Gipfelsturm ski zu Venediger

Nějaký brdek cesou na Venediger

U krize: Erik, Marci, Rufus

GG kouka z mraku

Prasilo to

Mrak

Bezejmenný obrázek č.6

Bezejmenný obrázek č.7

Bezejmenný obrázek č.8

Bezejmenný obrázek č.9

Bezejmenný obrázek č.10

Všechny obrázky

Ve zkratce:
od východu je sníh z parkoviště a nad cca 2000mnm spousta nerozježděnýho prašanu. Na wintraci Neuer Prager hutte dřevo je. Vícero ledů v solidní podmínce v okolí Eisarena Osttirol jako bonus

Obsah:
1)Erikovo postřehy
2)Marci píše sloh
------------------------------------------

1)Erikovo postřehy
Nakydalo v týdnu, stihlo se to do víkendu stabilizovat. Různé modely hlásí různou předpověď. Od dobré (Meteoblue) až po špatnou. Vyhrožujou pocitovou teplotou na vrcholu kolem -20. Na AV webu o Prager hutte píšou že prý na wintráči došlo palivové dřevo.

V pátek přespáváme na parkovišti 47.1183189N, 12.4978465E. Je tam vytápěný záchod za 1e. Potkáváme tam kempující čechy, co tam lezou ledy a už zapoměly který je den.
Před penzionem u parkoviště parkuje asi 5 fízlích dodávek. A ráno jich vyràží na skitůru tak četa. To nás znervòzní. S Rufusem přidáváme do batohu zimní spacáky a karimatky, s tím že se na wintráč Marci kdyžtak nějak nasáčkuje.

Cestou nahoru potkáváme nekolik sjezdovych stop a výstupovku si musíme prošlapávat. Do wintráče u Prager hutte jsme dorazili jako první. Benga šli zřejmě na jiný kopec. Dřevo tam je, což se hodí 🙂
V závěsu za náma dorazí trojice sympatických Němců z Mnichova. Děkují za prošlápnutí stopy. To ještě netuší že vrcholový den budou šlapat oni. Nakonec dorazí dva mladý Rakušáci. Takže je nás 8 na wintráči pro 12. Pohoda. Odpoledne začne posněžovat a vydrží celou noc. Ráno je blbá viditelnost. Katze scheise! Byť je dle webkamer na druhé straně kopce krásně. Odkládáme odchod snad až na osmou. Na moment je místo 50m viditelnost 200m. Vyrážíme. Směrem nahoru by neměly být az na nekolik zapadanych trhlin žádnè zásadní obtíže. Sestup do údolí by byl v mlze horší. V sedle ve 3000mnm se navazujeme na lano, protože ledovec. Tam nás Bavoři předbíhají a šlapou stopu až nahoru. Místama kde je stín a fouká, těch pocitových -20 může být. Pod vrcholem se připojuje pruh se skituristama jdoucíma z otevřené Kürsinger hutte. Na vrcholu se s Němcema srdečně zdravíme Berg Heil!
Na jedné straně mraky, na druhé jasno. Vrchol Glockneru vykukuje z mraku. Nádhera!

Od parkoviště nás už dělí jenom sjezd 2km výškových převážně v prašanu a několik úmorných km placatým údolím.
------------------------------------------

2)Marci píše sloh

Stejně jako všechny předchozí výpravy tuto sezonu není ani týden dopředu jasné kam pojedeme. Sice je plánovaný Venediger 3657 mnm, ale je tam lavinovka 3, tak máme kupu záložních plánů. Plánování je boj: kopce mají bud lavinovku vysokou, nebo naopak sněhu málo a nástup je s lyžemi na zádech, což fakt nechci. Nakonec se předpověď umoudří, lavinovka klesne na 2, počasí hlásí sem tam mráček s nočním sněžením. To slibuje sjezd v prašánku. Takže se začínám hodně těšit, protože to bude konečně první významnější výstup letos.

Večer klasika spaní na parkovišti, vyrážíme podle plánu v 8 hodin. Čeká nás 5 km pozvolným údolím, až pak se má začít pořádně stoupat – dnes výškových 1300 m na Neuer Prager hutte. Chceme být na wintráči před odpoledním sněžením. Zatím slunce svítí a slibuje parádní víkend. Před námi vyráží několik skupinek, trochu se bojíme, jestli bude na wintráči místo. Jakmile ale začneme stoupat, tak si všímáme, že výstupové stopy nejsou nijak výrazné a jsme klidnější. Poslední třetinu Erik prošlapává sněhem – je to hrdina dne.

