Prvně, teoreticky, jsme na to narazili v sobotu - ve schematu Dülferovy cesty V stěnou Fleischbanku je popsán v sedmé délce klasického směru výstupu sedmnáctimetrový travers v laně. Jakpak to asi vypadá?
Podruhé, teď už v praxi, jsme na to narazili o den později. Hlaďoučká plotna, jak už jí tak vápenec umí, u dolního okraje velmi mírně nadzdvihnutá, takže by se tam nejspíš dalo při hlubokém nadechnutí stát na tření. Matně se mi v hlavě vybavují náčrtky z učebnic, jak že se to má překonávat. No, překonali jsme, ani to nebylo nějak zvlášť obtížné. Pro zájemce přikládám malé poučení, které jsem si po návratu domů vyhledal v Procházkovi.
Ale nejprve rada pro konkrétní cestu - zdá se výhodnější po čtvrté délce (tj. druhé mířící přímo vzhůru, té co vede přes převísek nad jeskyňkou) nepokračovat dále koutem tak jako prvovýstupci, ale postupovat šikmo vlevo k začátku širší spáry (štand) a tou se pak dostat přímo na konec traverzu (štand). Obtížnost varianty by se měla pohybovat někde okolo čtyřky (kaiserovské, po našem spíš za pět).
Anebo jiná možnost - dolézt šestou délku na začátek traverzu, ale asi tři metry pod masivním kruhem, ze kterého se travers s mírným sestupem provádí, odbočit rovnou vlevo. Vyhneme se tím nejobtížnější slézací fázi traverzu a máme i jistou šanci na překonání délky volným lezením (nic lehkého).
Když však chceme opakovat cestu prvovýstupců bez variant a na volné přelezení sedmé délky nemáme, nezbývá nám, než použít zmiňovaný travers v laně. Na tento lezecký problém prvolezci postačí nejjednodušší technika (viz možnost 1), druholezec si pak pomůže slaňováním za přispění jističe (viz možnost 5).
Jak tedy na to?
1. Nejjednodušší způsob (Obr. 218) - opíráme se nohama na tření nebo vyhledáváme stupy, jednou rukou si můžeme pomáhat dostupnými chyty, druhá se však drží lana, které jistič povoluje podle pokynů prvolezce, a udržuje tak rovnováhu. Postupujeme traversem, lehčeji mírně šikmo dolů.
2. S karabinou v úvazku, která plní funkci kladky (Obr. 219) - podobný postup. Výhodou je, že máme obě ruce volné a postup je plynulejší.
3. Můžeme též traverzovat navázáni a jištěni zcela standardně, postup si pak ulehčujeme dlouhou smyčkou (či kusem lana, nejsme-li navázáni na úplný konec špagátu), provlečenou skobou na začátku traverzu. (Za tímto účelem se ve zmiňované cestě třepotají v sedmé délce dvě zpuchřelé fixní smyčky. Pokud však smyčku protáhneme skobou na dvojito - jako lano při slaňování - můžeme si jí potom stáhnout a nemusíme po sobě zbytečně zanechávat ve stěně harampádí.)
4. Pomocí slaňovací techniky (Obr. 220, 221) - prvolezec slaňuje a přitom se opírá nohama, případně rukama vyhledává chyty, které mu pomohou udržet šikmý směr (je nutno se vybavit prusíkem pod osmou - máme plné ruce práce s chyty). Druholezec pak využije vzniklého zábradlí ze slaňovacího lana, které mu prvolezec upevnil také na druhé straně traverzu. Oba lezci se při manévru jistí druhým lanem.
5. Konečně technika pro nejdelší a nejtěžší traverzy, kdy slaňují oba lezci (Obr. 222, 223 a 224) - postup je dobře patrný z obrázků, nesmíme však zapomenout na jištění prusíkem (opět máme plné ruce práce s lanem a chyty, případně kladivem a skobami).
Čerpáno z Procházkova Horolezectví str. 134 a dále.
A na závěr - Dnes jistě není cílem lezeckých družstev přelézat výstupy technicky, nicméně se může stát, že zvolený výstup dosud takové místo obsahuje, nebo zjistíme, že na jinak volně lezitelné místo nemáme. Musíme také pamatovat na nouzové situace, kdy je třeba jinak pohodlný travez značně ztížen deštěm, kdy pospícháme, jsme unaveni nebo jsme z jiných důvodů nuceni na volné lezení rezignovat. Pak se nám malá znalost prasení bude velmi hodit. |
