Nejnovější články
Jaro. To není jen období sázení nových květin, ale je to i doba vysokohorských skialpových přechodů a výstupů. Dlouhé dny a zpravidla stabilní a předvídatelné podminky tomu nahrávají. Ráno firn, někde i prašan, v poledne příjemný kašan a pozdě odpoledne většinou sračky, kdy už je lepší sedět na chatě. Je to i doba zajímavého kontrastu, kdy údolí se zelenají a rozkvétají, zatímco vrcholky hor jsou obalené bílou pokrývkou a zima je tam stále pánem. ▸▸▸
Středa odpoledne před prvním májem. Natěšená na svůj první vícedélkový výlet zaklapnu notebook, běžím vyndat chleba z trouby, naházím pár posledních věcí do krosen a vyrážíme potkat Tomase a Vojtu. Mezi dveřmi ještě Maďa prohodí, že nám asi vypršelo cestovní pojištění u ČHS a že ho musí obnovit. Jak se za pár dní ukáže, tohle uvědomění nám zachrání minimálně 12 eur za berle.
Na Hloubětíně nasedáme do auta ve složení TomasCh, VojtaK, Maďa, ▸▸▸
Začalo to jídlem. A protože bylo krátce po Velikonocích, tak jak jinak než vánočkou. V pátek večer, po příjezdu do kempu v Srbsku, jsme se naučili vázat tento sympatický uzel, který se nám pak další dva dny fixoval do paměti. Jelikož nám instruktoři první večer ještě věřili, naučili nás přídavkem i vytvoření uzlu „Garda“, pro blokaci lana v jednom směru, na zmutované expresce nebo dvou karabinách. No a protože rybník Garda je v Itálii a Italové j ▸▸▸
Gobův Bootcamp
Blíží se Velikonoce a vím, že je nechci strávit doma. Lovím v paměti zvučná jména evropských lezeckých oblastí. Počasí má ovšem jiný názor. V celé Evropě mají být průtrže mračen, padá Finale Ligure, Arco, Buzet, Črni Kal, nejlépe to vypadá v Bosně, kam se chystají Chlebáci. Odrazuje mě jen odkaz na appku s rozložením min, kterou nám spolu s lokalitou posílají. Pravda, asi by mě nemusel trápit zapomenutý toaletní papír, kdybych si šla odskočit.
Erik zasílá předem detailní plány. Ve čtvrtek ráno nasedáme do auta a vyrážíme vstříc dobrodružství. Cíl cesty: Ströden. Cesta ubíhá rychle, všude kolem nás se krajina postupně mění – nejdřív nekonečné zelené louky, kde by se dalo okamžitě lehnout a usnout. Pak se terén začne lehce vlnit a přechází v kopečky, které dávají tušit, že už se blížíme do vyšších poloh. A najednou – bum – zasněžené vrcholky hor, ostré špičky, sníh se blyští na slunci, d ▸▸▸
Trochu zážitků z víkendu 🙂
Ovinula jsem prsty studený kámen, cítila jsem jeho strukturu, tvrdost a nepoddajnost. Byl sám o sobě drsný a místy pokrytý lehce vlhkým mechem. Trhnutí. Nahmatala jsem další výstupek a přenesla na něj váhu, postavila jsem se na už ne úplně stabilní povrch. Oči hledají, kam zaháknout friend. Spára nalezena. Chlad železa, a nástroj se zasunul do skály, roztáhl svá křídla. Trochu jsem s ním zahýbala, abych se ujistila, že opravdu drží, a snažila se ▸▸▸
metodická akce starších a pokročilých se konala v aktuálně rekonstruujícím se rodinném domě na průniku národního parku a chákáóčka. účastnili se čtyři(!) emeritní instruktoři horského lezení, jedna aktivní pokladnice, jeden Povl lezoucí nejen hubou (vezmětě si z něj, děti, příklad), jeden těžký teoretik vodních sportů, lyží a bicyklů, nějaké ty zasloužilé matky, jedna spolužačka ze základky, jedna babička a jeden rozmazlený kocour.
oproti pa ▸▸▸
Víkendu, kde jsme měli poprvé zkusit, jak se padá do malého vklíněnce nebo pochybného obhozu, předcházela lehká panika. V propozicích k akci bylo uvedeno, v sekci co si vzít s sebou: „však vy už víte“. Chvíli jsem zmateně přemýšlel, co to vše může obnášet v počtu různých typů lan, smyček, karabin a dalšího zatím netušeného materiálu. Následoval geniální nápad oslovit oddílovou půjčovnu. Radim reagoval bleskurychle. Ukázalo se, že podobně geniální ▸▸▸
Jedná se o mou první zkušenost se zimními horami, pohybem ve sněhu a na zmrzlých cestách, prodíráním se klečí i lesním pásmem… Byl to vydatný týden, plný dobrodružství čekaného i nečekaného…
Den první se nesl ve znamení východu a západu.
Na cestu jsme vyrazili všichni společně nočním vlakem z Prahy předcházejícího večera. Do stanice Poprad-Tatry jsme dorazili časně, ale se značným zpožděním, kterému jsme ještě malinko po ▸▸▸
Kdy: 30.1. - 2.2. 2025
Kde: Pitztal – Rakousko (Tyrolsko)
Ubytování: Ötztal - Area 47- Petr G., náš úžasný organizátor této akce, nám sehnal a domluvil ubytko v „největším outdoorovém adventure parku v Rakousku“, které sice v zimě nejede, ale s jeho zajímavou stěnou na sloupu pod mostem ( a i DWSka jsem si všimla!) to vypadá jako sranda místo i na léto. Cenově mohou trochu skřípat zuby, ale za to jsme měli krá
Tři dny na vícedelkových ledech v Rakousku spolu s Tomášem.
