Ledovcová metodika v žáru globálního oteplení

1. Strahlhorn, 2. Rimpfichshorn, 3. sesuté séraky na Allalingletscher

1. Strahlhorn, 2. Rimpfichshorn, 3. Allalin, 4. Allalingletscher, 5. tmavá středová moréna z fylitu, 6. boční a středová moréna z gabra a ruly, 7. ledovec Hohlaubgletscher

Nahý ledovec, níže tmavý pruh středové fylitové morény, za ní šedá boční morény z gabra

Sedlo Adlerpass, dole laviniště ze zhroucených séraků, ještě níže tmavý pruh středové morény

Na vrcholu Strahlhornu..

Detail laviniště po pádu séraků

Ledovcový hřib s mnohatunovým kamenem a s přicházející bouřkou.

Lano, poškození v místech alpských motýlků

Detail poškození. Oplet sedřen natolik, že je vidět jádro lana

Všechny obrázky

Doba a počasí se mění. A s ním i hory...

Před několika dny skončil další ročník oddílové Horoškoly pro pokročilé a jako každoročně se odehrál ve Walliských Alpách ve Švýcarsku.
Opět jsme se aklimatizovali mezi 4 tisícovými velikány, mezi ledovci a skalami, malebnými vesničkami a pastvinami. Ale přeci jenom to bylo dost jiné než v předchozích letech. Ano, po mnoho let, co do těchto míst jezdím, si nelze nevšimnout postupných změn, ale toto letošní léto bylo naprosto výjimečné.
Nulová izoterma se po celý čas našeho pobytu pohybovala nikoliv kolem 2 500 m n. m., ale kdesi kolem 4 000 m n. m., a některé noci ani tam. Sníh z minulé zimy (a přitom ho zde v květnu napadl 1,5 m) byl nyní místy až kolem 3 500 m n. m. a souvislá vrstva někde od 3 800 m n. m. To vše dovedně pokryté šedohnědým saharským prachem…
Ledovce obnažené (nahaté), ledovcové říčky neutichaly ani v noci a přes den se měnily v divoucí řeky…

Tyto změny v horách budou vyžadovat i změny v dosavadním způsobu alpinismu. Od náročnějších teplotních podmínek při pohybu, ve změně trasování tradičních túr až po úpravu metodiky v pohybu po ledovci a ve skalnatém terénu.

Jako ukázkovou túru pro galerii rizik vezmu výstup v obtížnosti PD- z chaty Britannia Hütte na Strahlhorn (4 190 m) SZ hřebenem přes sedlo Adlerpass. Myslím, že dále uvedené lze ale aplikovat na většinu ledovců v Alpách.
Původní text z průvodce:
Trasa by měla mít obtížnost F+ , ale je zde vícero trhlin, nebezpečných obzvlášť v letních měsících a vyžadujících obcházení. Z chaty Britannia sestoupíme k ledovci Hohlaub a pak se přes suťoviska dostaneme na ledovec Allalin. Podle podmínek pokračujeme buď po něm nebo více vpravo pod svahy hřebene Hohlaubgrat na Allalinhorn. Většinou vyšlapaná cesta po ledovci nás dovede na sedlo Adlerpass (3 789 m). Z něj se na vrchol dostaneme po snadném sněhovém hřebeni.

Na tento vrchol jsem již vystoupil dříve, ledovec jsem absolvoval i včetně bivaku na něm několikrát, i přesto jsem byl v tomto roce v mnohém překvapen.

Allalingletscher je údolní ledovec, jehož vyživovací oblast je tvořena bočním ledovcem Mellichgletscherem ležícím mezi kopci Allalinhorn a Rimpfischhorn, akumulační oblastí pod sedlem Adlerpass a pády séraků z ledovcové čepice samotného vrcholu Strahlhornu. Ledovec na několika vertikálních stupních vytváří mohutná séraková a trhlinová pole, díky délce (přes 5 km) se v něm nacházejí všechny možné druhy trhlin (příčné, podélné a to ve tvaru A či V). Po spojení s ledovcem Mellichgletscher se v něm nachází výrazná středová moréna (zde tvořena z balvanů převážně horniny amfibolitický fylit a do velikosti X m3). V pravé boční moréně dominuje svor a levá boční moréna je tvořena horninami rula a gabro (velmi pestrá hornina s olivínem, epidotem, amfibolem a dalšími výraznými minerály).

