HP ve Švýcarsku 2026 - medailonky

Letos nás bylo v HP opravdu hodně a byla by škoda, aby psal článek pouze jeden z nás. Jedná se medailonky několika členů.

Myšák
Pro mě bylo Švýcarsko vrcholem nejen celých HP, ale obecně mých životních zážitků. Nikdy sem nebyla ve Švýcarsku, natožpak na 4tisícových horách. Již od začátku pro mě bylo všechno v HP nové – a rozhodně bych žádný z těch zážitků nevyměnila.
Bohužel týden před odjezdem mě skolil nějaký bacil, na který bylo třeba aplikovat antibiotika. Organismus dostal zabrat, ale odmítala jsem se vzdát našeho výletu do vysokých hor. Naštěstí penicilin zabral rychle, tělo si nějak zvyklo, ale chudák to nemělo zadarmo.
První den po příjezdu jsme šli na krátkou hezkou „procházku“ lanovkou na Hohsaas, tak střídmě se projít po turistické cestě a podívat se na protější kopce, kam jsme další dny plánovali jít.
V plánu na aklimatizaci byl Allalinhorn, který se velmi vydařil – počasí, energie, první 4tisícovka! Je to velmi snadno přístupné (dvě lanovky a metro), takže žádná velká výzva, ale i tak to byl příjemný pocit.
Další den plánovaný přesun na Britannia hutte a spaní ve 3tisících. Byli jsme připravení, ze zkušeností minulého ročníku, nečekat nějaké dobré poživatelné jídlo a prostě jen tak přežít, ale Britannia hutte překvapila! Naprosto famózní jídlo, servis, čisté pěkné pokoje…. Po příchodu na hutte jsme se šli podívat, zda je cesta na Strahlhorn vůbec schůdná – trhliny komplet odhalené, dali se překročit… Usoudili jsme, že to zkusíme. Pěkně dlouhá cesta se všemi ledovcovými krásami, které se nabízejí.
Byli jsme rozděleni do skupin dle výkonu. My jsme byli s VojtouK ve dvojici – on tam byl již minulý rok a nemusel dojít až na vrchol, mě bohužel po několika dnech již docházely síly a tušila jsem, že na vrchol nedojdu. Nastoupila mi výškovka, únava organismu a ačkoliv jsem pár měsíců před Švajcem trénovala, nestačilo to natolik, abych to s přehledem zvládla…. To ale nemění nic na tom, že jsem si to náramně užila! V mém případě šlo spíše o samotnou cestu než o cíl :-). Navždy mi zůstane vzpomínka, jak ve tři ráno běží mnoho malých světel tmou, ať rychle nastoupíme na ledovec (cesta byla dlouhá a šlo čas), skáčeme přes balvany na moréně jako kdyby kamzík bylo naše vnitřní zvíře. Jak jdeme tou tmou a překračujeme trhliny které nevidíme, a netušíme jak hluboké jsou. Jaké bylo překvapení, když jsme se za světla vraceli a já viděla tmu tmoucí táhnoucí se do hlubin! Některá místa naprosto nepředstavitelná, že jsme přes ně přecházeli!
Další dny byli pro mě oproti ostatním více odpočinkové - procházky na hutte, výlety lanovkama, už nic moc dramatického. Antibiotika jsem stále dobírala a už jsem se více šetřila. Pokud se mi podaří, ráda si to zkusím i příští rok. Snad již plně zdravá a více trénovaná.
Doporučení:
- začít fyzický trénink už na začátku HP na podzim a držet to celou dobu (hodně chození, běhání, silový trénink)
- vyzkoušet si/případně natrénovat jaké to je vstát ve dvě ráno a hned snídat a vypít dva litry čaje (mnoho z nás s tím čajem v noci velmi bojovalo)
- vyzkoušet si předem veškerou výbavu kterou pořídím – boty, goráčové oblečení, brýle
- chození s krosnou – natrénovat si obratnost s velkým plným batohem v různém terénu.

Filipes
Na HP výjezd do švajcu jsem se těšil jak prcek na vánoce. A stejně jako všechny HP akce jsem si to opravdu užil. Není nad to vyrazit do hor s erudovanými a trpělivými průvodci/instruktory a skvělou Humanitní partou.
Začít aklimatizací u moře a zmastit si chodidla o škeble nebyla úplně šťastná volba, ale dovolená není nafukovací a i z pohledu uhlíkové stopy rodinného roadtripu po Evropě to byla +- optimální varianta.
Ledovce mě vždycky přitahovaly a konečně byly na dosah. Začali jsme Allalinhornem, kam sice za pěkného počasí táhnou málem karavany a báby s nůší, protože lanovka příjemně řeší strasti nástupu a aklimatizace, ale i tak to nemělo chybu. Teda drobnou, ty karavany na cestě nahoru i dolů, kterým jsme se vyhýbali nebo je mí spolulezci neustále měli v plánu předbíhat, aby se posuli ve štrůdu „o auto nebo dvě“ kupředu. V horách je ideální najít parťáky, kteří šlapou i lezou srovnatelným tempem a ke kochání se po cestě, rannímu vstávání i předpokládanému množství útrap nahoru i dolu mají podobný přístup. Můj je na skalkách i v horách dost podobný, budu rád, když se podaří vylézt pěknou cestu/cesty, ale spíš než počet vrcholů a obtížnost se snažím maximalizovat zážitek.
Zpětně mě mrzí neúčast na následné intenzivním putování po ledovci z Britannia hutte, který pohledem neúčastníka měl všechny parametry velkolepé ledovcové tůry. Místo toho jsem synovi, splnil přání vylézt na čtyřtisícovku (teda původně chtěl na Maťák, ale to jsme si dávno před tím vyjasnili). A vychutnal si jednoduchý, ale na výhledy vděčný Allalihorn ještě jednou. Takže jsem nepatrně povýšil do role začínajícího horského vůdce, který vede svou ovečku na laně a zabezpečí co je třeba, aby se parťák mohl nerušeně kochat. Malinko jsme to asi s tím kocháním a focením přešvihli, protože slézat z kopce ten den jako poslední není vůbec optimální time management. Ale oboustranně skvělý pocit ze společně stráveného dne v horách určitě stál za to a asi z toho udělám rodinnou tradici a i nejmladšího budu brát na stmelovací výpravy za lezením a do hor. Prostě když je mi v horách nebo na skalách hezky hned po návratu začínám přemýšlet s kým a kam se vydám příště.

Divoch
Vše důležité je popsané výše, níže, či jinde. Já k tomu mám jen dva body:
Velké díky Radimovi za jeho čas, péči, přístup, ochotu a zásobník vtipů. Celý kurz je promyšlený, dává smysl a je pro účastníky naservírovaný až pod nos. Moc si toho vážím, neboť toto není úplně běžné. Skoro by se to dalo přejmenovat z HP na CK 😊
Nejsilnější příběhy ze skal a hor vždy měly, mají a budou mít stejného jmenovatele: skvělé a spolehlivé parťáky! A díky nim bylo absolvování HP nezapomenutelným zážitkem!
Díky vám za to!!!