Na wintráči jsme první. Priority aktivit jsou jasné – sundat propocené oblečení, dát do sebe rychle nějaké kalorie a postarat se o oheň. Dřeva je sice plný dřevník, ale nevzali jsme papír ani podpalovač. Docela dlouhou dobu bojujeme o zapálení ohně, Erikovi se to podaří. Dnes už podruhé je to hrdina!

Začíná posněhávat – není to ale žádná chumelenice, spíš přeháňky, mezi nimi je vidět do údolí a na protější hory. Vychutnávám si čaj na lavičce před chatou a najednou hluk jako od letadla, ale nějaký divný. Na protějším kopci se najednou objeví obrovský mrak sněhu – lavina! Zničeno nic! To mě trochu znejistí – je přeci lavinovka 2, to by samo padat nemělo, sníh je minimálně několik dnů starý a nového je zatím jen poprašek… No je fakt, že to bylo v prudkém místě, kdoví, co bylo nad tím.. Ale pro uklidnění si ještě jednou projdu na mapě trasu na vrchol, jestli tam opravdu nějaké lavinové svahy nejsou…

Na wintráč postupně přichází dalších 7 lidí. Konverzace je z 90 % v němčině, kterou moc nedávám. Začínám chápat, jak se Rufus cítí v naší české komunitě.

Ráno jsme připraveni vyrazit v sedm hodin, akorát že za oknem je bílá tma. V tomhle se nám na ledovec nechce. Všichni na svých telefonech analyzují předpovědi a webkamery. Dost nás frustruje, že na druhé straně Venedigeru ukazují kamery naprosto jasno. Padají i takové návrhy, že výstup přes ledovec při téhle viditelnosti nemá cenu a radši se vrátíme bezpečně na parkoviště. Ale jakmile se viditelnost jen trochu zlepší, popadáme batohy a okamžitě vyrážíme – plán je alespoň do sedla, tam zhodnotíme situaci.

Rufus prošlapává stopu, ignorujeme gpx trasu, která nás vede nejprve do klesání, a místo toto jdeme odhodlaně po vrstevnici – sice úplně jasně nevidíme kam vede, ale nemůže to být špatně – no bylo to špatně. Dovedla nás k zubatému hřebeni, který nešel překonat. Stále plni nadšení a odhodlání se vracíme zpět na správnou trasu. To už z chaty vyráží další skupinky, a i přes náš původní náskok jdeme víceméně pospolu.

Mlha se začíná stále více protrhávat, sice nevidíme obzor, ale aspoň tušíme směr a okolní hory. Skrz oblačnost prosvítá slunce, takže vytahujeme dokonce opalovací krémy. Na předpovídaných -20 stupňů to rozhodně nevypadá, jdu jen ve svém bordel tričku. Za chvíli se ale mraky opět začínají honit víc, do toho se přidává vítr. Co chvíli zastavujeme a přidáváme další vrstvy oblečení. V tom vichru to těch pocitových -20 může být. Je znovu horší dohlednost, šedivé mraky se valí na okolní štíty a vichr z čerstvého prašánku dělá desky. Začínám pochybovat, jestli má výstup na vrchol vůbec smysl. I my za chvíli dojdeme do mraku, naštěstí to ale není bílá tma, stále ho trochu prosvětluje slunce. Terén je stále pozvolný. Tak nekveruluju a šlapu dál.

Najednou vystoupáme nad mrak do jasna a vidíme, že vrcholek je na dosah ruky – ani se mi nechce věřit, že už jsme tam.
Potkáváme se s kamarády z wintráče, dáváme si high five, všichni jsme šťastní. Nebylo to zadarmo, proto je slunný vrchol o to víc ceněný.

Sjíždíme už po celkem rozježděném svahu ledovce. Ale i tak si najdeme prostor pro své linie v čerstvém prašanu. Poprvé v životě zažívám při sjezdu ten pocit „houp houp“, jen lehce pružím a ono to samo dělá obloučky v hlubokém sněhu – je to těžce návykové, chci ještě 🙂
Sjíždíme celých 2000 výškových metrů, velkou část s těžkými batohy. Terén i struktura sněhu jsou rozmanité, rozhodně to není nuda, párkrát mě batoh převáží do spadnutí, ztrácím část hůlky. Příšerná je poslední část, která je z celého sjezdu nejprudší a vede pásmem křoví. Rufus to nazval příhodně „shitty part“. Ale i tuhle zkoušku lyžování nějak dáme a už nás čeká jen posledních pár km pozvolným údolím. Jsme líní nasazovat pásy, bruslíme, což je pro mě s jednou použitelnou hůlkou celkem výkon na závěr.

Byl to skvělý víkend, ta dlouhá cesta z Prahy stála za to. Venediger je sice technicky nenáročný, ale díky počasí to bylo napínavé a nebylo to zadarmo.