Zvýšená rizika z letošního léta na ledovci Allalingletscher:
- celý ledovec se již skoro neposouvá - bilance ledovce je záporná. Ledovec díky tomu “taje” na místě. V důsledku tohoto jevu jevu se boční i čelní moréna ve spodní části ledovce na místě propadá do trhlin, velká část ledovce je pokrytá vrstvou suti. Pohyb v tomto terénu je velmi náročný, sutě jsou “živé”, kameny se pohybují a sesedají pod zatížením. Trasa původně přes tuto nestabilní část vedla v řádech metrů, nyní je to v desítkách metrů;
- ledovec je nahatý, což sice umožnilo rychlejší pohyb po tvrdém podkladu, ale v případě trhlinových polí to vyžádal častější kličkování a obcházení;
- ve středové moréně nad trhlinami se nyní ve zvýšené míře objevují tavné nálevkové prohlubně i mnoho metrů hluboké, vytvořené v ledu a s ostrými okraji, na nichž se poměrně volně povalují morénové kameny i značné velikosti. Při neopatrném pohybu na hraně nálevky docházelo ke strhnutí kamenů, které sjížděly do prohlubně;
- ledovcové houby, nebo také hřiby, jsou významným geomorfologickým prvkem ledovců a častým cílem hledáčku fotoaparátu. Dle množství odpadků kolem nich i oblíbeným místem pro odpočinek během túry. Ale v letošním létě vlivem tepla působícího na kameny se ledové nohy pod nimi natolik ztenčily, že většina těchto tvarů je zhroucených a byli jsme osobně přítomni další náhlé destrukci útvaru a spadnutí kamene na ledovec. Zatlačení pouze odpadků mnoha tunami horniny do ledu je ta lepší varianta působení tepla a gravitace;
- díky velkému množství vody z tání sněhu a ledu dochází k vytváření potoční sítě na povrchu ledovců a následnému noření těchto toků do podzemního odvodňování ledovce. To se děje tzv. ledovcovými mlýny, které jsou od velikosti od několika cm2 do několika m2 s odhadovanou hloubkou 10 a více metrů. Problém těchto míst je, že mnohdy nejsou zjevně vázáné na trhliny, a zvláště v noci jdou těžko identifikovat. Do některých se stále aktivně propadá voda, ale některé jsou již tokem míjeny a pouze zejí coby propast v ledové pláni. Jejich množství v tomto létě bylo na Allalingletscher enormní;
- pády séraků a kamenů na plochu ledovce. V půlce července se z ledovcové čepice Strahlhornu odlomil sérak odhadem v objemu přes 1000 m3 a spadl na ledovec, kde vytvořil obří lavinovou akumulaci. Díky tomu se původní přímá cesta nyní stáčí kolem laviniště a vede i přes výrazné trhlinové pole a vcelku v blízkosti jižní stěny Rimpfischhornu, čemuž nasvědčovala řada volně ležících kamenů na povrchu ledovce geologicky odpovídající stěně velikánu;
- na nahatém ledovci velká část cesty vede podél středové morény (cca 3 km), která je tvořena z kamenů pocházejících z Rimpfischhornu (fylit). Jedná se o značně vrstevnatou horninu. Na povrchu ledovce v blízkosti morény, kudy vede trasa, se povaluje spousta ostrohraných drobných úlomků této horniny. Trpí nejen mačky, ale oděrem i lano mezi členy lanového družstva, zvláště v místech alpských motýlků, které mají zbrzdit případný pád do trhliny;
- odtrhová trhlina pod sedlem Adlerpass byla zcela obnažená, sníh ze zimy umožňoval ji překonat jen na několika sněhových mostcích, a tím se dostat na ledovcovou čepici a po ní k vrcholu Strahlhornu.

Souhrnně lze říct:
- že trasy přes ledovce se rychle během léta mění, některé jsou za momentálního stavu i neschůdné. Je potřeba počítat s delšími časy na průstup ledovcem, než uvádějí průvodce. A to i za předpokladu, že po nahatém ledovci se dá jít i rychleji a třeba jen za použití nesmeků a hůlek;
- díky rychlému odtávání ledovců se mění rizika pohybu po nich - nestabilní sutě, volné kameny, odtokové a výtokové jeskyně a mlýny a rychle měnící se průtoky tavných vod mohou zaskočit zkušené alpinisty i v místech, kde to historicky znají a pohyb zde byl v předchozích letech bezproblémový;
- je třeba počítat s neočekávanými pády ledů, séraků a kamenů vlivem tepla i během noci - trasu pokud možno volit s ohledem na toto riziko;
- vhodnost úpravy pohybu a metodiky - ochrana materiálu. Lze vřele doporučit na nahatém ledovci jít za pomoci zkráceného lana. V místech s rizikem pádu či po přechodu na sníh/firn zvolit klasický model pohybu po ledovci ve dvojici s rozestupem 10 a více metrů a s brzdícími uzly.

Klima se mění, hory také. Stále lze stoupat k bílým vrcholkům, lézt po skále stěny a pilíře. Jen je potřeba si uvědomovat rizika, která byla dosud poněkud v pozadí, ale nyní rychle žárem globálního oteplení vytávají na povrch…