovku prostě nestihneme. Pravda, když jsme začali všichni pomalu poklimbávat, nasadil Brto trik zvaný myš mezi dvěma náklaďáky (několik sekund jsme si mysleli, že bude kolize s protijedoucím monstrem nevyhnutelná, ale pak jsme se tam nějak vešli) a my už jsme pak oka nezamhouřili.
Šlapání sjezdovky nakonec nebyl až takový opruz a cesta nám za mohutného krafání, plkání a drbání pěkně utíkala (i když jsme to nakonec díky četným zastávkám šlapali asi dvě hodiny) a po náročném výstupu se jeli osvěžit na blízkou boudu na Pláních. To jsme neměli dělat. Pivo bylo sice dobré a vcelku levné, ale polívka asi zůstala od minulé sezóny a tak jsme všichni dostali děsnou sr..ku, někteří jedinci až na stupni 5.
Kromě Turků a Toka nakonec na chatu dorazil i Pospec a Smažka, takže není divu, že první večer šli někteří jedinci spát až hodně pozdě nad ránem. Podle toho také vypadala následující lyžovačka. No spíše než lyžovačka to byla konverzačka s lyžemi na nohou a návštěva četných pohostinství... Sluníčko pěkně pražilo, všichni se svlékali do triček a dokonce i Tok, oblečený plně v goretexu a několika vrstvách moiry potichu přiznal, že se asi uvaří.
Hrdinkou dne byla Beruška, která dokázala, že si svůj titul vůdčí samice plně zaslouží, neboť dokázala přesvědčit partu tupých trubců (Sejka a Kubu), aby pod záminkou, že někde mezi bufetem a Liščí horou před měsícem ztratila hodinky, překopávali půjčenou lopatou celý tento svah. Beruška u toho mávala podivnou věcičkou, o které tvrdila, že to je detektor kovů, který její tatínek předělal z normální baterky. Předtím ho ovšem ještě pro jistotu zkratovala. Avšak Sejk ani Kubala nepojali ani špetku podezření a poslušně přeházeli celou Liščí horu... a hodinky stejně nenašli.
Další den jsme se vypravili na sjezdovky do Svatého Petra, neboť cena permanentky klesla na snesitelných 250 kč za celý den a taky fronty téměř vymizely. S naším tempem jsme se na svah dostali až k polednímu, kdy už byl sníh hodně roztálý a těžký, ale stále ho bylo ještě docela dost na slušné lyžování. Naše skupinka se brzy rozdělila na dvě party - adrenalinovou předjezdkyni Berušku, která se vysokou rychlostí řítila dolů svahem, a pak skupinku bavorských sjezdařů jedoucích stylem zvaným též stodola. Zajímavou variaci a osvěžení předvedl Tokous, který to celé absolvoval na běžkách, a to hned dvakrát, přičemž si jednou musel dokonce zakoupit lístek za celých 50 Kč. Ti co Toka dobře znají z toho nevycházeli z údivu. Nutno podotknout že i přes četné pády a kotrmelce byl Tok rychlejší než někteří lidé se sjezdovkami... Inu, je to udatný jezdec!
Večer Elvis konečně předvedl, že svou přezdívku nedostal jen tak nadarmo.. Z nedostatku jiných hráčů se musel chopit kytary a ukázal, že jeho výmluvy, že neumí hrát, jsou zcela liché. Hudební produkci pak doprovázela Beruš svým libým zpěvem, který byl jen občas přerušován rytmickým chrápáním spící většiny. Zde je nutné poznamenat, že Pospec a spol. seděli od jedné odpoledne na Dvorské boudě a už si ani nepamatovali, kolik tam vypili panáků. Pospec po cestě ztratil jazyk od své skialpové boty, což bylo v jeho případě zvláště nepříjemné, protože se následující večer chystal odjet na Glockner sjíždět Palavicciniho kuloár. Jak to dopadlo, to bohužel v tuto chvíli nevíme.
Poslední den se opět udělalo azuro a slunce nemilosrdně pražilo, takže někteří odvážlivci brázdili svah jenom ve slipech... a večer pak všichni vypadali jako spařená prasátka - a Beruš ze všech největší...
Co říci na závěr? Děkujeme Berušce a Mirkovi za pěknou tečku za uplynulou lyžařskou sezónou.

p.s. Většinu fotek dělal Brto, některé Tok a asi tři jsem Kubovi ukradla z jeho stránky.

Vytvořeno:

Sestra

14.4.2004 11:58