Ne zcela povedený výlet do Taur

1. Pod vrcholem Vordere Bärenkopf

2. Vordere Bärenkopf

3. Dobyvatel hor

4. Taky toho má dost

5. Popáleniny 2. stupně

6. Popáleniny 2. stupně

7. Popáleniny 2. stupně

8. Cvrkot na Oberwalderhütte

9. Pěší přístup nad ledovce Pasterze

10. Po ránu přes tvrdé firnové jazyky

11. Na ledovci

Všechny obrázky

Tak jsme si užili lyžařsko-lezeckého výletu do Vysokých Taur. Hlavně Ondra T. si ho pořádně užil.

Na začátku června jsme se vypravili na dlouho avizovanou akci Lezení menších firnových stěn pod Glockner. Nakonec ze všech zájemců jela jen turecká rodinka a Oveček. Plánovali jsem nějaké dvousetmetrové až čtyřsetmetrové pětačtyřicetistupňové firny. Jenže zůstalo jen u plánů.

V sobotu z parkoviště na Franz-Josef-Höhe vyrážíme až před devátou, na ledovci jsme v deset hodin, a pak se táhneme na lyžích jako med až někdy do odpoledne, kdy dorážíme na chatu Oberwalderhütte (skoro 3000 m n.m.). Takže v sobotu už nikam nelezeme a pozorujeme cvrkot. Je tu skialpinistů a horolezců jako běžkařů na Luční boudě.

Večer na Ondru zvrhává Mates vroucí mastnou polívku přímo z vařiče. Než na to přijdeme a přinutíme Ondru, aby se svléknul, tak je popálený jako prase. Stehno, lýtko a hřbet ruky hodně bolí. Není divu - později se ukáže, že je to místy druhý stupeň popálenin. Čtyři hodiny ho ledujeme sněhem. Naštěstí je ho okolo boudy dost. Přemýšlíme o vrtulníku nebo nočním sjezdu po ledovci k autu, ale naštěstí to není potřeba a Ondra pod sedativy usíná. V neděli mu popáleniny obvazuji a je schopen sjet na lyžích a potom pěšky sejít se mnou k autu.

Hanka, Mates a Oveček jdou na lyžích na nedaleký Vordere Bärenkopf. Raději se váží na lano a na závěr stoupají na mačkách a s cepíny. Není to žádný velký výkon, ale výhledy na ledovcové okolí byly prý úžasné. Potom sjíždějí k chatě, fotí mtvolu, kterou přiváží vrtulník z Pallaviciniho žlabu a pokračují na lyžích a potom pěšky k nám na parkoviště.

Příští rok pojedeme v tuhle dobu znova, tak snad nás bude víc a něco vylezeme.