O víkendu jsme opět vyrazili do pískovcové země zaslíbené, do Saska. Sraz v sobotu na Holešovisích byl poněkud zkomplikován Pojídačovým popletením správného srazového místa, a cesta poněkud zpomalena Pojídákovou potřebou nakoupit potraviny ku pojídání. Nakonec se všechny tři automobily seřadily před celnicí v Hřensku a překročily hranici a dosvištěly na parkoviště pod Kozími hřbety nad Rathenem. Hodili jsme na záda baťůžky a vyrazili do skal, a to nad Felsenbýne. S Králikem lezeme bájnou Arymundweg na zadní husu, která se ukázala jako docela pěkný výstupek na čtyři délky, slanění též načtyřikrát. Mirek s Petrou zatím přeběhli údolku na pekelného psa a jakýsi sokolík za psem, Brto se Sestruchou přeběhli cosi na cosi za pekelným psem a úzkou stěnu na prostřední pěkelněpsovou věž, Tok a pojídač zjistili, že zapomněli lano, a tak se kochají krajinou. Se statečným Tokem zapytlujeme jakousi sedmovou hranu, a tak na spravení nálady lezu na zadní věž pekelného psa šestkovou údolní stěnu a dobírám Králika, Toka a Sestruchu, Brto s mirkem zatím popolezli Malý rajbuňk na Eule. Pak se začalo stmívat, a tak utíkáme k autu, večeříme a přejíždíme spát do bivaku na Gohrisch, kde kombinujeme pivo, rum, fernet, sauvignon a portugál. Ráno se přesunujeme na parkoviště v malém Gýshýblu a ve dvou skupinách, akční (já, Králik, Sestrucha, Mirek, Petra) a mrcasníci (Brto, Tok, Pojídač) vyrážíme tři kilometry do kopce na čirnštajny. Pár minut po akční skupině, která se zdržela sestavováním šipek na každém rozcestí, dorážejí mrcasníci, a Sestrucha s Brtem zjišťují, že zapomněli lano v autě. Po ostré výměně názorů odcházejí nazpátek k autu a přejíždějí nazpátek pod Gohrisch, a celý den oblézají Kuřecí kostel. Tok s Pojídačem se chvíli mrcasí a pak se procházejí po přilehlých vyhlídkových bodech, a už jsme je ten den nepotkali, protože museli brzo odjet ku Praze. S Králikem, Mirkem a Petrou oblézáme celý den malou čirnštajní věž, kde jsou spousty nádherných cest v obtížnostním stupni sedma s písmenkem, skála velmi pevná, něco jako v Ostrově. V poslední cestě Mirek u prvních hodin zjišťuje, že se zapomněl navázat na lano, a tak se shodujeme na tom, že magická nepřítomnost lan po celý víkend byla zaviněna nějakou esoterickou poruchou v ozónosféře.
Ještě se zmíním o jedné komické příhodě z malé čirnštejní věže. Věž má asi třicetimetrový podstavec, z kterého vyrůstá dvacetipětimetrová věž. Když se lezou cesty na podstavec, tak se pak slaňuje buď z břízky, nebo se vystoupá asi osm metrů komínem k přesedacímu slaňáku. Dolezli jsme s králikem na podstavec, a rozhodli jsme se, že já dolezu těch osm metrů, králik to ani nepoleze, jenom slaníme. Podél komína visí nějaké cizí slaňovací lano, nic se neděje, nahoře ani dole nikdo není. Lezu tedy komínem vzhůru, a venku podél komína visí lano. Když jsem dva metry pod slaňákem, tak ke slaňáku přichází jakási slečna, namotává lano do osmy a začíná slaňovat. Protože slaňující slečna působí neobratným dojmem, a abych nepřekážel vmačkávám se dovnitř komína a čekám až přejede. Slečna do slanění nastupuje fakt nemožně, lano vede vodorovně a tu najednou jí ujely nohy, vlítla do komína a kopla mě do břicha. Fuj to jsem se lek, slečna je výrazně vyděšenější, tak ani nenadávám, spíš se chlácholivě usmívám, že jako oukej (kráva jedna!). Páč jsem byl vopatrnej, tak se nic nestalo. Slečna následně z pod skály někam uprchla, asi se mě bála...
Vylezeno:
Rathen:
Hintere Gansfels, Arymundweg VIIa (já, králik)
Höllenhund, Talweg VIIIa (Mirek, Petra)
??, VIIb (Brto, sestrucha)
??, VIIc (Mirek, Petra)
Mittlere Höllenhundturm, Nordwand VIIIb (brto, sestrucha)
Hintere Höllenhundturm, Talweg VI (já, králik, sestrucha, tok)
Eule, Kleine Reibung VIIb (brto, mirek)
Zschirnsteine, Kleine Zschirnsteinturm:
Loblied VIIa (já, králik)
Südkante, Wandvariante VIIa (mirek, petra; já, králik)
Westkante VIIa (já, králik; mirek, petra)
Von Dach zum Dach VIIIa (mirek, já)
Von Grif zum Grif VIIc (mirek, petra)
