Krása zeleně aneb dva pytle štěstí v Grazer Bergland

Blackface aneb horník po šichtě

Scarlet's Himelfart 4+ : Klíčová délka

Pražsko - Vídeňský prvovýstup

Chcete mě ?

Happy v kempu sleduje závody mladých klisniček

A vezmeme si do tý cesty příště strunovku nebo křovinořez?

Všechny obrázky

Plán zněl jasně: "8. - 10. května strávit na vícedélkách v Rakousku".

Jako obvykle se představy o destinaci a počet účasntíků do poslední chvíle měnily s předpovědí počasí. Polovina výpravy ještě po poledni v odjezdový den nevěděla, jestli neskončí v Labáku. Nakonec jsme se ale v hojném počtu 10 lidí sešli v minikempu v Peggau. Předpovědní meteoloterii vyhrála varianta Grazer Bergland - vrchovina kus od Grazu.

Pytel č.1

Lezl jsem v tandemu s Myší. Páteční ráno jsme měli pomalejší a na parkoviště pod vybranou stěnu Rote Wand jsme dorazili v 10:40 hodin. Váhání, jestli nastoupit do plánované cesty Rohrasalat ("Trubkový salát"; 5+; 9 délek) za nás vyřešila cedule u parkoviště informující a hnízdění ptáků. Po chvíli googlení respektive bergsteigenování jsme se rozhodli pro alternativu Weg der schonen Manner ("Cesta pěkných mužů"; 9 délek, 6/6- obl., zajištění: sportovní s dojištěním) Už první délka za 4+ nás přesvědčila o poctivosti místní klasy. O to víc vzdechů a stenů vyvolal stísněný koutek za 5- a další za 5. Jedním ze zlatých hřebů cesty byla bezesporu délka za 3+ s kombinací mokré skály, trávy a bahna. Vzhledem k pozdní hodině a tomu, že jsme nevykazovali převahu nad nástrahami cesty jsme se rozhodli to zapytlit 3 délky pod vrcholem (kde 2 z nich byly klíčové - nejtěžší).
S lehkou frustrací z právě zavěšeného pytle jsme se přesunuli po travnaté polici k slanění přes vedlejší cestu. To největší vzrůšo na nás ale ještě čeká. Ochabující pozornost při stahování druhé délky se nám vymstí a zůstáváme zírat na uzlík na konci lana 6 metrů nad námi. V unavené hlavě mi běží motiv "do píči! do píči! do píči!". Krve by se ve mě nedořezal. Dokážeme vylézt k uzlíku a nezrakvit se u toho? Zajišťuju lano, abychom za něj omylem nezatáhli a pohledem měřím skálu nad sebou. Z Myši se ve zlomku další sekundy stává tryskoMyš na piku a zabookuje si první pokus o zdolání uzlíku. O chvíli později se s velkou vervou vrhá do vzlínání směrem k uzlíku. Pokus bohužel nekončí polapením uzlíku, ale hrůzu nahánějící tlamou. Motiv se přepíná na "do prdele! do prdele! do prdele!" a říkám si, že je dobře, že jsem si byl zopakovat záchrany. Naštěstí se ukazuje, že Myš je až na pořádně natřísknutý bok, lehce pochroumaný kotník a krvácející prst provozuschopná. Zlomeniny obhlídkou vyloučeny. Po preskách, které tam po Myši zůstaly, se sápu já a zdárně rozvazuju uzlík a spouštím se dolů. O pár desítek minut později a několik slanění níže už si to těsně před setměním štrádujeme k parkovišti. K výčtu ztrát je třeba přičíst i moje Petzl Reverso 5, které někde pod stěnou spokojeně spinká. Pivko a krkovice (díky Happy a Jani!) kompenzují alespoň gastronomický deficit, když sebevědomí dostalo na frak.

Od ostatních (Hustej Borec, Panchaloupka, Happy, Janča) se dozvídáme že si užili multipitch Winettouweg (prý příjemná 5- UIAA; 11 délek) na Rothelstein.

Pytel č. 2

Další den všichni svorně vyrážíme do východní stěny hory Kugelstein zcela lokálního významu (633 m.n.m.). Volba této dominanty alp padla vzhledem k rychlému nástupu a sestupu a menší výšce stěny, takže to dávalo šanci být dole před odpolední bouřkou. Já s Myší nalézáme do Nix fur Hampler (5 UIAA ; 7 délek). Místy krásný kout je v v současnosti extrémě zarostlý a zapadaný hlínou. Připadal jsem si jak Starkl zahradník, jen ten rýček ani motyčku jsem si nevzal. Konečky prstů křečovitě zaryté do sypké klouzající hlíny nad právě přelezeným převisem nebudou patřit mezi moje oblíbené vzpomínky (fotka mého "blackface" po přelezení téhle pasáže mluví za své). Kvalita cesty a Myši pochroumaná noha podrývají naše odhodlání a pytlíme. Koupačka v řece a pár sportovek jen lehce zlepšily náladu z dalšího pytle.

Ostatní se taky dobře bavili: vláček několika horolezeckých družstev spojených z borek a borců z Prahy a Vídně (pořadí mě neznámé: K+K, Hustej borec, Erik, Radek (z Vídně) a Pan Chaloupka) dali neuvěřitelně zelenou cestu určenou k průstupu s křovinořezem. Jednalo se v podstatě o prváč, protože spojili úseky několika různých cest dohromady. Papírová obtížnost do 5 UIAA. Strávili v ní nejednu peprnou chvilku, takže si na sestupu užili i pozdně odpolední průtrž mračen. Fotodokumentace z cesty opět mluví za vše... Jediní, kdo byli s výběrem svého průstupu touto dramatickou stěnou spokojeni byl Happy a Janča - cesta Scarlet's Himmelfart (Nanebevzetí Scarlett 4+ UIAA; 7 délek). Přeběhli ji za 2,5 hoďky.

Večerní pohoda v kempu: Hustej borec je středem pozornosti, protože suší ponožky nasáklé při bouřce na svém impozantním poprsí. Žádná z okolních dam se nenabídne, že by se sušením vypomohla. Stejně jako krkovice na grilu se vybarvuje i modřina na Myšině stehně. Umělecký dojem 11 z 10 možných. Hned bych to šoupl do galerie moderního umění.

Nedělní vzkříšení - nebo nanebevzetí ?

Do neděle jdeme s opravdovou pokorou, takže po Happym a Janče opakujeme Scarlet. Náš názor: když bydlíš v okruhu 5 km, tak to asi stojí za to si to vyběhnout. Ale pokud šest a víc, tak si prostě možná raděj vyber něco jiného. Přesněji vyjádřeno: 3,25 ze 7 lanových délek bylo lezení. Zbytek babiččina zahrádka a dědečkův lesík. Kdo nevěří, nechť se podívá na foto.

Bilance víkendu za naše družstvo: 2 pytle ze 3 cest, pár škopíčků hlíny a spousta zeleně. Neber to. No zkrátka jeden z víkendů zapadajících do mého oblíbeného komixu "Králíčkovy sebevraždy". Kupodivu jsme to zase jednou přežili. Hlavně o tom nikomu dál nevyprávějte. My to vytěsníme!