Lezení na Drábských světničkách

Podzimní romntika na Drábkách

Průchod pod Partyzánem

Kouř z náklaďáku na Partyzána

Horolezkyně či modelky? :-)

Vyhlídková na Drábský masiv

Ecce homo - fakt hnusná spára

Klára funí jak lokomotiva

Tuhle spáru ale zvládá bavurně

Strach na Drábském sloupu

Klára tamtéž

V detailu

Konečně nahoře!!!

Slanění z Drábského sloupu

Slanění z Drábského masivu

Drábský sloup před západem slunce

... a po západu

Rozhled z vrcholové vyhlídky

Naše ložnice - k ránu je trochu kosa

Ještě trochu romantiky

Hrad Valečov je hned za rohem

Tak tohle je naše letadlo

Hrubice

Trosky

Kost

Všechny obrázky

Jedny z nejbližších písků od Prahy a já jsem tam nebyla nikdy lízt, jaká hanba.

Naštěstí nám počasí přálo a na víkend v Mukařově se k velkému překvapení všech účastníků a oproti všem tradicím udělalo hezky. Abychom tedy nevozili matroš v autě jen tak na projížďku, vyrazili jsme směr Drábky. Ve složení já, Brto a Kláruše jsme sice nedali ani polovinu cest jako Gobo, zato jsme si po troše hledání našli tři opravdové lahůdky a lezení ve zdejší lokalitě se nám moc zalíbilo. Nevím, jestli jsme měli kliku ale přišlo nám, že kruhy tu jsou ve snesitelné výšce i hustotě, smyce se dají zakládat hojně, chyty jsou velké a materiál relativně pevný (je fakt že jsme byli v létě několikrát lézt na Hrubici a tak je pojem pevnost velmi relativní).

Co jsme lezli? Nervové zhroucení na Drábský masiv (Kláruše tahala!!!!) a pak ještě jednu hranu tamtéž, ale jméno jsem zapomněla, a pak Andělovu stěnu (doufám že to píšu dobře) na Hlásku, což bylo teda něco. Třídýlková cesta s traverzem, kde jsme s Klárou málem vyvlály. Tady se k nám přidal ještě jeden lezec zvaný Mišák nebo též perverzní alkoholik. Tuto přzdívku mu dala Kláruše, protože jí celou cestu balil a sliboval jí, že když s ním bude chodit, tak přestane i chlastat. Navíc mu Brto ještě vysvětlil, že jeho slečna není Klára nýbrž já a tak Mišák znásobil svoji snahu. Klára z toho ale moc radost neměla.

Poslední víkend v říjnu bylo stále jako na potvoru hezky a tak jsme se rozhodli zakončit pískařskou sezonu opět na Drábkách. Tentokrát dostal povolení i Pepa a jel s námi. Aby ho ale Klára trochu uštvala a aby si mohla zalízt, řekla mu, že se do auta už nevejde a tak jel Pepa za námi z Prahy na kole.
Obléhali jsme opět oblíbený Drábský masiv, přilehlého Partyzána a Drábský sloup. Cesty opět luxusní, horolezců minimálně, turistů snesitelně.

I když ve chvíli, kdy jsme se pokakinkaná (Brto mě donutil lézt na prvním) vydrásala nahoru se strachem v očích a rozesmátí turisté mi sdělili, že jsem se nemusela tak namáhat, že tam vede cesta i z druhé strany,chtělo se mi vraždit.

V neděli jsme si pak nadělili malý dárek - vyhlídkový let nad Českým rájem. Když jsem viděla naši prťavou Cessnu, kterou jsme měli letět, říkala jsem si, že lezení je super bezpečný sport. Nakonec to bylo báječné a nezvracela jsem ani při několika tricích, které nám pilot předváděl (ostré zatáčky a let kolmo nahoru či dolů). Ovšem řvala jsem jak tur, nebo spíš nosorožec či jak to tehdy Kuba nazval.