Záchranářský víkend
Jak stručně zrekapitulovat záchranářský víkend HO Humanita? Především: byl to úspěch!
V sobotu Filip zahájil přednáškou Omrzliny a podchlazení, přičemž jsme se kromě praktických rad dozvěděli i fígle typu Kterak amputaci zčernalé končetiny nouzově prováděti apod. Následovalo praktické vyzkoušení poskytnutí první pomoci, což považuji za největší přínos zdravotnické části víkendu. Bára namaskovala Filipovi moc pěkný úraz a pak se na nebohého figuranta vrhaly dvojice zachránců. Až na dvě světlé výjimky (Bidlo+Beruška, Gobo+Renča) zachraňovaný díky obětavé pomoci zemřel, protože nikdo pořádně nevyšetřil páteř.
Odpoledne Filip dokončil přednášku o podchlazení včetně ukázky Hieblerova tepelného zábalu. Prosté, leč účinné. A pak jsme zkoušeli na hlubočepských plotnách slaňování s všelijak podvěšeným, zavěšeným a přivěšeným zachraňovaným, dokud bylo aspoň trochu vidět.
V neděli se nás sešlo o něco méně - jen devět, oproti sobotním patnácti. Ve Svatém Janu pod Skalou dle domluvy zazvonil telefon, volal Ondra Turek, že si tatínek ve stěně cosi udělal a nemůžou dál. Pomóóóc! Obešli jsme Dušičkovou stěnu zleva, ustrojili se do lezeckého a začali slaňovat k ťuhýkům. Při pohledu přes hranu Cesty kamarádů z Tour Ronde nás čekalo překvapení, které Kuba sliboval. Počítali jsme sice s tím, že si do stěny vezme jedno dítě, ale že si vezmě obě? Záchrana slaněním a spuštěním dolů s jedním mezi-štandem proběhla hladce zejména proto, že jsme si techniky nacvičili v sobotu v Hlubočepech. V bahně na úpatí stěny jsme sestrojili improvizovaná nosítka a slavně dovlekli Kubu na plácek u chat. Stáhnout jednoho dospělého a dvě děcka ze stěny bez jejich spolupráce nám zabralo hodinu a tři čtvrtě.
Poučení z víkendu je celá řada:
1. Teoretické znalosti o první pomoci naprosto neumíme předvést v mírném stresu v praxi.
2. Neumíme ani šetrně otočit zraněného do stabilizované polohy.
3. Hasičské cvičení v sobotu odpoledne bylo maximálně přínosné. Záchranné techniky se provádějí opravdu mnohem lépe, když máte vychytanou délku prusíků, smyc apod.
4. Na nepříliš šetrnou manipulaci s dospělým ťuhýkem za ideálních podmínek jsou potřeba alepoň dva chlapi.
5. Odtáhnout Kubu bahnem dvě stě metrů ze svahu na nosítkách byla vražda, a to nás bylo sedm. Transport na více jak půl kilometru podobným terénem si nedovedu v tomto počtu dost dobře představit.
A co z poučení vyplývá?
* Jednou ročně bychom se měli v Hlubočepech na pár hodin sejít a zkoušet si slaňování s podvěsem, vytahování apod.
* Jednou ročně bychom měli věnovat hodinku v tělocvičně tomu, jak si správně otočit zraněného do stabilizované polohy.
* Na záchranu je potřeba spousta lidí a spousta materiálu! Šest lan a devět lidí na ťuhýka není moc. Když se má někam nést, je to dokonce málo.
Oskara za nejlepší výkon v roli zraněného získává Filip. Oskara za nejlepší masky Bára (sorry Kubo, ale kečup to nespraví). Ondrovi a Matějovi Turkovým připadá Oskar za statečné zvládnutí role obětí v dospěláckých hrách. A konečně Kuba Turek si zaslouží Oskara za dokonalou simulaci nezodpovědného otce rodiny.
Budu rád, když doplníte tento článek o své vlastní postřehy.
Fotky dělala většinou Beruška či Bidlo.
