Marmoláda převlečená za Kaiser

Rubrika: Reportáže z akcí
Autor: Pionýr

Tak takhle to tam vypadá - pohlednice
1. Tak takhle to tam vypadá - pohlednice
Pár postřehů z výletu do Wilder Kaiseru, avšak fakta, jména cest či obtížnosti tu budete hledat marně. V tomto směru se budete muset obrátit na mé spolulezce.

V pátek jsem vyrazil někam do Alp. Tedy nejdříve k McDonalds na Smíchov, kde stál Bidlův vůz, Bidlo sám, Radek a Hrb. Nasedli jsme a vyrazili směrem na Rozvadov. Za Prahou začala diskuse o tom, kam vlastně jedeme - neboť paní Marmolada, na kterou jsme si dělali zuby, nám asi tentokrát nedá. Ač se jindy opaluje na italském slunci nahoře bez (sněhu), tak poslední zprávy říkají že se tentokrát zahalila a zůstala studená. Sice je prý vlhká, ale to nám nijak nepomůže. Vybavili jsme se různými pomůckami (vesměs sado-maso ozubené hračky), ale tušíme, že tentokrát nám to nebude moc platné.
A proto rozkládáme mapy a průvodce, kterých každý vzal kolik unesl a mudrujeme. Nakonec za cíl cesty stanovujeme Wilder Kaiser. Následuje pokojný přejezd vnitřní EU hranice a pak usínám. Probouzím se nakrátko kdesi ve tmě na odpočívadle, kolem auta se hemží rozespalí cestující z autobusů a jedna slečna v minisukni. Pak zase upadám do spánku a při dalším probuzení už se nikdo nikde nehemží, tím spíše ne slečny v minisukních, jen před autem řve potok a kdesi nahoře lze vytušit skalní stěny. Ustýláme si s Radkem v autě.
Ráno mrknem nad sebe - no jo, jsou tam. Vápencové špice Predigstuhlu a Fleischbanku. Rozhodujeme se tentokrát nehrát chudé příbuzné a spát nahoře na chatě Stripsenjoch Haus, což se nám bohatě vyplatí. Hodina nahoru, přebalit bágly a hurá do stěn. Necháváme si od Bidla poradit něco kratšího lehčího na seznámení s oblastí a šutrem. Takže nakonec stoupáme suťovým karem až bůhvíkam, abychom zdolali nepříliš významnou osmidélkovou cestu na nepříliš významnou věž. Ale bylo to hezké a také máme jasno, kde je ve zdejší klasifikaci náš obtížnostní strop. Jedinou chybičku to mělo - vyrazili jsme jen v kraťasech a ono se zatím pěkně zatáhlo a my se brouzdali okolo sněhových fleků. Takže se vracíme řádně vychlazení.
Ubytování je boží! V podkroví menší budovy je Matratzenlager asi pro osmdesát lidí, je nás tu tak dvanáct. Nádhera, romantika. Všechno ze dřeva, vlněné deky, pečlivě srovnané polštářky, spousta místa, čisto, vzduch. A zapadající slunce svítí jedním okýnkem dovnitř. Spíme jak zabití.
Později se noclehárna úplně vyprázdnila (no jo, Němci ani Rakušáci žádný svátky nemají) a v celém tom parádním baráku bydlíme sami.
Co v neděli? Dülferova cesta na Fleischbank. Dobrá cesta, dobré lezení, dobré počasí. 600 metrů, 17 délek. Moc pěkné. Jen ty serpentiny cestou dolů! Mám pocit, že tudy jsem ráno nemohl nastupovat. Ta cesta je určitě třikrát delší! No třeba teď, tudy jsme určitě nešli! Ale šli, bohužel, všechno se to musí odťapat.
V pondělí ráno prší, spíme, pak zas neprší, Bidlo a Hrb vstávají, pak zas prší, pak zas neprší. A tak dále. Pak neprší už nějak dlouho, tak vyrážíme. Už v jedenáct. V plánu máme krátkou Dülferovu cestu v Z stěně Predigstuhlu. Že by problémek s nástupem? Jistě, ale nebudem se přeci vracet, ne? To nějak traverznem, za tím žebrem už to musí být. Takže Dülferweg Tschechische Variante. Skutečně, ani jsme tomu sami nevěřili, ke konci narážíme dokonce i na správnou cestu! Horského vůdce (sestupoval s klienty nedalekou normálkou), který nás viděl nastupovat asi obcházely mrákoty - nástup na túru v půl jedný, někde úplně jinde (jo prej chtěj traversmachen, cha), prý má být večer bouřka. Tak pokřikoval: keine klare Route! keine Haken! Už jsme se nedali odradit a Tschechische Variante mohla vzniknout. Se skobama neměl pravdu, sem se asi prásknou neúspěšní hledači sestupovky, tak je to tu vyskobované a ověšené prchačkami až až. Takže jsme navrchu a hurá dolů Botzongovým komínem. Podle průvodce neprávem opomíjená cesta, dnes využívaná jen k sestupu. No potěš, takovou kluzkou šachtou bych se škrábat nechtěl! To se klidně k opomíjení téhle cesty přidám. No a 37 serpentin a jsme doma. Radek i se zadrátovanou děravou pohorkou (tzv. Tschechische Steigeisen).
V noci je průtrž, ráno je mlha. Pomalu vstáváme a opouštíme útulné matracoviště a scházíme dolů.
Odjíždíme za občasných přeháněk a bouřek a naopak velmi častých postřiků luk močůvkou a jinými živočišnými produkty. Hrb to nazývá Der Östereichische National Scheissetag.

Vytvořeno: Pionýr 7.7.2004 13:33