Den 1
Praha, budík, 6 hodin na cestě a jsme nad Gasteinem a trmácíme se svahem k ledům Doppellutscher. Prvně dáváme levý led, lehčí WI3 na dvě délky. Potom se Tomáš pouští do pravého, kde první délka je psaná za WI4 až 4+, vymotá 60 metrů lana a štanduje v ledu, já k němu dolézám už za šera. Rozhodujeme se nepokračovat, uděláme abalaky a chvíli se dohadujeme, kdo pojede první ▸▸▸
Pokus o podpálení chaty, boj s mačkami, nejištěnou feratou a ledovým sjezdem
S Kláruší jsme měly domluvený termín už od podzimu – my matky se střídavkou holt musíme plánovat. 😊
Plán:
• Čtvrtek: po práci vyrazit, nocovačka cestou v autě
• Pátek: doťuknout cestu k parkovišti ve Ventu, vystoupat na wintráč Breslauer Hütte
• Sobota: vrchol Wildspitze a zpět na wintráč
• Neděle: sjezd z wintráče a cesta domů
Při balení řeším mačky a cepín. Původně jsem si je chtěla půjčit z humanitní p ▸▸▸
Všichni na Silvestra něco vymýšlí, vymýšlíme taky. Nakonec se ustálujeme na 4 dnech, 3 nocích s návratem na Silvestra, na Totes Gebirge, v osazení já, Kuba Turek, Míša Nešporová a Kája Bistraninová. Počasí má být azuro prašan.
Trochu nás děsí Kubův článek s Víťou v hlavní roli, tak ho raději nedočítáme a nadpisu "nejhůře dostupná chata v Alpách" si nevšímáme.
Jeden by řekl taková klasická turkovina. Jediné, co na tom nesedí ▸▸▸
Nejsem veliký vyznavač zimních sportů, nelyžuji, ani nebruslím. Svou první „opravdovou“ zimu jsem zažila v lednu 2014, když jsem byla v Krakově a noční teploty klesly na -20°. Tehdy jsem si pomyslela, že na takové počasí nejsem připravená.
Týden před plánovanou akcí, kdy ještě v pondělí nebylo jisté, zda bude ledopád zpřístupněn, jsem měla hrozný shon. Neměla jsem čas sledovat diskuze na discordu, natož reagovat, řešit svou anabázi s bota ▸▸▸
Východná Železná brána
Klasika všech klasik! Kdo lyžuje u Popradského plesa, musí užít dlouhatánský nepřerušovaný sjezd se sedla Východná Železná brána (2255 m). Z hlavního hřebene Vysokých Tater se nejprve sjíždí velmi strmě Železnou kotlinou k Laďovému plesu mengusovskému a pak už mírněji Zlomiskovou ▸▸▸
Výběr zimních horolezeckých túr v okolí Popradského plesa popisuje Mengusovskou a Zlomiskovou dolinu.
Východný Železný štít
Krátký skalní hřeben ze Zlomiskové štrbiny 3 vede vysoko a daleko od Popradského plesa až na hlavní hřeben Vysoký Tater.
Východný Železný štít
Západný Železný štít
Dlouhá jednoduchá a při tom rozman ▸▸▸
U stejného počtu bodů rozhodovalo dosažení nejtěžší obtížnosti cesty, případně počet pokusů u nejtěžších cest nebo u cest nižší obtížnosti.
Síly byly často vyrovnané a rozhodovalo jedno uklouznutí.
V kvalifik ▸▸▸
Doufejme, že nabyté zkušenosti nikdy nebudeme potřebovat, ale bohužel nikdy neříkej nikdy.
Tady jsou poznámky, které během akce padly:
* Bylo dobře, že se nikdo nevyhnul opravdovému slaňování s opravdovou lidskou zátěží. I když holky doufaly, že se budou moci jen dív ▸▸▸
Záchrany pro pokročilé 2024 v Šárce
Jako každý rok na podzim, dnes 10. listopadu proběhl oddílový nácvik simulované záchrany v Šárce. A jako tradičně se povedlo všechny zachránit bez další újmy na zdraví.
V roli zachraňujících se letos ocitli JakubZ, PetrG, Isaden, VeroNika, Vojta K., Lucka a Bob. Na druhé straně hřiště se jim postavila zima, mlha a Kuba Turek s Danem v roli zachraňovaných. A aby se nejednalo o zápas, kde je všechno povoleno, tak se do uniforem zeber obl
Simulace dvojkového pádu do štandu, kdy jsou obě poloviční lana založená do jednoho uzlu.
Budu se zde věnovat expedimentu, který proběhl v závěru každoroční tradiční oddílové akce chytání pádu na Klokočských skalách.
Motivace:
Svazem doporučovaná metodika jištění při použití polovičních lan se v čase mění.
- dřevní doby, když jsem figuroval v oddílu jako nováček cca rok 1998 - prostě jsme strčili obě lana do osmy a jistili přes tělo (a to opravdu nedělejte, ona to ani nikdy doporučovaná metodika neby ▸▸▸