Ku polskiej wspinaczce skałkowej!
Když jsem se hlásil do oddílu Humanita, jedním z mých cílů a snů bylo objevovat zajímavé skalní oblasti, o kterých bych se sám sotva dozvěděl, zejména pak zahraniční. To se mi daří plnit! Jakmile jsem viděl v kalendáři vypsanou akci „Ku polskiej wspinaczce skałkowej!“, organizovanou duem Maďo s Pati (skvělá akce Rabštejn!), která nás měla zavést do známé polské vápencové oblasti Podlesice, nezaváhal jsem. Přesvědčil jsem rodinu, že není lepší způsob, jak strávit první prodloužený květnový víkend, zarezervoval jsem dvoupokojový apartmán v Trafo Base Campu (do přilehlého kempu Osada Zborow musíme pořídit větší stan), a nezbývalo, než se začít těšit!
Jak se termín přiblíží, nastane pár změn, pár nahlášených lidí odpadlo, jeden člen rodiny onemocněl, ale vše jsme zvládli a ve čtvrtek po druhé hodině odpolední jsme z Prahy vyjeli, s vizí, že se včasným výjezdem vyhneme dopravním zácpám před dlouhým víkendem. Tak ten plán úplně nevyšel, ale za necelých sedm hodin jsme již notně unaveni parkovali před Trafo Base Campem, kde jsme se v pohodě bezkontaktně ubytovali a s ostatními se domluvili, že se potkáme druhý den ráno a vyrazíme.
V pátek ráno se kolem deváté potkáváme s Maďou a Pati a za chvíli také s Martinem, Leou a malým Vítkem v kempu. Maďa plní svůj slib nevyrážet před desátou, takže kolem půl jedenácté v klidu vyrážíme písečnou lesní cestou směr Podlesice – czesz poludnova a kotvíme u prvního sektoru Rygiel s lehkými cestami, abychom osahali místní kámen. Jedná se o pevný vápenec, na kterém se některé cesty lezou již od 50. let dvacátého století – umíte si představit, že některá exponovaná místa jsou již uklouzaná. Na druhou stranu je většina cest v celé oblasti opravdu krásně zajištěná v naprosté většině krásnými novými lesklými borháky, na konci cest jsou také většinou dva borháky provázané řetězem, nebo aspoň dva borháky. Jištění je umístěno navíc velmi chytře, vždy u exponovaných či těžších míst, takže cesty přelézáme s velkou chutí, a v krásném počasí a stoupající teplotě si užíváme skvělý lezecký den.
Po prvním sektoru se přesouváme hlouběji do oblasti, procházíme loučkami mezi řadou větších či menších skalek, na většině z nich jsou lezecké cesty. Oblastí se prochází řada turistů, z místa je krásný výhled a je tu příjemná atmosféra. Přecházíme dál do centra na jakési skalní náměstíčko a rozdělujeme se, my zakotvíme u menší jeskyňky, kde může jistič odpočívat ve stínu, zatímco lezec si užívá peroucího poledního sluníčka. Přelézáme další sportovní cesty, Koguty z jajami za V se zajímavým převisem a Kogutek filutek za VI s technickou kolmicí. Nakonec nás Maďa naláká na Ukrytou turniu, kde vylezl zajímavou cestu Ukryty filar za polských VI, která vede mírným traverzem přes prohlubně, technickou kolmicí vzhůru na polici a z ní ambiciózním převisem na vrchol. Pokud si to z mého trefného popisu neumíte představit, můžete kouknout na krásné dronové video, které se nám Martinovi podařilo natočit: Začátek: https://youtu.be/Q-Hne27QTOg, převis a finále: https://youtu.be/YEqk8Zl0lbw
Znaveni sluncem se v brzkém odpoledni vracíme zpět a v podvečer se scházíme na večeři v Trafo Base Campu – vaří tu jednoduchá jídla za fér cenu, můžete si namixovat vegetariánská i s masem a vybrat mezi zdravější rýžovo-jáhlovou kaší či klasickými bramborami, vše doplněné spoustou zeleniny. Přes chladný večer zůstáváme až skoro do tmy; přidává se dorazivší Myš z PDB spolu s Eli a následně i Pilo se Simi. Na druhý den naplánujeme „dvoufázový“ přístup, sraz v 9:30+ na Mlynářovi, přes poledne návrat do tábora, odpočinek a vyrazit znovu lézt v podvečer a užít si západ slunce s výhledem z vrcholu Góry Zborow.
Jak jsme naplánovali, tak jsme udělali – scházíme se opravdu již kolem půl desáté a začínáme lézt trochu zvláštní bouldrovo-komínovou cestu Skosna rysa na Mlynářovi a další místní špeky, kde uklouzanost solitérních stupů poměrně zvyšuje obtížnost. Kolem Mlynáře a Zlomisky je řada lehčích i těžších cest, většinu z nich dáváme, některé zůstávají ve fázi projektu a pro mě s nácvikem chytání pádů :D
Po polední pauze se vracíme na místo činu, kde s naší začátečnickou sekcí (za podpory Myš z PDB) intenzivně prolézáme sektor Blochenska, kde mně osobně nejvíc zaujmou cesty Filar Kielka a Przez dziuple za V. Vsuvka: zajímavosti místní polské klasy: lezeme tři cesty s polským hodnocením IV+ (Kancik Glajzy, Lajtowa Baba, Filar Kielka); je mezi nimi ale notný rozdíl, v zásadě bych je hodnotil postupně UIAA 5-, 3 a 4.
Vsuvka:
Vůbec polská klasa je zvláštní, zdejší oblast nepoužívá UIAA ale polskou stupnici, jejíž převod na francouzskou můžete najít v průvodci. Zde ve zkratce:
Klíčové vlastnosti polské klasifikace:
Obtížnost: Pro sportovní cesty se používá škála (přibližně): IV, IV+, V-, V, V+, VI.1, VI.2, VI.3, VI.4, VI.5, VI.6, VI.7.
Kurtykova stupnice (VI.x): Pro vyšší obtížnosti (od cca 6+ UIAA) se používá specifická polská stupnice VI.1 až VI.7, která podrobněji dělí nejtěžší cesty.
Srovnání: Polské „VI“ odpovídá zhruba UIAA VII- až VII a francouzskému 6a/6a+.
Využití: Používá se ve skalních oblastech Jura Krakowsko-Częstochowska a také v Tatrách
My jsme si z toho zapamatovali, že cestám „s tečkou“ je třeba se vyhýbat :D
Konec vsuvky.
Jelikož se již začíná stmívat, přesouváme se na vrchol Góry Zborow a užíváme zlatou hodinku a zvláštní atmosféru místa při západu slunce. Odsud již za soumraku vyrážíme dolů; jelikož Trafo Base Camp má po osmé večerní již zavřeno (Poláci tu obecně zavírají nezvykle brzy, nehledě na chuť hostů jíst či pít), míříme do restaurace místního hotelu, kde se pokoušíme rozluštit polský jídelní lístek a dáváme si větší či menší místní speciality. Vyhrávají to asi „przekladaky“! Jídlo je fajn, ale na Trafo Base Camp z našeho pohledu nemá.
V neděli ráno se scházíme na skvělou snídani v Trafo Base Camp a po ranním poklábosení se rozcházíme zabalit věci do aut a přesouváme se do jiného nedalekého sektoru Rzedkowice. Parkujeme a po nějakých 20 minutách dorážíme do sektoru Zegarowa Turnia, kde se nachází mix lehčích i těžších cest, které nás uspokojí všechny. Nejdříve jsme trochu zmateni, protože na skále marně hledáme asi dvacet chybějících borháků – záhadu nám zanedlouho lakonicky vysvětlí kolemjdoucí Polák: „ekológy wypleli!“ Martin lezení odstartuje a tahá docela zvláštní Proba zony za polských V, převážně plotnového charakteru, kterou s třesoucími se koleny vylézám na top rope a posléze obdivuji Eli, která sebrala morál a cestu sama vytáhla! S Myš z PDB se přesouváme na druhou stranu skály, kde panuje trochu boj o linie, Míša se ambiciózně vrhne do Droga przez lustro za VI+, kterou následně vyhodnotíme za skutečně přísnou VI+ a kritické místo přehákujeme přes vedlejší Pedaly w skaly za V. Během lezení obdivujeme Simču s Pilem, kteří si dávají i technicky náročnější cesty s inspirativní lehkostí. My si následně dáme lehce přísnější Gumofilce i buraky za IV+ (klasa sedí) – na této cestě jsem se tak kochal, až jsem při slanění zapomněl na Míšinu karabinu ve štandu a dostal jsem tak skvělou příležitost zopakovat si prusíkování! Den uzavřu krásnou jednoduchou a vzdušnou Lagodny Wasyl za čisté IV.
Nastává pro nás čas vyrazit na cestu zpět – bohužel se nestihneme rozloučit s Maďou a Pati, kteří vyrazili na průzkum do vzdálenějších skal Okiennik Rzędkowicki a narazili tam na neobvyklé cesty, o kterých víc napíšou sami.
Cesta zpět proběhne pro všechny bez potíží, čímž uzavíráme skvělou akci, na které mnozí z nás objevili krásnou novou oblast, užili jsme tři dny skvělého lezení za příznivého počasí, nikdo se nezranil a vracíme se tak plní dojmů. Já osobně si, pokud vše vyjde, stejný výjezd rád zopakuji i napřesrok.
Závěrem bych chtěl zvláště poděkovat Maďovi a Pati za vypsání a zorganizování této akce, díky které jsme si parádně zalezli, seznámili se, popovídali, popili a vůbec se skvelě pobavili!
